Když sledoval, kolik mimořádných osobností se na Štvanici pohybuje, pronesl: „Je to nový a jedinečný nápad. Jsem velmi rád, že tu mohu být.“
Byť tenhle 72letý Egypťan neslavil tak obří hráčské úspěchy jako zúčastněné hvězdy, právě on na všechny dohlíží. V čele světové házené stojí od roku 2000, se zmíněným Seppem Blatterem jej tak pojí věk, vytrvalost ve funkci i to, že jej kulantně řečeno ne každý má v lásce. Třeba za předloňský světový šampionát v Kataru, kde domácí i kvůli přízni rozhodčích prošli až do finále.
Ale zároveň Moustafa - také tím Blattera připomíná - šíří svůj sport tak, jak to jen jde. Do Prahy dorazil z Bulharska, těšil se z úspěšného diváckého přijetí házené na olympiádě v Riu, hodlá podporovat na plážovou házenou.
„Mezinárodní olympijský výbor rozhodl, že v Tokiu 2020 bude ukázkovým sportem. A jsem si jistý, že v roce 2024 už bude na olympiádě. Takové mám zprávy,“ řekl Moustafa v rozhovoru s českými novináři.
Československo bývala házenkářská velmoc. Jak jako host výjimečné exhibice v Praze vnímáte sílu současné české házené?
Můj názor je, že Češi jsou na velmi dobré cestě, ve správných rukou. Prezident svazu (Radek Bendl) je velmi aktivní; takovou akci jako na Štvanici házená nikde jinde nezažila. Pokud se chcete vrátit na výsluní, trvá to, nestihnete to přes noc - ale nejdůležitější je správný směr. Vaši muži se dostali na Euro, ženy na mistrovství světa. Máte s čím pracovat, bohatou historii, dobré aktivity. Pak se můžete přiblížit i k vašemu cíli, tedy stát se jedním z elitních házenkářských národů.
Česko čeká dlouhá cesta, neplatí to i o házené jako sportu? Vždyť jí stále dominují týmy z Evropy. Stříbro Kataru na MS 2015 bylo vůbec první světovou medailí pro neevropské mužstvo v dějinách...
Ne, ne. Házená je nyní celosvětová. Máme velmi silné týmy z rozdílných kontinentů, z Afriky, z Jižní Ameriky. Možná jste zaznamenali, že při poslední olympiádě v Rio de Janeiru byla házená podle počtu diváků sportem číslo dvě - po fotbalu, ale před volejbalem a basketbalem.
Olympijské hry pro vás byly důkazem, že jdete správnou cestou?
Znamená to, že máme nakročeno dobře. Jsme velký sport a takovým chceme zůstat. Pracujeme dnem i nocí, abychom se posunuli dál. Nejen v Evropě, ale všude.
Jak mimoevropské celky ještě zvednout, aby byla házená co do konkurenceschopnosti zcela globálním sportem?
Můžete vidět, že už se nedějí porážky o dvacet gólů jako v minulosti. V Africe máme Egypt, Tunisko, Maroko, Angolu. V Jižní Americe zase Argentinu, Brazílii, Chile. Nezapomínejte, že máme v IHF 217 plnohodnotných členů. Máme projekt pro velké národy, co zatím nejsou tak silné - USA, Čínu, Indii, Indonésii. V Japonsku pracují skvěle, před olympiádou v Tokiu získali jako trenéra Dagura Sigudssona (jenž s Německem vyhrál Euro 2016).
A dál?
Než jsem přijel do Prahy, byl jsem na velmi úspěšném turnaji pro země, kterým v Evropě říkáme „rozvojové“ - turnaj pro 16 týmů se poprvé hrál v Kosovu a nyní v Bulharsku. Pracujeme s nimi a má to úspěch. Je naší povinností je podporovat a pomáhat jim, materiálně i trenérsky. V Evropě můžeme vzít za příklad třeba Maltu. Házená je všude.
Jako jeden z prvních sportů jste uspořádali velký turnaj v Kataru. Co jste před dvěma lety říkal tehdejší kritice?
Nechceme se plést do politiky. Děláme sport. Nyní dokonce Egypt, tedy moje země, uťala s Katarem diplomatické vztahy (kvůli politickému sporu v Perském zálivu). Nechceme se zabývat politikou. Jako lidé ze sportu neřešíme ani ji, ani barvu pleti nebo rasu.
Tak jinak: bylo mistrovství světa 2015 úspěchem?
Určitě. Bylo velmi dobré z každého pohledu. Finančně, divácky, televizně.
