„Já bych vás nakopala do zadnice,“ popuzeně říká do telefonu Helena Eisnerová. Adresátem její zloby je dispečink MHD. Žena stojí ve čtvrtek před osmou hodinou ranní na zastávce Na Výsluní na českolipském sídlišti Špičák. Každý všední den vyprovází svá tři vnoučata na autobus, kterým pak děti míří do školy v centru města.
Teď je ale jejich ranní stereotyp narušen. Autobus nemá zpoždění, ale dneska nepřijede vůbec. Ani žádný z 22 dvou na 15 linkách, které po městě jezdí. Všichni řidiči MHD se totiž brzy ráno definitivně rozhodli, že půjdou do stávky.
Cestující nikdo nevaroval
Jenže na zastávkách po městě nevisí žádný papír, jenž by cestující před stávkou varoval. „Je to nezodpovědné, nic nevíme předem, abychom se aspoň nějak zařídili. Nelíbí se mi to. Děti potřebují do školy. A co teprve děti, které chodí na autobus samy, jelikož jejich rodiče jsou v práci. Ty už vůbec nemohou vědět, že jim autobus nepojede. Hrůza,“ stěžuje si šestapadesátiletá Eisnerová.
Jak nečekanou situaci vyřeší, zatím neví. „Mám tu sice auto, ale nemám v něm dětské sedačky, když mě chytí policajti, bude průšvih,“ zlobí se cestující.
Začíná dout ledový vítr. Lidé si na autobusy opuštěných zastávkách foukají do dlaní. „Kdyby by mi to neřekl soused, tak tu stojím ještě dalších půlhodinu. Mám schůzku na druhém konci města, budu muset jet taxikem, nebo nevím. Proti stávce nic nemám, ale proč to nedají vědět dopředu,“ rozčiluje se na další zastávce muž ve středních letech.
Jeden za všechny, všichni za jednoho
Rozčilení vlaje ve ledovém vzduchu i o pár kilometrů dále. V depu MHD pokuřuje skupina řidičů autobusů. Jsou svorní jako mušketýři - jeden za všechny, všichni za jednoho. Rozhodli se, že autobusy ve čtvrtek po celý den nenastartují. Do stávky se přidalo všech 38.
„Už to takhle nejde dál. Nejsou nám vypláceny prémie, máme ještě méně peněz než dříve. Všechna jednání nikam nevedou. Základní fond pracovní doby nám přinese nějakých dvanáct, třináct tisíc. Ale abychom se dostali na nějaký plat, za který se dá přežít, zaplatit základní životní potřeby, jsme nuceni dělat přesčasy, šest dní v týdnu. Někteří kolegové si berou práci navíc, odpočinek mezi směnami je takřka žádný,“ vypočítává předseda zdejších odborů Martin Machač.
Podle Machače byl řidičům MHD nabízen kvůli odvrácení stávky návrat prémií ve výši asi 1500 korun plus 700 korun, pokud ušetří při jízdě nějaké pohonné hmoty. „Za prvé to je málo a náš problém to neřeší, za druhé je to prémie, tedy nenároková složka mzdy. Jednou, dvakrát ji dostanete, příště už třeba ne,“ domnívá se Machač. Řešením je podle něj to, aby si Česká Lípa zřídila svůj vlastní dopravní podnik a dopravu ve městě nemusel zajišťovat BusLine. „Všechny peníze, které by město vynaložilo by pak šly k nám,“ dodává Machač.
BusLine: Se stávkou nesouhlasíme
Od deváté ráno nakonec vyjíždí nouzové linky 203 a 205, které zajistila ČSAD Česká Lípa. Následuje třetí páteřní linka číslo 207. Před půl druhou odpoledne vyjedou linky 232 234 a 235, které míří ze sídlišť do průmyslové zóny a zpět.
„Zástupci odborů si stávku vyžadují silou, a dokonce zamezili jednotlivým řidičům, kteří chtěli odjet páteřní linky v rámci MHD v České Lípě, tyto linky zajistit. Se stávkou nesouhlasíme a považujeme ji za absurdní. Řidiči jsou zde odměňování nad rámec vládního nařízení a s představiteli města došlo k finální podobě ohledně navýšení mezd řidičů tak, aby jim mohly být vyplaceny prémie za měsíc březen,“ domnívá se Radek Chobot, předseda představenstva BusLine.
Starostka České Lípy Romana Žatecká tvrdí, že dojde na smluvní pokutu, jelikož si město za MHD ročně platí 35 milionů korun.
„Chápu, že řidiči chtějí stávkou poukázat na nízké mzdy, ale pokud v České Lípě nevyjel ani jeden autobus, tak si řidiči řeší tento svůj problém na úkor dětí, které se nedostaly do škol, a zaměstnanců, kteří nedorazili do práce. To není cesta, která vede ke vstřícné dohodě. Lidé dnes marně čekají na zastávkách na příjezd autobusů, nemají informace o stávce. Jsou tedy za oběti,“ uvádí Žatecká.
Vraťme se zpátky do depa autobusů. Teď tu vládne odhodlanost. „Můžeme pokračovat v další stávce. Dokázali jsme to jednou, máme na to sílu i podruhé,“ varuje Machač.
