„Od doby, co jsem v Legii, mám pořád dobrou náladu. Minulý rok vyšel fantasticky, teď to pokračuje,“ pochvaluje si osmadvacetiletý obránce. „Sice jsme v Evropské lize nepostoupili přes Ajax, ale to už byla taková nadstavba. Tím, že jsme v lize vyhráli poslední zápasy, jsme se dostali tam, kde jsme chtěli být. Takže paráda.“
Zpětně tedy přestup z bundesligového Stuttgartu do Legie vidíte jako dobrý krok?
Říkal jsem to už po přestupu. Člověk nikdy neví, do čeho jde, je jedno, do jaké odchází země, těžko se odhaduje, jak se mu bude dařit. Ale já to hodnotím jako jeden z nejlepších kroků v kariéře. Podařily se mi s týmem velké věci, polský pohár, titul, Liga mistrů, zápasy s Realem. Velké zážitky.
Který byl největší? Zápasy s Realem Madrid?
Jo, určitě. Jak tam, tak doma, kde jsme byli pět minut od vítězství. Na to se nezapomíná. Škoda, že jsme museli hrát před prázdnými tribunami, ti „normální“ fanoušci by si to zasloužili vidět. Chodí na každý náš zápas, máme pořád vyprodáno. Všichni se na Real těšili, škoda, bohužel jsme pykali za chování části fanoušků. Kdyby bylo plno, i pro nás by to bylo ještě emotivnější.
A co zápas ve Španělsku? Prohráli jste 1:5, musel to být slušný kolotoč, ne?
Nevím, jestli kolotoč... Jasně, oni dali hodně branek, ale když odhlédnu od skóre, byl to docela vyrovnaný zápas. Hrálo se nahoru dolů, měli jsme taky šance, některé i docela velké. Byla to otevřená partie, pustili nás do mnoha útoků. Vzpomínám na to spíš pozitivně, dobře jsme si tam zahráli.
Celkově byly vaše zápasy dost divoké, třeba v Dortmundu jste prohráli 4:8...
Přistoupili jsme k tomu takhle. Nechtěli jsme hrát nějakého zanďoura a nic z toho nemít. Bylo nám jasné, že oni se stejně do šancí dostanou, takže jsme zkusili s nimi hrát otevřeně. Reakce od lidí z Německa i Španělska pak byly pozitivní, viděli, že se nebojíme hrát fotbal, že nechceme jen bránit. Ano, prohráli jsme oba zápasy s Dortmundem, ale všechny nás to bavilo, užili jsme si to. Bylo to atraktivní i pro lidi.
A nakonec jste ještě zvládli postoupit do Evropské ligy.
Když nám skupinu Ligy mistrů nalosovali, skoro nikdo nám nedával šanci. Psalo se, že překonáme rekordy, že nedáme ani jeden gól, že budeme nejhorší tým v historii soutěže... My v kabině jsme si říkali, že se budeme snažit a uvidíme, co z toho bude. Nakonec jsme udělali obrovský úspěch. Rozhodující byl zápas s Realem, remíza nám dala šanci se poprat o Evropskou ligu. Po Realu jsme zjistili, že se dá hrát s každým, na Sporting jsme si hodně věřili a taky to podle toho dopadlo. Překvapili jsme, vyhráli a udělali další úspěch pro celé Polsko, které tím hodně žilo. Bude se na to dlouho vzpomínat.
Posunul se klub díky Lize mistrů dál?
Určitě. Ale byl po finanční stránce v pořádku už v době, kdy jsem přišel. Všechno na špičkové úrovni, srovnatelné s Německem. Ale díky Lize mistrů a postupu do Evropské ligy si klub ještě polepšil. Jak jsem Poláky poznal, chtějí pořád víc a víc. Tenhle úspěch prospěl celému Polsku, ostatní kluby pochopily, že mají šanci.
Říkal jste, že máte pořád plný stadion. Je atmosféra ještě lepší než třeba ve Stuttgartu?
Tam teď taky trhají rekordy, ve druhé lize mají pořád vyprodáno. Dal bych to na stejnou úroveň. V Polsku je to tak, že kamkoli přijedeme, přijde plný stadion. Atmosféra na tom našem je ale jedinečná, fanoušci předvádí velké věci.
Nastupujete pravidelně, daří se vám, ale v posledním zápase jste si dal vlastní gól. Jak se to seběhlo?
Já bych to ani jako vlastní gól nepočítal. Byla tam hlavička na zadní tyč, měl jsem tam dva hráče, chtěl jsem míč odkopnout. Ale brnklo mi to o nohu... Kdybych to netrefil, stejně to bude gól.
Nakonec jste zápas otočili, vyhráli a po utkání předvedli zajímavou oslavu. Na klubovém Twitteru se objevilo video, jak sedíte se sklopenými hlavami a až pak na povel začnete jásat. Co to mělo znamenat?
Máme asistenta trenéra, který ještě nedávno hrál. Když se vyhraje, vždycky něco takového vymyslí, taky jsme díky němu získali za minulou sezonu cenu za nejlepší sociální sítě. Všichni v Polsku ho mají rádi. V neděli vymyslel, že budeme smutní a ten, co dal dva góly, navíc slavil narozeniny, takže to potom odpočítáváním ukončil a rozjeli jsme to. Asistent je takový hecíř, má tohle rád a pro kabinu je to důležité.
Na videu je vidět, že jste zpíval v polštině. Jazyk už tedy máte zmáknutý?
Po dvou třech měsících už člověk pochytí nějaká slova, rozumí, pak se naučí i mluvit. Jazyk pro mě byl nejmenší problém.
Legia na vás hodně sází. Cítíte se v životní formě?
Nevím, těžko říct. Určitě mi strašně pomáhá, že hraju už přes rok pravidelně. Jsou tam slabší i lepší zápasy, ale nějaký standard si pořád držím. I v Lize mistrů jsme všichni obstáli hodně slušně. Ale nerad posuzuju sám sebe, měli by to říct jiní. V reprezentaci nečekám zázraky nebo že budu určitě hrát v základu. Jsem tu po dvou letech a budu se snažit odvést maximum.
Čekal jste pozvánku nebo jste myšlenky na reprezentaci vypouštěl?
Říkal jsem to už polským novinářům - vypouštěl jsem to. Nemyslím to špatně, ale měl jsem příjemné starosti v Polsku, hráli jsme důležité zápasy, celý podzim Ligu mistrů. Já na to nemyslel. Pro Poláky je reprezentace svátost, takže se mě na to hodněkrát ptali. Proč tam nejsem, proč jsem nebyl na Euru... Já jim říkal: Nevím, to není otázka na mně. Na reprezentaci jsem nemyslel, ale často mi ji připomínali.
V reprezentaci naopak chybí váš klubový spoluhráč Tomáš Necid. Přicházel do Legie s velkým očekáváním, teď ale vůbec nehraje. Jakou má pozici?
Očekávání byla fakt veliká. Myslím, že možná až moc. Nemyslím to vůči Tomášovi nijak špatně, ale útočník Nikolič, který tu byl dva a půl roku, dal desítky gólů, lidi ho milovali. S přehledem tam uklízel každou šanci. I kvůli tomu se Tomáš dostal do těžké pozice. Fanoušci ho moc neznali, ale přečetli si o něm v novinách velké věci. Mysleli si, že tam nebude rozdíl, že Nikoliče nahradí. Ale to bylo hrozně těžké, zvlášť, když na konci roku v Turecku nenastupoval. Byl na něj velký tlak. První zápas mu vyšel, přihrál na vítězný gól, všichni mysleli, že to bude klapat. A teď se zranil. Snad bude všechno zlé k něčemu dobré a až se vrátí, zase se rozjede.
Jak to snáší?
On to moc nevnímá. Znám ho dlouho, vím, že tyhle věci nečte, nekouká do novin, na internet, nesleduje komentáře fanoušků. Chce být pořád pozitivní, i když je zraněný, tráví v tréninkovém centru celé dny a pracuje na sobě. Maká na sto procent, věřím, že se to k dobrému obrátí.
