Snímek, který je esencí následků války. Sedmdesátiletý muž v ponožkách a pantoflích na něm sedí na posteli. Obklopují ho ruiny domu v Aleppu, který byl kdysi jeho domovem. Sedí, hledí do dáli a pokuřuje při tom dýmku. „Moment klidu uprostřed pekla na Zemi,“ popsal fotku jeden z uživatelů na Instagramu, kam snímek umístila agentura AFP.
„Román v jednom záběru,“ komentoval fotografii na Twitteru redaktor serveru The Washington Post Ishaan Tharoor. Snímek sdílely tisíce lidí. Objevil se na mnoha zpravodajských serverech od The Guaridan až po diskuzní portál Reddit. Po nadšení z podařeného snímku přišly otázky. „Mluvil vůbec někdo s tím mužem? Jaký je jeho příběh?“ Odpověď dal autor fotografie Joseph Eid.
Mužem na fotografii je Syřan Mohammed Mohejdín Anis, kterého obyvatelé Aleppa znají jako Abú Omara. „Býval to zámožný muž. Mluví pěti jazyky. Studoval medicínu. Vycestoval také do Itálie a obchodoval s rtěnkami,“ popisuje Eid, který fotil válečné konflikty v Iráku i Libyi. S Anisem se poprvé setkal loni.
Když umírá veterán
Tehdy okolí Anisova domu ovládali povstalečtí bojovníci. Jeho dvě ženy a osm dětí dávno předtím opustily Aleppo. On se však rozhodl zůstat. Odmítl opustit město, kde žili jeho předci. Doma ho držela také jeho sbírka starých amerických automobilů, které v lednu roku 2016 ukázal reportérům AFP. „Když zasáhnou jedno z mých aut, je to pro mne stejné, jako kdyby trefili příbuzného,“ popsal tehdy lásku ke svým automobilům.
O mnoho měsíců později zahájila syrská asadovská armáda operaci na dobytí Aleppa. Na město se snášely rakety a bomby. Na sklonku loňského roku povstalci uznali porážku (klíčové body bitvy o Aleppo si můžete projít zde). Eid se do města vrátil. Jeho první kroky vedly za Anisem. Město se změnilo k nepoznání, nakonec však našel cestu až k domu Anise. Byl v troskách. Eid si myslel, že jeho syrský kamarád už je dávno pryč. I přesto však zaklepal na dveře. Po pár sekundách se z nich vynořil Anis.
Pro novináře připravil čaj. Provedl je také svou sbírkou automobilů. Mnoho z nich bylo zničeno. Anis se však odmítal vzdát. „Nic mě nezastaví, všechno vybuduji znovu. Nic mě nezastaví, abych znovu začal žít. Narodil jsem se tady, a také tady zemřu,“ prozradil novinářům. „Řekl nám, že má rád klasickou hudbu,“ vzpomíná Eid. Anise se zeptal, zda ještě funguje jeho starý gramofon. „Samozřejmě, ukážu vám to, jen počkejte. Nemůžu poslouchat hudbu bez své dýmky,“ odpověděl čiperný stařík.
Magický okamžik
Eid tušil, že se schyluje k magickému okamžiku. Sám sebe popisuje jako konzervativního fotografa. „Nemačkám spoušť do té doby, dokud se mnou záběr nějakým způsobem nepohne,“ vysvětluje. Nějakou chvíli jen postával a nechal se unášet hudbou, která se linula z gramofonu.
„Viděl jsem před sebou muže, který sedí ve své ložnici. Bez oken i dveří. Stěny vypadají, jako by se měly každou chvíli zhroutit. Jen neví, kdy. Poslouchá muziku a pokuřuje ze své dýmky,“ popisuje scénu. Pak zmáčkl spoušť. Po chvíli se s Anisem rozloučil. Syřan nemá telefon ani internet. Eid s ním od pořízení snímku nemluvil
V minulosti pořídil celou řadu strhujících snímků. Zprvu si nemyslel, že fotografie Anise bude mít úspěch. Když se však stala internetovou senzací, překvapen nebyl. „Myslím si, že lidé už jsou znudění násilím. Začínají se odvracet od dalšího zabíjení. Můj snímek ukazuje obyčejného člověka v určité situaci. A dává nám také naději. Měli jsme tu chvíle destrukce, teď je ale čas, aby opět hrála hudba,“ vysvětluje.
