Nějak podobně vypadají zásadní životní rozhodnutí.
Z fotbalového nešiky je hřmotný, holohlavý chlapík, který magnetizuje davy. Michael van Gerwen si zase jednou pořádně zakřičel a zapumpoval pěstmi – podruhé v životě se stal šipkařským mistrem světa.
Což už není obyčejná kratochvíle; s vítězstvím se pojí mediální zájem, sláva, dvacetikilogramová stříbrná trofej a prémie 11 milionů korun.
„Nějaký čas jsem si musel počkat, tím spíš pro mě tahle chvíle znamená ohromně moc. Nejspíš si pohár vezmu na noc do postele,“ culil se 27letý řimbaba přezdívaný Mighty Mike. „Jsem v sedmém nebi.“
Šipky jsou ze své podstaty sportem, neb ten je podle Wikipedie definován jako „fyzická aktivita provozovaná podle určitých pravidel a zvyklostí, jejíž výsledky jsou navíc měřitelné“. To vše platí, přesto má házení zaostřených předmětů na terč stále svoji speciální, velmi hospodskou poetiku.
Z hospod totiž šipky vzešly a jeden velký pub připomínalo i finále mistrovství světa. Fandí se halasně a vášnivě. Ti nejlepší borci nepřipomínají vysoustružené roboty, atlety 21. století; ne náhodou se v jejich profilech neuvádí výška a váha, viz van Gerwenův teřich.
I tenhle Nizozemec je svým způsobem obyčejný chlap. „Já nikdy nebyl typ pro vysokou školu,“ směje se v televizním dokumentu, když prochází ulicemi rodného města, jímž je třicetitisícový Boxtel. Pro něj už je van Gerwen nejslavnějším rodákem, ale přiznává: „Mnohokrát jsem musel padnout tváří na zem, abych zase mohl povstat. Nikdy jsem nesnil o tom, že bych v něčem mohl být tak výjimečný.“
Čím? Van Gerwen je relativně mladý, symbolizuje nový proud deroucí se mezi „staré mistry“ v čele s legendou Philem Taylorem (56 let). Je báječně nadaný a hlavně enormně agresivní a rychlý – soupeřům nedává čas na jediný výdech. Plus si ohromně věří, což v jeho odvětví tvoří základ. Nic jím neotřese.
„Nikdy se nikoho nebojím. Co slyším, to mi projde jedním uchem dovnitř a druhým ven,“ říká. „Plus mám hrozný hlad po výhrách. Podívejte na Phila: vyhrál šestnáct mistrovství světa a nikdy ho to nepřestalo bavit. Pokud nejste hladový po titulech, zůstaňte radši doma.“
Van Gerwen proměnil světový šampionát v Londýně v galashow, když pokořil i Taylorův rekord v historicky nejvyšším průměru na tři šipky (tedy jedno kolo), který vyhnal na 114,05 bodu. Když mistrovství ovládl jako nejmladší v historii v roce 2014, věděl, že potřebuje svoji pozici potvrdit obhajobou.
Teď ji konečně má.
„Je to výjimečný talent. Může klidně dominovat dalších několik let,“ řekl o něm v minulosti Gary Anderson, jehož právě v pondělí ve finále šampionátu zdolal jasně 7:3 na sety.
Van Gerwen skvěle pracuje nejen se svými a soupeřovými emocemi, ale také s publikem. Buší si do hrudi, poplácává lysou hlavu, tahá se za uši – to vše, aby vyvolal ještě větší rachot. Obyčejný chlap, který díky mrskání šipek na terč došel mnohem dál, než by sám čekal.
„Nejhezčím dnem mého života ale byla svatba,“ říká ve zmíněném dokumentu. „Snímky nemáme nic moc, nejsem příliš fotogenický. Ale má paní nic lepšího než já stejně nenajde, ne?“ rozchechtal se. V šipkách nyní rozhodně ne.
