„Já se sebou asi nikdy nebudu spokojený. S tím souvisí i moje zajímavá povaha. Neublížil bych mouše, ale jak vlezu na hřiště, tak jsem blázen. Vím to o sobě, pracuju na tom, ale je to věc, s níž se člověk narodí a je těžké to ovládat,“ přiznává 25letý pivot.
Říkáte, že sám se sebou teď nejste moc spokojený. Může to být i tím, že si vás soupeři po tom vašem super rozjezdu víc hledí?
Těžko říct. Říkal jsem si, že ta cena pro nejužitečnějšího hráče NBL je snad nějak zakletá. Pokaždé, když to někdo dostal, tak pak u něj přišel útlum. Cítím na sobě, že nemám tu herní pohodu, s níž jsem začal sezonu. Hledám na sobě nějaké věci, nejsem schopný dát střelu. Přitom na tréninku mám vysokou úspěšnost. Nevím, prostě sezona je dlouhá, tak musím na sobě dělat a snažit se udržet formu.
Nemůže za mírný pokles formy syndrom dlouhé smlouvy?
Ani náhodou. Já jsem člověk, který nevypustí nic. Soustředím se na svoje věci, na týmový výkon, jdu do všeho naplno. A je mi jedno, jestli tady budu deset let, nebo rok.
Nelitujete s odstupem času, že jste v Ústí podepsal na pět let?
Toho nejde litovat, to bych to nepodepsal. Samozřejmě je to o penězích, ale tady to není jen o tom. Jsem tu spokojený, máme ambiciózního trenéra, je tady velká šance na růst.
Vážně se vám nikdo jiný neozval?
Je to tak. Já vždy jen slyšel, hele tamti mají o tebe zájem, ale nikdo mi nezavolal. Takže v tom rozhodování jsem měl jasno.
Co říkáte na to, jak se vám daří s Ústím?
Nemusím moc tenhle systém soutěže, ale zase každý zápas je teď strašně důležitý. Jakmile se ztratí nějaké povinné body, hodně to bolí. Musíme hrát dál tak, jak hrajeme doma. A zlepšit se venku.
Čím to, že doma hrajete tak dobře a venku to není ono?
Neumím si to vysvětlit. Prostě to tak je a vždy to tak tady asi bude. Jako bychom venku nebyli tak nahecovaní, příprava před zápasem, rozcvičení, nemá to takovou úroveň jako na domácích zápasech. Doma jsme v pohodě, hrajeme naši hru, známe naše koše. Ale pokud se chceme dostat do nejlepší šestky po základní části, musíme občas uspět i venku.
Věříte, že se do šestky dostanete? Momentálně na ni ztrácíte jednu výhru.
Šestka je náš cíl, ale nebude to nic lehkého. Nechci nic přivolávat, ale o play-off se bojuje i v dolní šestce. Zatím však makáme, abychom si postup zajistili přímo.
V říjnu jste zcela ovládal NBL, v zápase proti Svitavám jste nasázel 42 bodů, což vás zařadilo na 12. místo historických tabulek. Co stálo za vašimi mimořádnými výkony?
Byl začátek sezony, čerstvá hlava, nové výzvy, nové šance. Člověk se cítil úplně fresh, bylo to znát. Teď najednou už prostě nejdou nějaké věci, co jsem dělal na začátku. Buď jsem zkrátka unavený, nebo jsou na mě soupeři lépe připravení. Je to každopádně těžší.
Váš šéf Tomáš Hrubý říkal, že byste si zasloužil podívat se do reprezentace. Co vy na to?
Je to můj sen, rozhodně. Ale je to těžké. Nemám ani dva metry, samozřejmě se na to nevymlouvám, ale v evropském basketu jsou na mezinárodní úrovni strašně kvalitní borci, spousta jich hraje NBA. Reprezentace je můj sen, ale jsem nohama na zemi. S takovými věcmi nepočítám.
Utkání hvězd NBL, které se mezi vánočními svátky uskuteční v Děčíně, by pro vás mohla být reálnější meta.
Uvidíme, nebráním se tomu. Každopádně druhý den hrajeme s Nymburkem a to je pro mě přednější než Utkání hvězd. To je hlavně show pro diváky.
Letos je vaším cílem v Ústí postup do elitní šestky NBL, ale co v dalších sezonách? Můžete být jednou úspěšní jako sousední Děčín a bojovat třeba i o finále?
Jsem realista, neříkám, že to bude za dva roky. Ale třeba jednou, proč ne?
