„Je to můj první šampionát. Myslím, že zůstane nesmazatelně zapsaný v paměti. Je tam i nervozita, ale taková ta zdravá. Převládá natěšení,“ vyznala se rodačka z Plzně, která válí za interligový Most.
Sportuje od šesti let, ale nejprve dělala moderní gymnastiku. „Mamka ale brzy poznala, že to nebude můj šálek kávy,“ prozradila talentovaná házenkářka v medailonku pro svazový web. „A protože jsem byla samá ruka, samá noha, s tátou jsem si doma pořád házela míčem, tak bylo jasno,“ doplnila Jeřábková.
Teď vás čeká vrchol kariéry. S jakým přáním do Švédska letíte?
Určitě tam nejedeme jako outsideři, že bychom měly skončit už po skupině. Myslíme na postup, chceme se dobře umístit. I proto, abychom měly snazšího soupeře v boji o MS 2017 v Německu.
Na Euru budete mít premiéru, může se něco z dosavadní kariéry tomu přiblížit?
To asi ne, bude to úplně nejvíc. I když jsem hrála s Mostem evropské poháry, ale to je otázka dvou víkendů. Euro je házenkářskou veřejností také daleko víc sledované.
Šampionát se koná ve Švédsku a v českém týmu jsou i tři hráčky, které hrají tamní ligu. Sondovaly jste, co vás tam čeká?
Ony si hlavně přály, abychom hrály u nich v Kristianstadu. To nevyšlo, skupina je v Malmö. Každá z nás už ve Švédsku byla. Víme, co nás čeká – je tam drahý, ale kvalitní život.
Kdysi jste mi říkala, že obdivujete severskou házenou. Berete Euro i jako možnost ukázat se?
Já jsem hlavně ráda, že je v zemi házené zaslíbené. Na severu Evropy se mi líbí jejich přístup ke sportu. Ať už jde o házenou nebo o hokej.
Když už jste zmínila hokej, dával vám před šampionátem nějaké cenné rady bratr Jakub?
On už letos hrál na mistrovství světa v Rusku, takže mě předběhl. (úsměv) Mluvili jsme o tom, co mě zhruba čeká. Jsou to akce, na které člověk asi nikdy nezapomene. Zvlášť, když jde o premiéru.
Pocházíte ze sportovní rodiny, nebudete mít podporu i přímo ve Švédsku?
Brácha to chtěl rodičům zaplatit, ale už byli za ním v Rusku a nemají dovolenou, takže to nevyšlo. Třeba by je ale zlákalo, kdybychom postoupily. To by asi vyrazil i přítel.
Už jste přemýšlely i přes kterého soupeře by to mohlo jít?
My se teď soustředíme výhradně na Maďarky. Máme v týmu Janu Knedlíkovou, která hraje jejich ligu. Všechny ty holky zná, zkusíme je zaskočit. Ale i do zápasů s Černou Horou i Dánskem půjdeme s tím, že je chceme odehrát co nejlépe.
Máte vy s některým z těchto soupeřů zkušenost?
S týmem osobně ne, ale z juniorek známe s Kamčou Kordovskou pár Černohorek. Některé hráčky jsem zase potkala na klubové úrovni.
Právě Kordovská je i vaší konkurentkou na postu levé spojky. Jak s ní vycházíte?
Táhneme to spolu už od dorosteneckého věku, i když ona je o rok mladší. Vzájemně se podporujeme, vychází nám to. Naše role jsou zhruba stejné. Levé spojky byly v nároďáku dřív spíš starší ročníky, které odešly na mateřské nebo ukončily kariéru. Tak bylo logické, že jsme se posunuly na jejich místa.
Všiml jsem si, že máte na reprezentačním dresu číslo 51. Mám v tom hledat nějakou symboliku?
Chtěla jsem patnáctku, jako mám v Mostě, ale tu tady má Míša Hrbková. Takže jsem ta čísla jen prohodila. Chtěla jsem zůstat u pětky, tu máme v rodině. Hrával s ní táta a pak ji měl v Plzni i brácha, i když v Rusku už se to ani jemu nepovedlo.
