Hned na úvod rozežeňme námitky pochybovačů, kteří by snad onen jev chtěli zlehčovat. Ne, orgasmus kůže, jak ho někteří vědci nazývají, rozhodně není jen velkolepěji přejmenovanou husí kůží. Výslovně na to upozorňuje Mitchell Colver, který mrazení napsal široce přetiskovaný článek letos v květnu, aby se k němu teď kvůli mohutným čtenářským reakcím vrátil.
Je to orgasmus, ne že ne
„Několik prestižních studií prokázalo, že jakkoli je husí kůže integrální součástí mrazení, je mrazení samo o sobě mnohem komplikovanější fyziologickou reakcí,“ vysvětluje pečlivě. A připisuje, jaké procesy v těle při mrazení probíhají. Dochází například ke změně průtoku krve v mozku v oblastech, jako je orbifrontální kortex, striatum ventrale, amygdala či střední mozek, ke změně srdečního rytmu a dýchání, elektromyogram vykázal při pokusech též změny v elektrické aktivitě svalů.
Vědec si dokonce stojí i za tím, že označit mrazení termínem „orgasmus“, je na místě. Je to „velmi přesné“, píše naléhavě. A objasňuje, že se při něm spouští orchestr těch samých neurofyziologických struktur a neurotransmiterů jako při sexu. „Když se zkušenost rozkoše odehraje, zaplavuje dopamin amygdalu a striatum ventrale, což nás nabíjí euforií, pocitem bezpečí a pohody,“ uvádí.
Ostatně ti, kteří se z orgasmu kůží dokážou těšit, vědí své. Založili dokonce vlastní stránku a dávají si tipy na hudební ukázky, obrazy či filmové scény, které mrazení způsobují (mezi stovkami doporučených nahrávek najdete například Waltzing Matilda, kterou zpívají australští vojáci za druhé světové války, nebo Cohenovu skladbu Hallelujah v podání Kate McKinnonové).
Colver nezakrývá, že věda fenomén dosud nedešifrovala úplně. Za padesát let výzkumu však ví o mrazení přece jen mnohé. Například to, že jeho nejčastějším spouštěčem bývá hudba. Především ho způsobí pasáže, které zahrnují nečekané změny melodie, náhlé přechody hlasitosti, překvapivé a působivé vstupy sól, to vše totiž pozitivním způsobem narušuje posluchačova očekávání.
Do výzkumu tajuplného orgasmu však přispěl Colver sám. Do laboratoře na Eastern Washington University si přivedl dobrovolníky, napojil je na přístroje měřící galvanické reakce kůže a pohostil je hudebním menu o několika chodech. Pustil například úryvek z Bachových Pašijí svatého Jana, Chopinova Klavírního koncertu číslo 1, z písně Making Love Out of Nothing At All od Air Supply, skladby Mythodea od Vangelise i filmová píseň Oogway Ascends.
Písně i úryvky byly vybrány s vědeckou pečlivostí. Například volbu Bachova kousku výzkumník zdůvodňuje tím, že napětí budované v jeho úvodních osmdesáti vteřinách je nato uvolněno nástupem sboru, a to je prý „velmi nabitý moment, který s velkou pravděpodobností vyvolává mrazení“.
Kromě měření vědci zjišťovali posluchačské reakce i skrze subjektivní hlášení o tom, že zažívají mrazení, a prostřednictvím následných dotazníků. Vědce zajímalo především, jaké jsou dispozice k prožívání orgasmu kůže: proč ono bájné mrazení někdo prožívá a někdo ne?
Autoři studie zjistili, že posluchači, kteří vykazovali nejvyšší četnost mrazení, měli nejlepší výsledky v osobnostním testu na téma otevřenosti vůči zkušenosti. Lidé, kteří v něm bodují vysoko, mívají neobvykle bohatou představivost, dokážou ocenit krásu, vyhledávají nové zážitky, reflektují vlastní pocity, mají rádi pestrost. Některé aspekty jejich osobností jsou emoční, jako vztah ke krásnu, jiné ryze kognitivní, například představivost či intelektuální zvídavost.
Tím však Colverův výzkum nekončil, jeho tým dokonce odhalil, že pro zážitek orgasmu kůže jsou významnější ony kognitivní vlastnosti: závěry studie tvrdí, že mrazení navštíví posluchače, který dokáže předvídat, jak se bude hudba ubírat, a otevře tak dveře představivosti, dennímu snění. Tato schopnost podle autorů práce hrála větší roli než emocionální složky. V průměru vykázali dobrovolníci během desetiminutového poslechu 2,68 epizody mrazení.
Tohle se mi ještě nestalo!
Kromě otazníků nad tím, zda lze mrazení z uměleckého díla nazvat orgasmem, přinesl Colverův jarní článek mnoho jiných reakcí. Někteří čtenáři se jeho autorovi svěřili s tím, že si dokážou navodit mrazení vlastní, vnitřní mentální sebestimulací. Colver jim odpovídá, že na to poukázala již předchozí studie, a přiznává, že si vlastní mrazení umí vyvolat i on sám.
Další čtenáři to však navzdory autorovu striktně vědeckému přístupu k mrazení brali s humorem. „Stává se mi to taky,“ uvedl jeden z nich a dodal: „Někdy k tomu dojde ovšem příliš rychle. Potom se omlouvám a předstírám, že se mi to stalo úplně poprvé.“ Další čtenářka byla podezíravá. „Jsem si zcela jistá, že statisticky to někdo z vás jen předstírá...“ psala.
Má přitom pravdu, ladí opět na vážnou notu Colver. A připomíná, že vědě se lhát nemá. Jeden z účastníků jeho pokusu tvrdil, že zažil mrazení během desetiminutového sezení celkem devětatřicetkrát. Přístroje však z jeho fyziologických reakcí odhalily, že podobně jako jiní lhal. Proč někteří dobrovolníci cítili v laboratoři potřebu lhát o počtu svých orgasmů kůže, na to však Colver odpověď nemá.
Zažili jste někdy to, co článek popisuje jako orgasmické mrazení?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 28. listopadu 2016. Anketa je uzavřena.
