V sezoně, která se do dějin mistrovství světa silničních motocyklů zapíše rekordním počtem pádů, rodák z Rohatce působil jako reklama na spolehlivost. Ve třídě Moto3 neviděl jezdec stáje Drive M7 SIC Racing cíl ve dvou případech, jen čtyřikrát vyšel bodově naprázdno.
I díky neobvyklé vyrovnanosti prožil jediný stálý český účastník šampionátu, ve kterém se objevuje od roku 2009, nejlepší sezonu. „Můžu říct, že jsem osmý na světě. To je krásné,“ rozplývá se 23letý Kornfeil. Místo v elitní desítce Moto3 potvrdil ve Valencii sedmým místem. Přitom do závodu vyrážel až z 24. pozice.
Vyvedená rozlučka se sezonou, souhlasíte?
Určitě, byla velice povedená! Jsem nadmíru spokojený. Měl jsem skvělou motorku, byla hodně dobře nachystaná. Přede mnou se nepadalo, jelo se rychlé tempo a sedlo mi to. Krásná tečka za sezonou.
S čím jste mířil do Valencie?
Odlétal jsem s tím, že chci udržet top 10, nejlépe top 8. Jsem strašně rád, že to vyšlo a že jsem porazil Antonelliho a Locatelliho, který byl za mnou o pár bodů.
Pozoroval jste celý víkend, jak si největší konkurenti vedou?
Jasně že jsem je sledoval, ale byl jsem v pohodě. Ze Sepangu jsem měl najeto (Kornfeil dojel druhý – pozn. red.) a druhá věc byla ta, že jsem si věřil. Věděl jsem, že budu mít dobrou motorku, a byl jsem připravený. I kdybych s těma klukama jel, věřím, že bych je v přímém souboji dokázal porazit. Celkově si myslím, že to je krásné rozloučení a u lidí, kteří se o to zajímají a vědí, oč kráčí, jsem si hodně šplhl.
Po dvou letech měníte v Moto3 stáj. Jak vám bylo, když jste v padoku sundal kombinézu a rozhlédl se kolem sebe?
Kluci z týmu mi to celý víkend připomínali, pořád jsem to měl na talíři. Jsou to vždycky zvláštní pocity, když opouštíte tým. Ale přirovnal bych to k normální práci. Člověk to moc často nezažívá a musí to brát, jak to přichází. Kariéra jezdce je strašně krátká a nejsme v MotoGP, kde závodník v jednom týmu vydrží osm sezon. Každopádně to bylo celkem emotivní.
Přepadla vás nostalgie?
Spíš mě mrzelo, že jsme celou sezonu válčili s motorkou. Poslední dva tři závody se nám hondu podařilo konečně nastavit, udělali jsme ji podle mého gusta. Stejné to bylo i loni s KTM, kdy jsme na konci jezdili luxusní závody. Každopádně není žádná novinka nebo tajemství, že z týmu jsem utekl proto, že se mi tam nelíbila práce s lidmi.
Je naopak něco, co si chcete přenést do nového týmu Prüstl GP Peugeot Motorcycles?
Mám napsaných pár bodů, které bych na příští rok rád vylepšil. Ještě bych o tom nerad mluvil. Týká se to přípravy – ať už psychické, nebo fyzické. A taky chci trochu jinak pracovat s týmem.
Pomohly vám k angažmá letošní konzistentní výsledky?
Neřekl bych. Byla to normální změna, továrny jako Mahindra, KTM, Honda běžně sledují jezdce a oni věděli, co ve mně je. Zavolali si mě a řekli: „Chceme s tebou jet příští rok, dáme ti tu nejlepší možnou techniku, tak pojď jezdit za nás.“ Nešlo o moje výsledky, ale o potenciál jezdce, který vidí.
Už letos jste patřil v Moto3 mezi nejstarší a nejzkušenější, na jaře vás čeká devátý rok v seriálu. Vnímáte, že vás jezdci berou jinak?
Těm klukům je úplně jedno, jestli máte 17, 29, nebo jako já 23 let. Spousta lidí to vidí napsané černé na bílém, ale ještě víc lidí si neuvědomuje, že piloti jdou do mistrovství světa jako hotoví jezdci. Jsou to prostě závody, ve kterých neexistuje respekt. A je jedno, jestli jedete zrovna proti Spiranellimu, který končí poslední, anebo Binderovi (letošnímu šampionovi – pozn. red.).
Jaký vás čeká program v nejbližších dnech?
Pár dnů si dám oddech a potom pojedu zase do Valencie. Příští týden se tam jede španělský mistrák, po něm budou 21. a 22. listopadu probíhat testy. Vyzkouším novou techniku, poznám nový tým. Moc se na to těším. Jinak určitě budu doma na Moravě a ještě si něco vymyslím. Jsem člověk, který nedokáže sedět doma na prd...
Nová sezona startuje v březnu. Bude pro vás po letošním 8. místě platit, že s jídlem roste chuť?
Přesně tak. (usměje se) Ale o tom se bude mluvit až po předsezonních testech, které by měly být pár týdnů před prvními závody v Kataru. Uvidíme, kde se budeme pohybovat, potom si s týmem sedneme a řekneme si, čeho bychom chtěli dosáhnout.
