Češi potřebují urvat vítězství. Jakékoli. Za každou cenu! Ale jak, když už 270 minut nedali ani gól?
„Krmelec, jestli ses do nároďáku dostal ty, tak my už můžeme skončit s kariérou,“ dobírali si plzeňští matadoři mladého bijce Michaela Krmenčíka, když jim v neděli večer oznámil novinku. Poprvé v životě dostal pozvánku do prvního týmu. Z nouze a dodatečně.
Krmenčíkova maminka na oslavu otevřela šampaňské, plzeňský generální ředitel Šádek ho na cestu poprosil, ať se hlavně nezraní, a fotbaloví fanoušci se ptají: „Může on spasit fotbalové Česko?“
Třiadvacetiletý chlapík, který ještě v létě netušil, kde odehraje sezonu. Měl sbaleno, protože se přikláněl k názoru, že narazí na příliš silnou konkurenci. „Nepůjdeš si s námi strčit ještě přátelský poločas proti Vlašimi?“ prohodil koncem června trenér Roman Pivarník.
Krmenčík kývl, za poločas stihl dva góly, navrch vybojoval penaltu a bylo rozhodnuto: Zůstane v Plzni!
Teď je u ligového mistra útočníkem číslo 1, sestřelil Spartu, minulý týden zařídil remízu s rumunskou Astrou v Evropské lize. V neděli sice tři šance zazdil, ale k ligové výhře 3:1 nad Jabloncem přispěl dvěma nezištnými asistencemi.
Plzeň vede ligu rázem o čtyři body před Zlínem a posílá Krmenčíka na pomoc výš. „Říkají o mně, že jsem hroznej blázen, ale jako hodnej hráč bych nic nedokázal,“ vyprávěl Krmenčík u stolku s novináři. Zprvu si držel odstup, snažil se odpovídat diplomaticky, ale časem zapomněl, a jak byl rozjetý, klidně přidal pár jadrných slůvek.
I na hřišti je v laufu, na což reprezentační trenér spoléhá. Jinak by ho nepozval ke stěžejní bitvě.
Jarolím ještě minulý týden zkusil jedno SOS zavolání, jenže u sparťanského kanonýra Davida Lafaty nepochodil. Pětatřicetiletý útočník, který po letním Euru reprezentační dres odložil, opáčil: „Nezlobte se, to nejlepší už mám za sebou.“
Takže hledání střelce pokračuje, což se zatím pro národní tým jeví jako kardinální problém.
Útočnou jedničkou mohl být Václav Kadlec, který se s pompou a za rekordní částku 73 milionů vrátil do Sparty. Jenže jeho forma spíš uvadá, navíc si natáhl sval.
Zkušený Tomáš Necid zatím marně bojuje o štěstí v tureckém Bursasporu. „Trénuje jako blázen, a jestli je nahoře pánbůh, tak mu to musí vrátit,“ líčil klubový parťák Tomáš Sivok.
Matěj Vydra zatím nepřesvědčuje v druholigovém Derby County.
Při uzoučkém výběru se znovu dostalo na dvacetiletého leváka Patrika Schicka, jenž zatím starty v Sampdorii sbírá po minutách. Za normálních okolností by útočník bez pořádné praxe v nominaci nebyl.
Aspoň že slávista Milan Škoda vyléčil včas lehké svalové zranění. Je to jediný hrotový hráč, který má v národním dresu jakžtakž zkušenosti. Dal gól na Euru, naposledy proti Ázerbájdžánu oživil hru coby náhradník a je pravděpodobné, že v pátek nastoupí v základu.
Všichni tři Jarolímovi muži mají podobný styl, i když samozřejmě ne úplně totožný.
Škoda umí hrát zády k brance, vyhraje nejvíc vzdušných soubojů, v šestnáctce je důrazný jako tank.
Nováček Krmenčík mívá zády k brance k problémy, zato se nebojí vzít míč a přímočaře mazat k brance. Je agresivní, rád provokuje, hajzlík mu říkají trenéři soupeřů. „Bývám jen zdravě nasr...,“ reaguje.
Schick má nejlepší mezihru, mazané kličky a může nastoupit i pod hrotem.
Teď ještě, aby reprezentační útočníci začali střílet góly. Protože bez nich může být boj o mistrovství světa ztracený už v pátek večer.
