Tři příběhy, tři osudy, které by nikdo nechtěl zažít. Navíc s koncem nejistým. Hrůzy, které se mohou kdykoliv znovu vybavit, v horším případě opakovat.
Příběh první Bezpečí pevných statků je zdánlivé
Helenu před více než deseti lety přepadl a znásilnil pachatel přímo v jejím bytě. Její utrpení trvalo dvanáct hodin. Tehdy vyhledala pomoc Bílého kruhu bezpečí. Odborníci z organizace, která se stará o oběti trestných činů, s ní třeba chodili i k soudu.
„Nedokážu si představit, že bych tam šla sama. Z rodiny mi tehdy přicházela omezená pomoc spíše hmotného charakteru. Měli pocit, že když jsem s nimi v domě, tak jsem v bezpečí,“ vyprávěla. To, jakou pomocí pro ni tehdy lidé z Kruhu byli, jí úplně došlo před pár měsíci, kdy zažila zemětřesení v Itálii a trauma z přepadení a znásilnění se jí plně vybavilo.
„Cítila jsem bezpečí pevné budovy a věřila, že se nemůže nic stát. A tato budova se o čtyři hodiny později začala třást. Ve stresu a šoku pomohlo teplo. Teplo deky, teplo vrnícího kotěte na klíně a teplo lidského slova a utěšení. A tohle se mi tehdy dostalo právě od Bílého kruhu bezpečí a kamarádů,“ řekla s těžko potlačovanými slzami na setkání, kdy klienti vůbec poprvé veřejně vystoupili.
Nejvíce si cenila komunikace, porozumění a pouhé přítomnosti člověka z Bílého kruhu bezpečí. „Můj doprovod u soudu zdánlivě nic nedělal. Ale tato přítomnost byla naprosto podstatná pro pocit bezpečí, který trvá. Toto dům z cihel nikdy nemůže poskytnout. Dům se zbortí, v bytě vás někdo přepadne. Bezpečí pevných statků je zdánlivé,“ sdělila.
Podruhé Bílý kruh vyhledala o deset let později v souvislosti s exekucí náhrady škody, kterou jí soud přiznal, ale pachatel neplatil. „Měla jsem strach, co to vyvolá a že by mohl znovu ublížit. Ne mně, ale rodičům, kteří žijí na adrese mého trvalého bydliště, kterou se pachatel dozvěděl při soudním líčení a vyšetřování,“ popsala.
„Tehdy jsem nevěděla, že jde požádat o to, aby adresa nebyla uvedena. To bylo asi jediné pochybení ze strany policie, jinak musím říct, že jejich postup byl velmi korektní a profesionální. Brali v potaz mé náměty na šetření a na základě nich byl pachatel usvědčen brzy. Zjistilo se, že to byl člověk, který mě znal, a byla to msta. Přesně jak řekl vyšetřovatel ohledávající místo činu, měl zřejmě dobrý odhad a zkušenost,“ uvedla.
Bílý kruh bezpečí jí podal pomocnou ruku z mnoha směrů – pomoc psycholožky, odreagování se na víkendovém pobytu, kontakt s pracovníky.
Příběh druhý Mrtvá zvířata ve schránce
Další klientka Bílého kruhu bezpečí, paní Hana, vyprávěla o stalkingu.
„Trvalo to skoro dva roky. Nejhorší pro mě byly situace, kdy pronásledování a vyhrožování zasahovalo do mého soukromého a pracovního života. Zaměstnavateli a mým známým docházely různé e-maily a dopisy. Budil nás v noci zvonkem, několikrát jsem měla zničené auto nebo jsme ve schránce měli mrtvá zvířata,“ líčila.
Pachatel ji i napadal křikem, výhrůžkami a sprostými slovy. „V mém případě policie spíš reagovala výsměšky, že se vlastně nic neděje. Byla jsem z toho zoufalá, tak jsem na internetu přišla na Bílý kruh bezpečí. Myslím, že bych to bez nich nezvládla,“ děkovala.
Dostalo se jí právní pomoci, Bílý kruh bezpečí jí nabídl psycholožku i doprovod k policejnímu výslechu a soudu. „Byla jsem ráda, že jsem na to nebyla sama,“ říkala. V organizaci ji také vybavili radami, jak se v situaci napadení chovat.
„To mi pomohlo i v prokazování, protože jsem musela prokazovat všechno, co mi udělal. Byly to věci, které mi ze začátku nikdo nevěřil. Dopadlo to tak, že pachatel dostal tři roky podmínku a odškodnění, které mi samozřejmě neplatí. Takže i nadále spolupracuju s Bílým kruhem bezpečí,“ uvedla paní Hana.
Příběh třetí Devět a půl roku bití
Právní i psychickou pomoc získala i další klientka, paní Julie, která deset let zažívala domácí násilí.
„Nikomu jsem nic devět a půl let neřekla. Možná, že kdybych Bílý kruh znala dřív, dokázala bych i dřív odejít. Ale dřív bych si ani nepřiznala, že jsem týraná žena. Odešla jsem pak ze dne na den. Po těch hrozivých zkušenostech byl pro mě reálný svět šok. Pro okolí jsem se chovala divně, nechápali, co se se mnou děje. S manželem jsme měli všechno spojené včetně práce, takže jsem se pak ocitla na úplném sociálním dnu. Musela jsem si život vybojovávat,“ vyprávěla.
Podobný scénář si zažila ještě jednou. „Měla jsem pak vztah, kde to bylo podobné, bylo tam hodně ponižování, ale na fyzické násilí nedošlo,“ popsala. Tyto vztahy se podepsaly i na zdraví. „Začala jsem mít fyzické potíže, tak jsem navštěvovala psychoterapeuta, který mi doporučil Bílý kruh bezpečí,“ objasnila.
Přibývá případů stalkingu, napomáhají mu moderní technologieBílý kruh bezpečí vznikl před 25 lety, jeho brněnská pobočka o pět let později. Pomoc obětem trestných činů organizace poskytuje v poradnách, prostřednictvím nonstop linky nebo na systémové úrovni týkající se legislativy či prevence. „Oběti se často dostávají do nerovného postavení. Snažíme se, aby neztrácely odvahu,“ sdělil jednatel brněnské pobočky Vladimír Vedra. Organizace před dvaceti lety začínala s několika dobrovolníky z řad právníků a psychologů. „To se nezměnilo, na tomto principu stále fungujeme, ale v současné době je dobrovolníků v Brně 37. Takže naše základna postupně roste a zvětšuje se tak i kapacita služby,“ vysvětlil Vedra. Brněnskou pobočkou, jejíž sídlo je ve Slovinské ulici v Králově Poli, prošlo za dobu trvání více než dva tisíce obětí trestných činů. Pobočka za dvacet let prošla změnami. „Proměňuje se skladba klientů, kteří k nám chodí. Z osmdesáti procent se ale stále jedná o ženy. Moje teorie je taková, že ženy si spíš řeknou o pomoc než muži,“ popsal Vedra. Podle něj přibývá případů nebezpečného pronásledování, tedy stalkingu. „Ten se v poslední době často pojí s rozvojem moderních technologií a sociálních sítí. Kyberstalking je dnes pro pachatele mnohem snadnější. Stalking je potřeba rozdělit na distanční, kdy stalker vyhrožuje a používá třeba změněnou identitu na Facebooku, a aproximační, který je fyzický. Stalker v takovém případě pronásleduje v blízkosti oběť a může to skončit i vraždou,“ vysvětlil. |
