Vondráček: Snaha žen vyrovnat se chlapům v některých oborech je úsměvná

Petr Vondráček (40) přiznal, že spíš než muzikantem a hercem se chtěl v mládí stát byznysmenem. „Bavila mě politika a ekonomika, chtěl jsem pracovat na ministerstvu,“ říká současná hvězda nového muzikálu s hity Elvise Presleyho Srdcový král pro týdeník 5plus2.

Týdeník 5plus2

Každý pátek zdarma

V muzikantském světě se Petr Vondráček pohybuje od dětství, kdy si ho k nazpívání duetu vyhlédl Karel Zich. „Byl to pro mě ale spíš koníček, neměl jsem v plánu si vydělávat hraním ještě ani v době, kdy jsem byl na vysoké škole,“ říká dlouholetý lídr kapely Lokomotiva a také muzikálový herec.

V novém představení Srdcový král hrajete otce dospívající dívky. Vypadá to, že role princů a mladíků jsou definitivně pryč. Není vám to líto?
Líto mi to není, takový je život. Párkrát jsem si zahrál mladíka v hlavní roli, třeba v pohádce O Ječmínkovi. Tam jsem byl takový mladý princ. To už je dávno pryč. Je mi čtyřicet let, to znamená, že se musím smířit s tím, že zadek patří do kalhot, jak se říká. Člověk musí být schopen sebereflexe, což snad jsem. Na tu hlavní roli by to v tomhle případě skutečně nebylo. Má to být dvacetiletý kluk, který miluje rock’n’roll a obléká se trošku jako Elvis Presley. To by se mi sice líbilo, ale zároveň jsem si vědom, že dvacet už mi není. Takže jsem dostal roli otce hlavní představitelky, která se do tohohle motorkáře zamiluje.

Vy sám máte také dceru, ale ta je ještě hodně malá, takže ji před kluky hlídat nemusíte.
Ano, ta naštěstí ještě nedospívá. Teď jí bude sedm, takže zatím ji nemusím hlídat s brokovnicí. Nicméně taky už nějaké pusinky ve škole začínají probíhat, ale co můžu dělat. Nic. To víte, žárlím.

Jste přísný otec?
Ne, v žádném případě. Snažím se být v klidu, tak jako jsem to měl v dětství já. A myslím, že moje výchova byla celkem v pořádku, i když to by asi měli posoudit ostatní. Moji rodiče jsou skvělí, jsou stále spolu, jsou to učitelé, ale zároveň normální lidi. Ne takoví ti deformovaní kantoři s nervy v kýblu.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Nechal jste se slyšet, že nevěříte v instituci manželství. Zvláštní, když máte tak pozitivní vzor ve svých rodičích...
Neposuzuju to jen podle prostředí, ve kterém jsem vyrůstal. Když se podíváte kolem sebe, tak je to jinak. Dřív se třeba za bolševika lidé brali i z toho důvodu, aby jako manželé dostali byt a měli kde bydlet. To už dneska nemusí. Je to krásné, když se dva lidi milují a když se vezmou, ale když se podívám kolem sebe, tak mi to přijde trochu přežité. Českému národu tak nějak obecně chybí víra, na rozdíl třeba od Poláků. Proto i ta svatba je na ústupu. Ostatně rozpadlé je každé druhé manželství. Asi má člověk víc možností, než měl dřív. Víc se rozhlíží kolem sebe a chce ochutnávat z vícero bonboniér. Navíc internet, Facebook a tyhle věci manželství taky neprospívají.

Jak se díváte na ženy, které dokola prohlašují, že chtějí být za každou cenu nezávislé a single?
Přijde mi to úsměvné. Stejně tak mi přijde úsměvné, když se chlapi chtějí vyrovnat ženám například tím, že mají krásně upravené nohy a chodí na pedikúru, z čehož je mi špatně. To snad zvládne každý sám. Stejně tak mi ale přijde úsměvná snaha žen vyrovnat se chlapům v některých oborech. Dobře, jen ať hrají fotbal, ať klidně boxují, jsem pro. Ale myslím, že nikdy nepůjdou rubat uhlí do dolů. To je přeci jen chlapská práce. Nějaká dělba mezi pohlavím by měla zůstat. Ale jinak jim samozřejmě všechny vymoženosti přeju. Ve starověku měly ženy i jako diváci zakázán vstup na sportovní události, byla to čistě chlapská událost a zaplať pánbůh, že mezi fanoušky jsou dnes fanynky - ženy.

Fanynky ostatně patří i k muzice. Vy jste před lety vstoupil do povědomí publika jako frontman skupiny Lokomotiva známé ze satirických pořadů Miloslava Šimka a Zuzany Bubílkové. Jak moc jste Šimkovi byl blízko?
Hodně blízko. Byl to taky učitelský člověk. Nemohl ale učit, protože nadržoval hezčím žákům, což se nedělá. (smích) Když někdo vypadal dobře, tak ho měl prostě radši. Říkával to s nadsázkou. Takže po dvou letech přestal učit a začal dělat divadlo. Byl mi hodně blízký nejen proto, že stejně jako já se narodil ve znamení Ryb. Jako já měl rád skauty, Rychlé šípy, rock’n’ roll, tenis... Sice jsme byli každý jiná generace, ale měli jsme hodně společného.

Petr Vondráček

■ Narodil se 26. února 1976 v Ústí nad Labem.
■ Jako muzikant byl známý hlavně díky účinkování s kapelou Lokomotiva v politických satirách Miloslava Šimka a Zuzany Bubílkové.
■ Mezi televizními diváky se proslavil především jako moderátor pořadu Hádej, kdo jsem. Zahrál si v několika seriálech (Rodinná pouta, První republika), v divadle si oblíbil roli Limonádového Joea.
■ Vystupoval v první řadě show Tvoje tvář má známý hlas.

Vzbudil ve vás zájem o politiku?
To se říct nedá. Já se o politiku zajímal už od sametové revoluce. Tehdy jsem byl v osmé třídě základní školy. Pak jsem byl na gymplu a následně šel na Vysokou školu ekonomickou. V té době mě dost bavilo sledovat politiku. Četl jsem i Hospodářské noviny, abych se cítil jako ekonom. Takové jsem měl tehdy plány, že budu ředitel nějaké firmy nebo budu na ministerstvu.

Muzika vám tyhle plány narušila?
Muziku jsem měl rád vždycky. Odmala jsem hrál na piano, jenomže to jsem si nemohl brát na školní výlety, tak jsem se začal učit hrát na kytaru. Navíc jsem chtěl být jako Elvis. S tátou, strejdou a mým kamarádem jsme měli dvougenerační rock’n’rollovou kapelu. V roce 1986 si mě vyhlédl Karel Zich, se kterým jsem jako desetiletý kluk nazpíval duet. Takže muzika tu byla vždycky, ale spíš jako koníček. Neměl jsem v plánu, že bych si vydělával hraním, protože jsem chtěl být ekonom. Docela mi to pálilo, matika mi šla dobře a po revoluci bylo hospodářství hrozně atraktivní... Všude byli ti podnikatelé ve fialových sakách... (smích)

Takže už jste se viděl ve fialovém sáčku...
To ne. Ve fialovém sáčku jsem opravdu být nechtěl. Ale představoval jsem si to ideálně tak, že bych byl třeba doktor ekonomie a velvyslanec někde v zahraničí. To mě lákalo. Trochu to zavání kulturou, trochu Jamesem Bondem. No... To už je dávno pryč. (smích)

Báječná léta (nejen) se Šimkem

Osm let se Šimkem. S Miloslavem Šimkem vystupoval Petr Vondráček se svou kapelou Lokomotiva od roku 1996 až do Šimkovy smrti v roce 2004. „Už to byl starší člověk, nemůžu posoudit, jaký byl v mládí, ale co jsem ho znal já, tak se snažil šetřit energií na jeviště. Když jsme třeba cestovali po zájezdech dodávkou, tak většinou mlčel, což s přibývajícím věkem víc a víc chápu. Dnes, když vím, že večer hraju Srdcového krále, tak celé odpoledne mlčím, protože je mi jasné, že energii budu potřebovat. Každopádně ale i v běžném životě byl pan Šimek připravený kdykoli něco vtipně glosovat,“ vzpomíná Vondráček.

Televizní záporák. Petr Vondráček se objevil také v několika seriálech. Zápornou roli si střihnul v Rodinných poutech i v jejich pokračování s názvem Velmi křehké vztahy nebo v dobové První republice.

Cena za hádanky. Především díky pořadu Hádej, kdo jsem!, ve kterém se populární osobnosti snažily uhodnout povolání neznámého člověka, získal Petr Vondráček v roce 2007 zrcátko TýTý v kategorii Objev roku. Zábavná show ve stejném roce bodovala jako nejoblíbenější pořad v České republice a následující rok úspěch zopakovala. Po letech pořad nahradil podobný hádankový formát Kdo je kdo?.

Idol Elvis. Jestli má Petr Vondráček už od dětství nějaký takřka posvátný vzor, tak je jím Elvis Presley. „Táta měl doma dvě desky. Na jedné byl Elvis a druhá byl nějaký mix rock'n'rollových králů. Vůbec mi to nevnucoval, ale nějak jsem to zaslechl, a jakmile jsem se naučil pouštět gramofon, tak jsem si automaticky po příchodu ze školky pouštěl Elvise. Třeba celou desku osmkrát za den.“