Jaké to bylo, narodit se v učitelské rodině posedlé rokenrolem?
Jsem sice z učitelské rodiny, ale moji rodiče se doma vždycky chovali normálně. Nebrali si práci domů. To, že táta obdivoval Elvise a rokenrol, byl čistý bonus, který s jeho profesí nijak nesouvisel. Byl to právě on, kdo mě ve dvou letech naučil pouštět desky na gramofonu.
Vzpomenete si ještě dnes na vaše první setkání s Elvisem?
Jediný materiál s Elvisem, který za totalitního režimu šel sehnat, byly vinylové desky. Na té jediné, co měl táta v diskotéce, byla naštěstí Elvisova fotografie, která je dnes sotva viditelná. Takřka jsem ji během pár let „vykoukal“ a samotnou desku totálně sedřel hraním. Další písně jsem nahrával z rádia Bayern1, které mělo ovšem dost slabý signál.
Co říkáte na Elvisovu voskovou figurínu v pražském muzeu Grévin?
Jako dítě bych se z toho posadil na zadek. Elvis v životní velikosti, to je přeci nádhera. Dnes už mi tyhle umělé symboly a vyobrazení slavných spíše připomínají hororový film. Ale sochu Elvise z pískovce bych si na dvůr na chalupě dal.
I když byla hudba vaší vášní, nikdy jste se ji neodhodlal studovat?
Vždycky mi bylo kladeno na srdce, že hudba není jisté povolání, což je pravda. Když se dostanete na vrchol, je to skvělé. Ale sláva většinou netrvá věčně. Když jste například dentista, víte, že práce bude vždy habaděj.
Seriály pod lupouHvězdy vzpomínají Nemocnice na kraji města: Sanitka: Arabela: Byl jednou jeden dům: Bylo nás šest: Chlapci a chlapi: My všichni školou povinní: Bylo nás pět: Cirkus Humberto: Údolí bílých králů: Dokonalý svět: Ulice: Zdivočelá země: České století: Odsouzené: Pojišťovna štěstí: |
Vaše kapela Lokomotiva oslaví 25 let na scéně. Jaké byly její začátky?
Lokomotiva je tady už čtvrt století, ale s basákem Vítkem Fialou spolu hrajeme celý život. Už jako malí kluci jsme s táty a strejdy měli kapelu Seniors and Juniors a hráli rokenrol jak hrom. V deseti letech jsem dokonce nazpíval duet s Karlem Zichem. V příštím roce hodláme s Lokomotivou po dvanáctileté pauze vydat skromné album.
Kvůli angažmá v pořadu Zuzany Bubílkové a Miloslava Šimka jste dokonce odešel z vysoké školy ekonomické.
Nejen kvůli tomu. Měl jsem sice ucházející IQ, ale byl jsem hrozný lempl. Místo přednášek jsem trávil čas v kavárnách a barech.
Stále bušíte nohou do piána jako v těch dobách?
Snažím se, ale už mě z toho trochu bolí záda.
Začátkem devadesátých let jste takřka bez hereckých zkušeností naskočil do jednoho z prvních velkých seriálů jménem Rodinná pouta.
Nikdy jsem o sobě netvrdil, že jsem herec. Ale sestry Bártovy mě nutně potřebovaly do role Viktora, který byl majitel restaurace a navíc pianista. Nebo pijanista? (smích) Každopádně to pro mě byla velká herecká škola.
Další seriály na sebe nenechaly dlouho čekat, v Redakci jste zase nahlédl do světa médií.
V Redakci jsem jen prošel ode dveří k Nele Boudové, rozloučil se a odjel autem. To byla spíše komparsní role. Nicméně pravdou je, že jsem se díky svému somatotypu do dalších seriálů dostal. Většinou jsem ale hrál sukničkáře a hochštaplery, což byl pro mě protiúkol.
Sám jste se charakterizoval jako prvorepublikový typ, možná i to vám přineslo role ve filmu Lída Baarová nebo v seriálu První republika. Máte i prvorepublikovou povahu?
V dobách, kdy jsme s Lokomotivou hráli v pořadu Miloslava Šimka a Zuzany Bubílkové, mi chodily do divadla dopisy hlavně od starších dam, kterým můj uhlazený zevnějšek konvenoval. A co se týče povahy, myslím, že dobré gentlemanské způsoby ve mně jsou, ačkoliv často narážím na nepochopení v dnešní dravé době plné dravců. Rozhodně ctím pravidlo, že silnější pohlaví má chránit to slabší, muž má být mužem. A taky si, pokud možno, co nejméně stěžovat na nepřízeň osudu obecně.
Nedílnou součástí vaší práce je moderování. Máte za sebou několik úspěšných televizních pořadů i velké akce typu Ples v Opeře nebo Česká Miss. Jak se na takové události připravujete?
K moderování jsem přišel jako slepý k houslím. Nebyla to má vysněná disciplína. Nicméně peru se s tím a rád. Takový přímý přenos, to je skutečný adrenalin. Příprava? Dobrá nálada a čistá hlava soustředěná na téma dění.
Jak se vám tančilo na vysokých podpatcích v kůži Tiny Turner v televizní show Tvoje tvář má známý hlas? Chtěl byste si zaimitovat Elvise?
Podpatky mi nevadí, mám široké stabilní podstavce, ale lýtka už si v životě neoholím. Konkrétně Elvise bych imitovat nechtěl, protože tohoto poloboha mám v srdci. To je víc.
Co na vaše výkony říkala dcera Anička?
Anička mi fandila a myslím, že byla na tatínka v podpatcích pyšná. Ona sama má k umění velice blízko. Ráda tančí, maluje, poslouchá hudbu.
Jak relaxujete?
Tenis, golf, fotbal, kolo, procházky, dobré jídlo, spánek. A samozřejmě chalupa u Kolína, kde se narodil můj táta. Tam nabírám síly při jakékoliv činnosti.
Čím pracovním momentálně nejvíce žijete?
Aktuálně se chci nejvíce věnovat mojí kapele, skládání textů našich písní a klavíru. To jsem totiž já. Moderovat a hrát divadlo ale budu samozřejmě dál. Nyní účinkuji například v muzikálech Iago, Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť, Miluji tě,ale…, Srdcový král, Trhák. Přijďte se podívat na herce samouka!
Jste přesně ve věku, kdy váš idol Elvis Presley zemřel. Vnímáte vy ve vašem životě nějaký zlom nebo potřebu změny?
V poslední době cítím stále větší potřebu si vážit všeho, co mám. Ta lehkost a automatika mladého člověka je ta tam. Ale má duše je často ještě nedospělá, asi je to u chlapů normální.
