Čtyřnásobný účastník mistrovství světa s bohatými zkušenostmi z KHL se upsal Moře do konce sezony. Do extraligy přichází zajímavá osobnost. „Těšíme se, že si spolu konečně zahrajeme v lajně,“ hlásí slovenští sourozenci ve společném rozhovoru.
Neposloucháte teď v kabině narážky, že těch Mikúšů už je tam nějak moc?
Juraj: Jo!
Tomáš: To bude vždycky. V hokejovém prostředí to tak je, takové ty popichovačky. Ale to dělá jen super atmosféru. Patří to k tomu.
Juraji, na zkoušce jste si vysloužil v Olomouci kontrakt do konce sezony. Úleva?
Juraj: Jsem rád, že zůstanu. Je tady fajn, líbí se mi tu. Doufám, že prožijeme dobrou sezonu.
Šlo hlavně o to přesvědčit, že koleno drží?
Juraj: Jo, je v pohodě.
Jak jste nesl dlouhé období bez hokeje?
Juraj: Těžko. Člověk přibere, nemůže sportovat, musí to shazovat, dostávat se do toho. Nejhorší je nejistota. Musel jsem překonat rozhýbání kolena, bylo to nepříjemné. Dva a půl roku jsem kolenu dával, pak rehabilitace. Pomohla mi rodina.
V čem byl problém, že jste marodil tak dlouho?
Juraj: Dva roky zpátky po mistrovství světa jsem byl na operaci a dostal jsem do kolena infekci. Měl jsem tam ještě předtím trošku s něčím problém. Potom jsem musel kvůli infekci půl roku čekat, museli mi koleno šestkrát vyplachovat, takže s tím se nedalo moc co dělat. Proto to trvalo tak dlouho. Pak na následný zákrok jsem také chvíli čekal, takže se to strašně natáhlo.
Chuť do hokeje teď musíte mít obrovskou.
Juraj: Jo, jo, je velká. Samozřejmě si člověk ještě musí dávat trochu pozor, ale snažím se každý zápas do toho dostávat víc a víc. Pomáhají mi spoluhráči, takže v tomhle je to fajn.
Tomáši, jak velkou roli jste sehrál při sjednávání Jurajovy zkoušky v klubu?
Tomáš: Vedení se mě ptalo, jak je na tom. Měli o něj zájem, určitě to nějakou roli sehrálo.
Juraji, bratr vám Olomouc vychválil?
Juraj: Jo, já jsem celý minulý rok sem na hokeje chodil, takže jsem věděl, jaká je tady přibližně atmosféra. Hráče jsem poznal. Také se mi sem tam ozývali, takže to bylo jen plus. Nehledal jsem žádnou jinou variantu. Takhle se to sešlo.
Tomáši, jste rád, že si můžete zahrát s bráchou v lajně?
Tomáš: Už odmalička, když jsem se chodil dívat na jeho zápasy, jsem doufal, že bychom si mohli spolu zahrát. Jsem rád, že to vyšlo takhle. Doufám, že nám to bude šlapat a jako lajna budeme dávat co nejvíc gólů.
Díky Jurajovi jste se dal také na hokej?
Juraj: Jo!
Tomáš: Ano, také díky němu. Já si ani nepamatuji moje začátky, jen vím, že když začal hrát hokej starší brácha, mohl jsem ho následovat. I kvůli tomu hokej hraji.
Juraji, v Olomouci chcete restartovat slibnou kariéru. Hrál jste v nižších zámořských soutěžích, pak jste se zabydlel v KHL. Kde bylo nejlíp?
Juraj: Záleží, jestli po materiální stránce, nebo celkové.
Tak i tak.
Juraj: Určitě Lev Poprad. Byl to domácký klub. Sice jsme tam nedostávali moc výplatu, ale stmelilo to kolektiv. Pak to sice v lednu rozpustili, ale bylo tam asi nejlíp. Je zvláštní, že to povím, ale býval jsem tam u tchýně a dost se o mě starala. I Skalice je mateřský klub. Musím říct, že také negativní zkušenosti, co byly, člověka posunou, když si z nich sebere ponaučení. Zažil jsem moc pádů. S odstupem času mi určitě pomohly.
Trenčínu jste teď dal první gól za Olomouc, ale především první po pauze. Jaký to byl pocit?
Juraj: Velká radost!
Přitom jste nejdřív přihrával bratrovi, který ale šanci neproměnil, a na vás tak vyšla snadná dorážka.
Juraj: Ono se to zdá, ale led už byl pak špatný. Těžko se puk zvedal. Přiznám se, že jsem to netrefil ideálně, ale možná že naštěstí, protože to tam padlo.
Tomáš: Já jsem věděl, že ještě nedal gól po pauze, tak jsem mu chtěl trošku pomoct. Nahrál jsem mu o beton gólmana.
Bratrská spolupráce funguje.
Tomáš: Je to fajn, sedíme si v lajně také s Ferym Skladaným. Je tam chemie, která tam má být. Já jen doufám, že to z těch šancí, které jsme měli, začne padat víc.
Juraj: Možná to vypadá dobře, ale musí začít padat góly. Ještě je na to trochu času, snažíme se i na tréninku, dost si vysvětlujeme, co dělat. Velkou práci odvádí Fery Skladaný, který vybojoval pár akcí. Doufám, že to bude ještě lepší. Trenčín dobře bruslil hlavně v první třetině, napadal nás. Za stavu 2:0, 3:0 jsme měli hodně šancí a hokej je takový, že dostanete gól a člověk ztratí kontrolu. Proto jsme nemohli polevit. Určitě to nebylo lehké. Musíme se zlepšit v zakončení.
Oba jste se dostali do žďuchanice před brankou. Juraj jako starší bratr mladšího chrání?
Juraj: To ne, vyplyne to ze situace. Ale tak musíte se zastat spoluhráče. Byl tam pískaný faul a nevím proč ten hráč ještě dával krosček do tváře. Šel jsem tam, ale to by udělal v mužstvu každý.
Tomáš: Bylo to trošku směšné, protože tam byl jeden soupeř a my asi čtyři. Nebyla to ale ani šarvátka. Zbytečně dohrál mého spoluhráče po odpískaní do tváře a to by udělal každý, že se zastane spoluhráče.
Sourozenecké pře už nemáte?
Tomáš: My je nikdy neměli!
A kdo je lepší hokejista?
Tomáš: Každý jsme jiný typ, takže se to nedá porovnat. On má svoje kvality, já svoje. Stejně tak Fery Skladaný má svoje. Jsme trochu jiné typy, což je zajímavé, ale někdy to tak při bratrských dvojicích je.
Juraj: Nejlepší hokejista je Fery Skladaný.
Tomáš: To tam musíte napsat!
Ještě generálka a za týden start extraligy. Jste nachystaní?
Tomáš: Začátek přípravy byl trošku těžší, prohráli jsme nějaké zápasy, atmosféra nebyla dobrá. Jsem rád, že posledních pár zápasů nám vyšlo nejen výsledkově, ale hlavně herně, že jsme to zvedli, lajny si trošku sedly. Takže je to fajn. Doufám, že takhle budeme pokračovat a vstoupíme úspěšně do extraligy.
