Před čtyřmi lety byl Josef Dostál v Londýně členem bronzového čtyřkajaku, v Riu už na stupně vítězů přišel sám za sebe. Jako stříbrný medailista na kilometrové trati. On i Leština prožívali nejsladší chvíle kariéry.
„Nervy jsem měl pořádné, už od rána,“ netajil se jeho kouč. „Cloumalo to se mnou od rána a pak už byl trochu nervózní i Pepík. Šel jsem se s ním ráno rozjet na vodu, ale když už přestane mluvit, tak je znát, že už se začíná soustředit. Že se dostává se do svého transu a závodního tempa.“
V tu chvíli věděl, že je Dostál nastartovaný. Připravený. „Že už se ničím jiným nerozptyluje.“
Po pondělní rozjížďce a semifinále Dostál nenáležel mezi největší favority. Cesta do finále byla dost spletitá. Jenže... „Ono je to těžké, závody se jely hodinu po sobě. Na mistrovství světa to tak nikdy nebývá,“ vysvětluje Leština. „Tady mají lidi vyšší úroveň, třeba to na startu trochu podcenil a musel na konci dojíždět. Stálo ho to víc sil. A za hodinu nestačí zregenerovat, dostat zpátky do pohody.“
Zato ve stříbrný den v pohodě byl - a v jaké! Už už to vypadalo, že by mohl i vyhrát. „Škoda na konci toho Španěla,“ litoval Leština a nebyl sám. „Asi se svezl na vlně. Pepa má přece jen 110 kilo, to je vlna jako od parníku,“ vysvětlovat si zběsilý finiš vítězného Walze. „Pak už se stačil jen kouknout, ale nebylo v jeho silách s tím moc udělat. Jel, co mohl.“
Jestliže v tuhle chvíli Dostálova obří postava nakonec pomohla pozlatit rivala, jinak je jeho výhodou a zbraní. „Je největší, nejtěžší i jeden z nejrychlejších. Takových kajakářů moc není,“ říká Leština. „Když foukne protivítr, jeho nic nezastaví; při své váze a výšce má hroznou výhodu. Záleží, jak je vynervovaný před závody.“
Což v úterý na jezeře Rodriga de Freitase nebyl. Řekl si: I kdybych měl padnout, dojedu. A v tenhle moment moc pomohlo, že se na to s Leštinou cíleně připravují. „Když jezdíme laktátové tréninky, občas i zvrací. I dnes se kousl, co to šlo,“ chválí jej trenér. „Když člověk dokáže jít za hranu, pak dokáže i jezdit takovéto výsledky.“
A třeba to nemusí být poslední euforie. V pátek jde do akce i londýnský bronzový čtyřkajak a Leština má jasno: „Z Pepy spadly nervy, teď může klukům o to víc pomoct. Budou taky rádi, že tam mají koně, který zajede medaili na olympiádě. I pro ně by to měla být vzpruha.“
A tak by je oba - stříbrného kajakáře i stříbrného kouče - třeba z „beraních oslav“ mohly bolet hlavy klidně ještě jednou...
Co říkal Josef Dostál po stříbrném závodě:
