Díky natáčení snímku o dramatickém osudu lékaře s duší básníka Jurije Živaga, který hledá svou životní cestu v těžkých a krvavých časech první světové války a bolševické revoluce, získalo v březnu 2002 v Olomouci dočasně práci přibližně 200 lidí. Jako komparzisté se objevili ve scénách, které filmový štáb natáčel v historickém jádru města.
Filmová místa Letní seriál MF DNES a iDNES.cz vás zavede na několik desítek míst po celé České republice, která si filmaři vybrali jako kulisu pro filmy, televizní seriály nebo hudební klipy. |
„Byla to jedna z nejpříjemnějších brigád, na které jsem byl. Nejenže jsem vydělal za pár hodin několik stovek, ale ještě jsem se u toho bavil. Zážitkem pro mě bylo už samotné převlékání do kostýmu. Extra herecký výkon jsem ale nepředvedl,“ usmál se tehdejší student Miloslav Jančík.
„Jen jsem přešel, docela prkenně, z jedné strany ulice na druhou v momentě, kdy tam nasedala do kočáru mladá dívka. Ani nevím, kdo to byl,“ dodal.
Podle původního plánu autorů snímku si však mělo ve filmu zahrát podstatně více Olomoučanů než zmíněné dvě stovky. Filmaři totiž zamýšleli, že najmou více než 800 komparzistů na natáčení davové scény - obrovské bolševické demonstrace.
Jejím dějištěm se měla stát třída Svobody, která filmařům připomínala typický moskevský bulvár. Od plánu ale nakonec upustili, „namaskování“ olomoucké tepny by je vyšlo příliš draho.
Nápisy v azbuce a závěje sněhu změnily ulice k nepoznání
Několik částí města, například Žerotínovo náměstí, ulice Wurmovu, Uhelnou, Mlýnskou či třídu 1. máje ale filmový štáb v Moskvu ze začátku dvacátého století přetvořil. Zářivé fasády zakryly oprýskané omítky, pod speciální fólií zmizela i bílá plastová okna, pod kterými jezdily při natáčení kočáry s koňmi.
Nájemníci také nepoznávali kliky u vchodových dveří, které filmaři vyměnili za dobové, a listonoši zase zvědavě zkoumali staré dopisní schránky. O „pravou“ ruskou zimní atmosféru se pak postaral umělý sníh, ze kterého filmový štáb dokázal vyrobit celé závěje.
Natáčení v ulicích Olomouce |
„Bylo to neuvěřitelné, místa, kudy chodím denně, bych skoro nepoznal,“ podotkl tehdejší komparzista Jančík.
Mnohé obyvatele a návštěvníky města mátly nápisy v azbuce.
„O filmování jsem nevěděla, proto mě docela vyděsilo, když jsem na obchodě s potravinami viděla ruský nápis. Hned jsem si vzpomněla na osmašedesátý rok, tehdy k nám Sověti také vtrhli ze dne na den,“ zavzpomínala už dříve Jiřina Petrová z Olomouce.
Zámek se stal sídlem na Uralu, klášter ruskou školou
Další zastávkou autorů dvoudílného britsko-amerického snímku v Olomouckém kraji byly Výšovice. V obci na Prostějovsku filmový štáb natáčel několik dní na místním zámku scény z letního sídla rodiny doktora Živaga na Urale, které je ve filmu velmi zdevastované.
„Pomocí kulis náš zámek museli uvést do ještě horšího stavu, než ve kterém byl. Pomohlo například staré listí,“ popsal už dříve tehdejší starosta Výšovic Ladislav Okleštík s tím, že natáčení bylo příjemným zpestřením pro celou obec.
V době pobytu filmařů obec dokonce zorganizovala neformální setkání herce Sama Neilla s handicapovanými lidmi. Po skončení prvního natáčecího dne si navíc Výšovičtí mohli interiéry zámku projít díky speciální prohlídce.
Při třetí zastávce v kraji, ve Šternberku, štáb využil pouze interiéry. Místní augustiniánský klášter se na několik dní proměnil v ruskou školu ze začátku 20. století.
„Přijela sem spousta lidí a spousta techniky, která se ani nevešla dovnitř kláštera. To jsme nečekali. Každý si představoval, že přijedou s pár kamerami,“ zavzpomínala před časem pracovnice šternberského městského úřadu.
„Olomoucký“ Doktor Živago ovšem není první filmovou adaptací slavného Pasternakova románu. O ni se postaral už v roce 1965 britský režisér David Lean. Hlavní roli v jeho filmu ztvárnil Omar Sharif.
