Při focení na Zlatém mostě v Českých Budějovicích se na kolemjdoucí usmívá a vesele je zdraví. Petr Rychlý se zastavil v krajském městě, protože mu tento týden začala série představení na otáčivém hledišti v Českém Krumlově. V hlavní roli se představí ve hře Ženy Jindřicha VIII. aneb Chudák král(em).
Roli přijal nejen kvůli neobvyklému prostředí, ale i proto, že dvojroli bere jako výzvu. V zámecké zahradě si podle svých slov splní sen. Den před středeční premiérou cítil zdravou nervozitu a na atmosféru na točně se těšil.
„Dal jsem si kvůli vám sladkou snídani,“ přivítal mne v den veřejné generálky, která byla podle očekávání vyprodaná.
Hned večer to ale vyběháte. Musel jste se po fyzické stránce připravovat?
Některé přeběhy jsou skutečně hodně rychlé, protože moje ambice byla, aby proměny byly reálné. Chci, aby si divák lámal hlavu nad tím, jak je to možné. Myslím, že se otáčivé hlediště bude točit hodně rychle. Role je fyzicky náročná, ale speciální přípravu jsem neměl. Pohybu mám dost. Ve volném čase hraju tenis. Mám to rád, protože je to rychlé, člověk se u toho vyběhá a vyvzteká.
Jak se vám na otáčivém hledišti hraje?
Je to úžasná věc. Několikrát jsem se tam byl podívat na různá představení. V duchu jsem si říkal, že bych si to rád zkusil. Je tam neskutečná nabídka prostorů a moc se mi to líbí. Překvapila mne i výborná akustika. Samozřejmě jsou tady velmi milí kolegové a kolegyně. Všiml jsem si, že jsou zvyklí na různá hostování herců a hereček. Občas se stane, že herec na točně i zabloudí.
Stalo se vám to?
Ano. Ve hře mám rychlé převleky, kde i pět vteřin může hrát velkou roli. Nikdy nezapomenu na větu: „Teď na tebe budeme čekat za keřem.“ Podívejte se schválně, kolik je u otáčivého hlediště keřů. Než jsem se vzpamatoval, tak už mě neslyšeli. Nenašli jsme se. Už jsme to ale vychytali.
Splnil jste si tedy touto rolí svůj sen?
Určitě je pro mě splněný sen hrát představení, které pro toto prostředí napsali režisér Martin Glaser s dramaturgyní Olgou Šubrtovou. Myslím, že lidé budou spokojeni, protože se na točně opravdu zatočí.
Je pro vás těžké hrát dvě role najednou?
Jde o mou první zkušenost, a proto mě to i lákalo. Na nabídku jsem bez váhání kývnul. Moje ambice je, aby to bylo vždy na 120 procent, jsem maximalista a detailista. Snažil jsem se postavy rozlišit ve fyzickém i vnitřním jednání, což vychází právě z jejich povahy. Mohu prozradit, že nejvíc paseky mi nadělal hospodský Jindra, který je milejší a zpomalenější ve vnímání. Oproti tomu je král razantnější a autoritativnější. Herec to ale neodehraje sám, roli tvoří i kolegové. Po včerejší zkoušce mě ale režisér Martin Glaser uklidnil, že jsme Jindru konečně našli.
Můžete říct, že máte jednu z postav raději?
Zajímavé je, že právě tu figuru, která mi nešla. Je to tím, že mám hrozně rád děti a v té hospodě je jich se mnou hned šest. Navíc tam jsem s úžasnou kolegyní Věrou Hlaváčkovou.
Lákala vás i spolupráce s Jihočeským divadlem?
Ano, jsou zde výborní herci, o jejichž výkon se člověk může opřít. Věděl jsem, že je Jihočeské divadlo kvalitní a jsou zde i kvalitní lidi. Věděl jsem, že jedu do skvělého kolektivu.
Plánoval jste speciální přípravu na roli Jindřicha VIII.?
Dostal jsem knihu Šest žen Jindřicha VIII., kterou jsem si přečetl. Při této komedii ale není důležité mít nastudované historické údaje. Řekl bych, že jde spíše o humorné situace na pozadí historických událostí.
Stíháte si při hře užít roli muže, který má hned šest žen?
Během představení na to není moc čas a já navíc patřím k mužům věrným. Navíc to tam není ani tak znázorněno. Zdá se mi, že se o tom víc mluví, než divák uvidí. Hra je skvělou situační komedií, kde si král Jindřich VIII. prohodí s Jindrou prostředí.
Cítíte před představením nervozitu?
Dnes už lehce nervózní jsem, protože jsem se dozvěděl, že veřejná generálka je vyprodaná. Uvidíme, jak nás diváci přijmou. Nervozity se nikdy nezbavím, přichází sama a myslím si, že to je zdravé. Jde spíš o motivační nervozitu z pocitu zodpovědnosti. Nechci zklamat ty úžasné lidi, kteří tady kolem mě jsou a pomáhají mi.
Co se vám vybaví, když přijedete do Českých Budějovic?
Když se podívám na hotel Zvon, tak si vzpomenu na moment, kdy jsem se dozvěděl, že se narodil můj první syn Matěj. Právě teď 23. června mu bude 27 let. Tehdy jsem byl na vojně a moderoval jsem vokálně-instrumentální skupinu. Měli jsme zájezdy po všech posádkách v jižních Čechách a ve dvě ráno mi volala tchýně, že se Matěj narodil. Samozřejmě jsem už pak nespal a slavil.
Nepřijede se na vás podívat?
Bohužel ne, protože je velmi pracovně vytížen, a nepřijede ani můj druhý syn Ondra. Na premiéře ale bude moje žena. Neustále chodí na má představení. Často se jí na to ptám a odpovídá mi, že ji zkrátka baví se na mě dívat, když pracuji. Mám v ní neuvěřitelnou podporu.
Chystáte se na nějaký výlet po okolí?
Jednou za čas si s manželkou vyrazíme do Krumlova, ubytujeme se v Budějovicích a spojíme to s nějakým divadelním představením. Tentokrát s tím mým. Sám tu ani moc nebudu, čas budu trávit s přáteli a rodinou, takže relax mě čeká spíše v červenci.
Zaznamenal jste v Budějovicích výstavu Umění ve městě?
Viděl jsem jen letmo piana na náměstí. Zaujalo mě to a určitě si to projdu. Osobně každou občanskou aktivitu vítám. Musím říct, že se mi moc líbí, jak město žije. Zkoušel jsem tady v době Majálesu, kdy ulice žily a byly plné mladých lidí. I včera jsem šel po náměstí a viděl jsem ceduli, kde stál program vystupujících, kteří tam hráli. Jsme barevný svět, někomu se to může líbit a někomu ne, ale je skvělé, že se tady něco děje.
Jste velmi známý herec. Setkal jste se s pozorností ve městě?
Každý den. Zrovna před chvílí jsem se zapovídal s nějakou paní. Vyprávěla mi o tom, že přesně před rokem potkala na stejném místě Karla Rodena a říkala si, že by byla sranda, kdyby potkala i mě. A tak se jí to splnilo.
