Severoatlantická aliance se chystá na svém nadcházejícím summitu ve Varšavě odsouhlasit posílení zemí východní části NATO. Armády zemí visegrádské čtyřky včetně Česka nabídnou k tomuto posílení společný prapor. Vnímá to Aliance jako krok správným směrem?
Jsem tímto krokem velmi potěšen, navíc přichází ve správnou chvíli. Jedna věc je se na něčem dohodnout a druhá věc je pak převést dané rozhodnutí do praxe. Je důležité, aby odstrašení bylo týmovou, transatlantickou prací. Příspěvek V4 je v tomto případě klíčový.
O posilování východního křídla NATO bychom se asi nebavili nebýt aktivit Ruska v této oblasti. Co je podle vás v tuto chvíli nejpalčivějším problémem ve vztazích NATO - Rusko, který brání obnovení spolupráce?
Nejprve je nutné, abychom odpověděli na přímé hrozby ze strany Ruska. Musíme efektivně čelit jeho agresivním vojenským gestům, kterými demonstruje svou připravenost použit sílu vůči svým sousedům a svou schopnost změnit mezinárodní hranice a destabilizovat suverénní státy. Aby bylo obnoveno partnerství na základě Rady NATO-Rusko, musela by Moskva výrazně změnit své chování. Prvním takovým krokem by byla plná implementace Minských dohod.
Jednou z kritických oblastí k obraně v Pobaltí je polská oblast Suwalki, která je úzkou a jedinou pozemní spojnicí mezi Pobaltím a Polskem, tedy zbytkem NATO. Bude se tomu věnovat i summit NATO ve Varšavě?
Nepřekvapilo by mě, pokud by i tato otázka byla nadnesena v rámci širší debaty o alianční obraně. Jedná se skutečně o jediné pozemní spojení mezi hlavní částí Evropy a třemi baltskými státy. Jsou zde jisté paralely mezi oblastí Suwalki a oblastí Fulda („Fulda gap“) za studené války. Rusko by mohlo být v pokušení toto spojení narušit. Suwalki by se proto určitě měly stát součástí diskuse.
Možná aktuálnější hrozbou než konvenční útok jsou nyní takzvané hybridní hrozby. Jak jsme připraveni jim vzdorovat?
Hybridní metody války považuji za temnou stránku síly. Hybridní metody zahrnují celou škálu civilně-vojenských hrozeb a výzev, které vyžadují civilně-vojenská řešení. Abychom se mohli efektivně postavit hybridním útokům, je třeba zaměřit se na řadu oblastí, jakými jsou např. sběr dat, sdílení informací a urychlení rozhodovacího procesu. Posílení naší celkové obranyschopnosti dále vyžaduje zodolnění počítačových sítí a energetické infrastruktury, posílení spolupráce mezi policií a armádou či zlepšení naší schopnosti vzdorovat dezinformacím.
Nejedná se pouze o úkol pro NATO, ale i o práci pro jeho partnery – jak institucionální (EU), tak geografické, například Japonsko a Korea. Zúčastní se i tyto země summitu ve Varšavě?
Předpokládám, že Japonsko a Korea se v rámci summitu zúčastní zejména dvou jednání. První se bude týkat alianční mise v Afghánistánu, kterou obě země finančně podporují. Korea měla v Afghánistánu navíc i své jednotky. Obě země jsou navíc součástí tzv. Interoperability Platform, jejímž cílem je podporovat interoperabilitu mezi aliančními a partnerskými vojenskými jednotkami. V rámci summitu proběhne jednání 28 aliančních ministrů obrany a 25 partnerských zemí z celého světa, kterého se Korea i Japonsko zúčastní.
Kdybyste měl vybrat jednu věc, které by se na červencovém summitu NATO ve Varšavě mělo dosáhnout, aby byl úspěšný, co by to bylo?
Pokud bych měl vybrat jen jednu věc, bylo by to posílení odstrašujících schopností Aliance. Je třeba mít silné odstrašující schopnosti nejen kvůli Rusku, které má v tuto chvíli na mysli asi většina, ale také proto, abychom byli schopni čelit hrozbám přicházejícím ze všech stran. Určitě bychom mohli více pomoci i našim sousedům na Východě - Ukrajině, Gruzii, Moldavsku nebo našim partnerům na Středním východě.
