Mezi nábytkáři je situace už několik let víceméně jasná: na důležitých veletrzích nechybí bystřický TON, který vsadil jak na moderní pojetí ohýbaného nábytku, tak také na komplexní prezentaci.
Ta začíná účastí na výstavách a končí u perfektně připravených katalogů (v roce 2014 získal TON například stříbrnou medaili za nejlepší evropský produktový katalog, více zde).
Kolekce Leaf je složená z židle, barové židle ve dvou výškách a stolu
Samozřejmě hodně je to o penězích. „V oficiálních propozicích můžete nalézt, že cena za jeden metr čtvereční se pohybuje okolo 180 eur. Lehkými počty se tedy dostanete k tomu, že velká expozice může stát podobně jako menší dům s pozemkem,“ vysvětluje Jan Juza, marketingový ředitel společnosti TON.
Ta letos předvedla svou kolekci na ploše 200 m2, tedy na dvojnásobně větší ploše než v předchozích ročnících. A také se jí to vrátilo hned v uzavřených objednávkách.
Do Milána se poprvé vydala i opavská značka Todus, která využila spolupráce s belgickou firmou Umbrosa (už název naznačuje, že jejím hlavním artiklem jsou zahradní slunečníky).
Nábytek z kolekce Starling tvoří precizně vedené linie z ohýbané práškově lakované oceli, které nejsou ničím přerušeny. Židle a křesla doplňuje příčně žebrované polstrování nasouvané na opěradlo.
Rodinná firma s pětadvacetiletou historií, která se zaměřuje především na nerezový nábytek určený do exteriéru, pravidelně vystavuje v Paříži či Kolíně nad Rýnem, měla na milánském výstavišti Rho premiéru. A to velmi úspěšnou.
Stejně jako TON spolupracuje Todus s designérem Alexandrem Guflerem, ale také belgickým studiem Segers nebo českým tvůrcem Jiřím Španihelem. Vyrábí výhradně v tuzemsku, prodává prostřednictvím 60 zástupců do celého světa.
„Jen nám chybějí řemeslníci, když jsme vyhlásili konkurz na svářeče, přišlo jich jen pár. A ještě nic nepředvedli,“ odhaluje Pavel Kollarovits z Todusu hlavní problém současné domácí výroby.
S nedostatkem kvalitních řemeslníků se ostatně podobně potýká i TON, skláři nebo porcelánky, tedy obory označované jako tradiční rodinné stříbro. Právě skláři si nenechali ujít možnost vystavovat v Miláně během veletrhu.
Třeba na Tortoně měla vlastní expozici Preciosa pod názvem Crystal Automata, kde sklo zosobňovalo čtyři přírodní živly: vodu, vzduch, oheň a zemi. Lasvit se předvedl v paláci Serbelloni.
Preciosa v zóně Tortona předvedla expozici Crystal Automata, kde sklo zosobňovalo čtyři přírodní živly: vodu, vzduch, oheň a zemi.
Úspěchy slaví hlavně tradice
Právě tradice kvalitní řemeslné výroby dnes představuje základ úspěchu. „Letošní Salone del Mobile bylo opět neskutečně obrovské, důležité a přesto v něčem jiné. Poté, co jsem nějakou dobu procházel mezi jednotlivými vystavujícími, jsem si uvědomil, že letos nebude Miláno o nových produktech. Těch bylo k vidění poměrně málo, alespoň u velkých značek. To se dalo tušit již nějakou dobu před začátkem. V médiích bylo vidět totiž nezvykle málo ́highlightů ́. Vzhledem k tomu, že se v poslední době produkty některých značek velmi připodobnily, se podle mého názoru jednotlivé značky soustředily především na upevnění vlastní identity,“ vysvětluje Jan Juza.
To je možná i odpověď na to, proč se v poslední době tak daří jak značce TON, tak také českým sklářům, například Preciose, ale i tuzemským „mladíčkům“, Lasvitu či značce Bomma nebo Brokis. Využívají dlouhou řemeslnou tradici, která je tak silná, že se zatím nemusejí ani bát čínské či jiné asijské konkurence. Tedy zatím.
„Potřebujeme nové skláře, proto finančně i jinak podporujeme projekty, které pomáhají vychovávat nové odborníky,“ vysvětluje tak Hana Klímová ze společnosti Lasvit.
Té se ostatně podařil doslova husarský kousek, když vystavila své novinky v neoklasicistním paláci Serbelloni, kde během svého pobytu v Miláně pobýval Napoleon Bonaparte. Dnes slouží pro prezentaci těch nejdražších značek a jeho prostor je obsazený na dlouhou dobu dopředu.
Jak se vše podařilo? V paláci jsou nádherné lustry, které, jak se ukázalo, byly vyrobené právě z českého křišťálového skla. „Italové mají velmi přísná pravidla, kdo může restaurovat jejich památky, v tomto případě dali souhlas, aby se opravily v Česku. Ukázalo se, že skláři, kteří je tehdy vyrobili, předvedli neuvěřitelnou práci, odhalit jejich techniku nebylo vůbec jednoduché, ale povedlo se,“ vysvětluje Hana Klímová.
V paláci Serbelloni v centru Milána předvedl Lasvit svou „Via Lucis“ - Cestu světla. Maxim Velčovský ve svém lustru Memento Mori vzdává hold lustrům z lidských kostí v Kostnice v Sedleci u Kutné Hory tím, že jejich tvary vtiskuje sklu.
Na renovaci pracoval tým odborníků Lasvitu společně s restaurátory Fondazione Serbelloni a i díky úspěšné akci se podařilo Lasvitu prezentovat své výrobky přímo v paláci. Na slavnostní večer sem dorazily dvě tisícovky hostů! Příští rok, kdy Lasvit bude slavit desáté výročí založení, a na výstavišti Rho bude vedle Salone del Mobile i veletrh Euroluce (střídá se s Eurocucinou), bude obtížné takovou akci trumfnout.
V paláci samozřejmě nelze nic věšet, a tak byly využity černé „kóje“ z barissolu. Do paláce lákal hned úvodní exponát, dynamická plastika Intergalactic od Petry Krausové a Libora Sošťáka.
Ti se nechali (jako tradičně) inspirovat vesmírem, přesněji dopadem asteroidu před 14 miliony let. Síla jeho exploze vymrštila roztavené kameny až 300 kilometrů daleko, vzniklo zelené „kosmické sklo“.
Zářivé uranové sklo je tak připomíná. Kulatý podklad z černého kovu je pokryt více než 1 500 ručně foukanými skleněnými prvky, které jsou jednotlivě nasvícené pomocí LED zdrojů. Osvětlení je naprogramováno na sedm různých nastavení a efektů a lze je ovládat aplikací v telefonu nebo tabletu.
Kolekce TAC/TILE Andrého Fu Living - inspirací byl Skleněný dům z roku 1932, pražské pasáže i tašky na tradičních čínských střechách.
Jakub Berdych: Empress, tedy Císařovna, je interpretací dobových svítidel populárních za doby vlády císařovny Marie Terezie.
A to je právě cesta, kterou mohou české firmy prorazit ve světě: tradice, řemeslo, moderní technologie a neotřelé nápady.
Společná expozice
V hale 12 na výstaviště Rho se prezentovala i skupina sedmi domácích značek a designérů pod označením Czech Selection. Nechybělo mmcité s podsvícenými jednosedáky Blocq, A.M.O.S. Design (se stohovatelnou židlí Mendel), Helena Dařbujánová a její D.A.D. studio (s jejím typickým zaměřením na dámské budoáry, například komodou Audrey, kterou vystavila už na loňském Designbloku).
Vystavovala zde i skupina mladých designérů Table, kteří oživují tradici českého skla a porcelánů, či Verreum, známý výrobce doplňků ze stříbřeného skla, staré technologie, která téměř zanikla, aby byla opět objevena (v hale 12 měl i vlastní malý stánek), který spolupracuje s řadou českých i zahraničních designérů, Rony Pleslem, Arikem Levym či Karimem Rashidem a dalšími.
V expozici nechyběl ani Moser, který se chystá na velkolepé představení své tvorby v příštím roce, kdy slaví 160. výročí založení. Cíleně pro Miláno zvolil třeba set Carrera od Lukáše Jabůrka, kombinaci křišťálu a mramoru z italské Carrary.
Skupinu doplnila také značka QC Floors zaměřující se na náročné podlahy z masivu. V Miláně však prezentovala stůl QC Paris, navržený studiem Olgoj Chorchoj. Dubový masiv v kombinaci s litinou představuje elegantní a originální objekt, působící na zrak i hmat.
„Představili jsme sedm českých firem, jejichž práce je založena na českých materiálech, místní unikátní řemeslné tradici a autorském designu. Jsou to předměty, které povzbuzují fantazii a vyvolávají touhu je vlastnit, dotýkat se jich, užívat je a prožít,“ popisuje výběr Iva Knobloch, kurátorka výstavy.
Do MIlána se vydali i studenti VŠUP v Praze s výstavou Manifesto.
