Když se mu před sezonou objevila na stole nabídka z Brna, raději se podíval do mapy. „To moje žena zjišťovala daleko víc informací,“ usměje se ruský volejbalista Vladimir Sucharev.
Po návštěvě Česka a schůzce s manažerem Volejbalu Brno Martinem Geržou se urostlý smečař rozhodl, že se ve 34 letech vydá na svoji první zahraniční štaci. „Ze všeho jsem měl dobrý pocit, uchvátilo mě to.“
Sucharev, jenž ovládá jen základy angličtiny, si mohl od února v brněnské kabině povídat rusky, tým posílil krajan Sergej Andrianov.
Sázka na bombarďáky z Východu se Brňanům vyplatila. V základní části byl Sucharev spolehlivým článkem týmu, v play-off zase ničil soupeře univerzál Andrianov. I díky ruskému tandemu Jihomoravané po 22 letech ukončili čekání na medaili, při finálových duelech proti Liberci překonávali v hokejové DRFG Areně extraligové rekordy v návštěvnosti, město bažící po sportovním úspěchu dokonale pobláznili.
„Lidé mě po finále začali poznávat na ulici,“ podivuje se 28letý Andrianov. „Už si ani nemůžu zajít v klidu do baru,“ rozchechtá se juniorský mistr světa z roku 2005, jehož sbírka se minulou středu rozrostla o extraligové stříbro.
Jak se Rusové ocitli na Moravě?
Mohou za to dlouholeté přátelské konexe brněnského manažera a kouče superligového Krasnodaru Sergeje Šljapnikova. „Vždycky to ale bylo obráceně, Češi a Slováci odcházeli do Ruska,“ podotýká Gerža.
Movité ruské kluby mohou volejbalistům nabídnout mnohdy královské gáže, jen se spolehlivostí a vrtochy náladových funkcionářů to bývá horší. I proto Rusové kývli na skromnější, ale seriózní brněnské podmínky. „Nic mi tady neschází,“ ujišťuje hovornější Sucharev. „To mně chybí chalupa a ruská sauna,“ smutní naoko mladší cizinec.
I přes jazykovou bariéru čerství extraligoví vicemistři vycítili rozdíly mezi ruskou a českou mentalitou. „Přijde mi, že život v Brně je takový volnější, nikdo nikam moc nespěchá,“ líčí Andrianov, jenž před českým angažmá působil v Machačkale. „Češi jsou spokojenější a řeší méně problémů,“ přitakává Sucharev. „Možná je to tím, že oba pocházejí z Moskvy a tady jim všechno připadá klidnější,“ poznamenává šéf brněnského klubu.
Právě českou rozvahu ve svízelných situacích ocenil Sucharev, když bývalého smečaře Novosibirsku v sezoně rozbolela záda. „Byl jsem ve stresu, co se mnou bude,“ přiznává. „V Rusku to funguje tak: Máš problém? Tak máš problém a prostě skončíš. My jsme ho naopak uklidnili, poslali jsme ho na CT, k fyzioterapeutovi,“ vypráví Gerža. „Naším zájmem ho bylo v klidu dostat k volejbalu. Tohle on nikdy nezažil.“
Volejbaloví tahouni ve městě našli i pár krajanů. „Tolik jich tu ale není, daleko víc tu narazíte na Ukrajince. Zdá se mi ale, že vztahy s nimi jsou teď chladnější,“ postřehl Sucharev. „Možná je to dané našimi prezidenty, ale myslím, že tohle obyčejní lidé neřeší,“ doplňuje Andrianov.
Zda bude ruština znít v brněnské šatně i příští sezonu, budou v klubu řešit. „Budeme se ale chtít dohodnout,“ sděluje Gerža.
Ruské duo by se tomu nebránilo, město i dobrosrdečné lidi si oblíbilo. „Podívejte, tohle nám dali v jednom baru, do kterého jsme po finále šli,“ ukazuje Sucharev na mobilu vyfocenou lahev lihoviny. „Už zavírali a nemohli nás pustit dovnitř, tak nám ji dali jako omluvu,“ usměje se.
