Řízení moderního náklaďáku musí být „blbuvzdroné“ a jednoduché jako u osobáku. Vždyť takový drobeček, který maká v kamenolomu, odveze klidně přes šedesát tun.
Volant si napolohujete stejně jako v osobáku. Vzpřímená poloha na vzduchem odpružené sedačce vám sama vnutí posaz z volantem hodně naplocho. Připoutat, zařadit malým voličem jízdu vpřed a může se vyrazit.
Moderní kabiny náklaďáků si nezadají s osobáky, nechybí klimatizace, informační displeje a dokonce ani malé tlačítko parkovací brzdy, žádné mohutné páky. Výhled ven je skvělý, z výšky je královský rozhled, spousta zrcátek vidí všude. Jen úplně vzad není vidět, kamery prý povinné nejsou. Zato mají třeba dálniční tahače povinný systém automatického nouzového brzdění a taky hlídač před vyjetím z jízdního pruhu.
Šestiválcový šestnáctilitr, který si Volvo samo vyrábí, má v nejsilnějším provedení 750 koní a přes tři a půl tisíce newtonmetrů. Ty přenáší dvanáctistupňová mechanická nesynchronizovaná převodovka, která má ale automatizované ovládání. Žádný strach ze složitého řazení a meziplynů. Z pohledu řidiče je to prostě automat, o jehož ovládání se není třeba starat. Pro neznalého je jen trochu nezvyklé, že než se ten šestnáctitunový kolos rozjede na třicítku, už tam s houpáním postupně odřadí až na šestku. Letošní novinkou Volva je převodovka s takzvanými plazivými stupni, které se využijí při tahání extrémně těžkých nákladů, auto se díky tomu umí pohybovat dokonce jen půlkilometrovou rychlostí.
Lom Branžovy
A pozor, dálniční tahače volva už dnes mají dvouspojkové automaty, jak je známe z moderních osobáků. Jen mají dvanáct stupňů.
Náklaďáky určené pro práci v lomu, kde tahají opravdu těžký náklad v náročném terénu, jsou o dost odlišné oproti silničním strojům štrekujícím napříč světadíly. Rám je svařený z profilů z až centimetr tlusté oceli. Kabina má zesílený skelet a u Volva se chlubí, že je celokovová. Musí odolat, když na ni třeba odpadne kámen z nakladače a taky unést zbytek auta, když se převrátí. Taky ten kolos stojí tři až čtyři miliony korun bez daně.
Nečekaný je vzduchem odpružený podvozek, který může plně nahradit listová pera. Pro šoféra je mnohem pohodlnější a konstruktérům to umožňuje různé hrátky, třeba instalaci systému, který zvedne jednu ze tří zadních poháněných náprav. To se hodí třeba v těžkém terénu pro zlepšení trakce: když se na zbývající kola přenese větší zatížení, lépe se pak auto vyhrabe ze šlamastiky. V zakroucených cestách v lomech se to zas hodí pro obratnější manévrování.
Nastartováno, odbržděno, jedem. Volič převodovky z neutrálu posunout na automatický režim (má ovšem i mód s manuální volbou převodových stupňů) a pravačkou na plyn. Ten je nečekaně citlivý, stejně jako překvapí přesné a rychle reagující řízení. Na ovládání plynu si je třeba při rozhoupané jízdě v terénu zvykat. Jak se řidič pohupuje na sedačce, má sklony taky „pumpovat“ nohou na plynu, to je pak jízda trhavá. Fígl na to existuje: mít patu pevně na podlaze anebo použít takzvaný terénní tempomat. Ten udržuje kolos v pohybu sám, funguje trochu jinak než u osobáků, nenastavuje se totiž rychlost pohybu, ale otáčky motoru.
Školitel českého zastoupení Volva ještě přidává jednu radu: při stání vyřazovat na neutrál, jinak se zbytečně zatěžuje převodovka.
K najíždění do oblouků „ze široka“ dlouhý kolos řidiče sám navede. Průjezdy natěsno jsou díky dobrému výhledu, ozrcátkování kabiny a pravidelným tvarům beze stresu. Nakonec se odvážím i couvat. V lomu Branžovy u Berouna si to zkusím pár metrů po cestě, kudy se sápou nahoru a dolů ostatní náklaďáky. Nakonec to jde: hlavně se nebát, sledovat zrcátka a je to.
Respekt budí hlavně kopec, který se má sjet. Brzdí se provozními brzdami, ale co nejčastěji motorovou brzdou. Těžké retardéry se dnes prý používají čím dál méně.
Letošní novinkou Volva, kterou vícenápravové speciály do terénu dostávají automaticky, jsou mezinápravové zubové spojky, které při prokluzu zadní nápravy automaticky připnou pohon předních kol, jak to známe u moderních osobáků. Žádné extra páky, voliče, jen mozek auta, který vše obstará za řidiče, stejně jako v manželčině SUV.
„Náklaďáky jsou v zavádění technologií a nové legislativy často ještě před osobními auty,“ popisuje pro iDNES.cz Vít Jurajda z českého zastoupení Volvo Trucks. Vozy musí splňovat stále se zpřísňující emisní normy, takže se co tři roky musí motory výrazně modifikovat, o bezpečnostních prvcích už byla řeč. A to si Volvo ještě všechno „komplikuje“ svými vlastními požadavky, které jsou ještě přísnější. Mají třeba vlastní metodiku speciálních crashtestů, při jednom z nich proti sobě rozjedou dva tahače a prásk...
