Na první soustředění před květnovým mistrovstvím světa v Rusku dorazil Sedláček z Dinama Riga, jediného lotyšského zástupce v Kontinentální hokejové lize. Brankářský kvartet doplňují jeho konkurenti z KHL Dominik Furch (Omsk), Pavel Francouz (Čeljabinsk) a Jakub Kovář (Jekatěrinburg). A to se ještě Alexander Salák z Novosibirsku omluvil z rodinných důvodů.
„V KHL je hodně gólmanů od nás. Všeobecně v Rusku české hráče berou, nejen brankáře. Jsou tam cenění,“ všímá si Sedláček, který má za sebou tři roky v nejlepší evropské soutěži. „Kluci, co tam šli přede mnou, chytali dobře od začátku. Udělali si jméno a teď to pokračuje. Můžeme být za to jenom rádi.“
V průměrném mužstvu Bobrovovy divize si zatím nezískal jasnou pozici jedničky, za tři roky byl ale v brankovišti nejvytíženějším mužem Dinama.
„Nějakou pozici jsem si tam vybudoval,“ těší Sedláčka, který se v letošní sezoně mohl pochlubit úspěšností zákroků 92,8 % a třemi čistými konty. „Přestože moje čísla byla slušná, odehrál jsem málo zápasů. Abych se dostal do ambicióznějšího týmu, musel bych mít parádní sezonu.“
Sedláčkovi skončila v Rize tříletá smlouva, Dinamo však drží na zlínského rodáka hráčská práva až do jeho 28 let.
Prvořadé je Dinamo
„Nějaké kontakty s jinými týmy jsou, ale prvořadá je Riga,“ přiznává Sedláček, který spoléhá na svého agenta Vladimíra Vůjtka mladšího. Celek, kam by vyloženě jít nechtěl, nemá. „Těžko říct. Záleží na podmínkách, na jak dlouho, kde to je, kolik hodin od Moskvy.“
Rozdíl mezi Lotyšskem a Ruskem vnímá. „Riga - to je Evropa, malá Praha, hodně příjemné místo na žití, stejně jako lidé. A Lotyši hrozně vzdělaný národ. Kromě mateřštiny umí každý rusky, anglicky. Kate se ještě učí španělsky,“ představuje svoji lotyšskou přítelkyni.
Potkali se - jak jinak - na zimním stadionu. „Před zápasy chodila na zimák provázet lidi s malými dětmi. Pokoukávali jsme po sobě, napsali jsme si a tak to začalo.“
Ačkoliv si lotyšskou metropoli oblíbil, nehodlá se tam usadit natrvalo. „Domov budu mít vždycky ve Zlíně. Kate to ví. V Lotyšsku bychom si třeba jednou koupili apartmán a jezdili za jejími rodiči,“ plánuje. Zlín se líbí i jeho partnerce. „Je to pro ni změna. Nejsou tady zácpy jako v Rize nebo v Praze. Všude jste včas. Ale zase je nevýhodou, že každého znáte. Dost se divila, že když někam jdeme, tak nás pozdraví dvacet lidí.“
Do Zlína se letos vrátil v době, kdy týmu PSG vrcholilo předkolo play-off s Třincem. Do kabiny dorazil bezprostředně po vítězství v prodloužení rozhodujícího zápasu: „Atmosféra byla krásná, spontánní.“
Osvědčil se i jako hráčský agent
V šatně se potkal nejen se svými zlínskými spoluhráči, ale také s někdejším kolegou z Rigy Robertsem Bukartsem. „Jsem rád, že to vyšlo oběma stranám,“ těší Sedláčka; o to více, že angažmá ve Zlíně mu dohodil sám. „Buky se nedohodl v Rize, přestali s ním počítat. Věděl jsem, že Zlín je dole a že hledají hráče. Na trhu moc volných nebylo. Byl jsem přesvědčený, že když dostane příležitost, tak by svoji dobrou střelu a šikovnost mohl uplatnit. Ve Zlíně získal zpátky sebevědomí.“
Role hráčského agenta, které se loni v listopadu úspěšně zhostil, ho ale neláká. „Po kariéře bych chtěl mít klid. Třeba trénovat malé prcky. Ale je to hrozně daleko, možná patnáct let. Chtěl bych chytat co nejdéle,“ přeje si Sedláček.
Po pozitivních zkušenostech by však do české extraligy klidně doporučil i další hráče z Lotyšska. „Kluci se mě už ptali, jak to vypadá v české lize.“
A jak vzali v Rize, že jimi odložený hráč se stal hvězdou extraligy? „Ví, že se mu tady daří. Ale můj osobní názor je, že jim je to skoro jedno. Není už jejich hráčem, je to passé,“ říká Sedláček.
Ze zkušeností ví, že lotyšští hokejisté hledají v Dinamu uplatnění složitě. „Problém je v tom, že je tam Riga a už žádné další větší město. To je, jako by u nás bylo Brno a nic jiného. Všechno se dělá v Rize. Hokejisté hrají v Rize, nebo musí jít ven. Lotyšský šampionát je poloprofesionální, kvalitou na úrovni naší první ligy,“ srovná Sedláček.
I díky tomu má Bukarts výrazně větší šanci než on, že si zahraje na světovém šampionátu v Rusku. „Měl by tam být. Ve Zlíně získal vůdčí roli, hrál pořád.“
