Ruský prezident Vladimir Putin jmenoval podmínky příměří podle RT takto: do pátečního poledne musí každá frakce zájem o příměří oznámit, načež Rusové a Američané společně vytyčí, kdo drží jaké území. O půlnoci na sobotu mají utichnout zbraně všech připojivších se stran včetně syrské vlády, ruských sil i koalice vedené USA.
Kde chtějí příměříPřibližná mapa situace v severní Sýrii z dílny ruského ministerstva obrany ukazuje, že zájem o příměří (modrá barva) ke 24. únoru jevili spíše povstalci jižněji od Aleppa.  Aleppo, největší syrské město, leží ve východním bílém „zářezu“ do zelené plochy (povstalci, kteří k příměří zatím nepřistoupili). |
Ovšem Putin taktéž výslovně řekl, že se příměří netýká Islámského státu, Fronty an-Nusra a „dalších organizací, které Bezpečnostní rada OSN pokládá za teroristické“ (shoduje se v tom s USA). A výslovně dodal, že útoky na ně budou pokračovat.
OSN sice neumí jednat tak hbitě, aby svůj seznam teroristických skupin udržovala zcela aktuální s ohledem na dynamiku uvnitř desítek povstaleckých frakcí, Fronta an-Nusra na něm ovšem nechybí.
Samotnou intervenci v Sýrii Moskva oficiálně označila za boj (především) proti Islámskému státu, nicméně v praxi Rusové pragmaticky útočí na jakékoliv protivníky autokratického režimu Bašára Asada, ať už to jsou umírněné sekulární síly či už zmíněná an-Nusra.
Ostatně i po minulém pokusu o příměří z 11. února mohli podle Institute for the Study of War Rusové „pokračovat v útocích na spojence USA v Aleppu pod záminkou, že bombardují alkajdistickou an-Nusru“. Což se také dělo, za bezzubých protestů Západu.
Džihádisté a ti další
Institut se ve své zprávě věnuje právě podrobnému rozdělení hlavních z přibližně padesátky skupin, které v severní Sýrii působí a bojují.
Obtížnou pozici Západu ilustruje rozdělení těchto skupin podle síly: z těch, které stály za zmínku, tvoří šest „umírněně sekulárních“ formací nejslabší zaznamenáníhodnou množinu. O úroveň výše, mezi „potenciálně klíčové hráče“, zařadil ISW salafisticko-džihádistickou an-Nusru (která v Aleppu není dominantní a opírá se spíše o západnější provincii Idlíb), jednu o něco mírnější islamistickou formaci (Núr al-Dín Zenkí) a spolu s nimi „umírněně sekulární“ uskupení brigád etnických Turkmenů Firkat Sultan Murad.
Na nejvyšší úrovni klíčových hráčů v Aleppu dle ISW figuruje salafisticko-džihádistické hnutí Ahrar aš-Šam a čtyři formace z řad „islamistických“ (název sám nevypovídá o míře radikalismu, protože anglický výraz „islamist“ má oproti zažitému českému protějšku širší spektrum významů, pozn. red.).
Ahrar aš-Šam odvíjí svou sílu z kontroly pohraničních pozic s Tureckem a tedy značného vlivu na zásobování povstaleckých protiasadovských skupin - zvláště poté, co ofenzíva syrské armády a Kurdů z kantonu Efrin odřízla hlavní zásobovací trasu z Turecka kolem města Azaz.
#Syria #Aleppo #Azaz control map #Kafr_Kalbin, #Kaljibrin, #Mare (Marea) Feb. 17, 4pm https://t.co/akNY7E9dOJ pic.twitter.com/yjNa0aXNka
Silnice z Azazu na jih směřuje k Aleppu. Ještě před několika týdny ji ovládali povstalci (oranžová barva), nyní je vytlačili Kurdové z Efrinu (žlutá) a vládní vojáci (zelená).
Ze zmíněných čtyř dalších silných uskupení pak nejméně dvě vystavují na internetu záběry dokladující držení protitankových raket TOW amerického původu. Jednak Džabat al-Šamíja, nejnovější inkarnace Syrské svobodné armády v oblasti Aleppa, dále Džajš al-Mudžáhedín, uskupení o pěti tisících bojovníků zaměřených výrazně na boj s Islámským státem. Zbylé dvě skupiny - Fejlák al-Šám a Favdž al-Aval - podporuje zejména Turecko.
Jenže být nezávislou bojovou skupinou na severu Sýrie je prakticky nemožné a zejména nejfanatičtější skupiny, tedy džihádisté, se takové síly snaží donutit k poslušnosti. Když loni už zmíněná Núr al-Dín Zenkí začala více spolupracovat s Ankarou, přišli jim příslušníci an-Nusry do Aleppa důrazně vysvětlit, že přílišnou nezávislost nemíní tolerovat - a 35 Turkmenů po tomto „vysvětlování“ přísahalo věrnost Nusře, píše ISW.
Boje o ChanasírSyrské vládní jednotky sváděly v uplynulých dnech tvrdé boje v oblasti města Chanasír. To leží na jediné silnici, spojující vládní síly v okolí Aleppa s režimem kontrolovaným zbytkem území. Oblast Chanasíru se podařilo dobýt Islámskému státu a přetnout tak důležitou dopravní spojnici. Syrská armáda tvrdí, že už město má zpět pod kontrolou. |
Nusra, přestože přímo v Aleppu výrazně nepůsobí, přisunula do provincie koncem ledna značné posily v předtuše dalších bojů. A protože obránci téměř obklíčeného Aleppa sjednotili svá velení do štábu, jehož součástí jsou Západem i Tureckem podporované frakce, stejně jako salafistická Ahrar aš-Šam, Rusko i Asad budou nadále moci zdůvodňovat případné útoky po uzavření příměří palbou na džihádisty. Ti ostatně zabírají značnou část palety bojové síly všech protivládních povstalců.
Z Aleppa prchají desítky tisíc lidí, 150 tisíc může následovat
V to, že se za této situace obyvatelé Aleppa dočkají tolik očekávaného příměří, lze doufat jen těžko. Z města přitom za poslední týdny prchly desítky tisíc lidí, dalších 150 tisíc bydlících v povstalci ovládaných čtvrtích by je podle OSN mohlo brzy následovat.
Západ proto zatím v to, že příměří bude fungovat, příliš nevěří. Podle britského ministra zahraničí Philippa Hammonda Rusko dosud vždy tvrdilo, že útočí jen na teroristy, v kteréžto praxi může i po formálním začátku příměří pokračovat. Hammondův americký protějšek John Kerry zmínil, že pokud příměří selže, může nastoupit „plán B“ v podobě rozdělení Sýrie, uvedl The Guardian.
