Před nedávnem jste se vrátila z exotického pobytu v Thajsku, kam vás zavály pracovní povinnosti spojené s Českou Miss. Stihla jste během téhle pracovní dovolené meditovat? Je o vás známo, že máte blízko k východním filozofiím.
Tahle krásná země sama o sobě a možnost prohlédnout si několik nádherných chrámů způsobí, že si jakoby příjemně spočinete. Asi bych to nenazvala cílenou meditací, ale na druhou stranu na to, aby si člověk zameditoval, si nemusí nutně sednout do lotosového květu. Mám z téhle cesty spoustu krásných zážitků spojených s nádhernými místy, ale pochopitelně to pro mě byla spíše věc určitého pracovního nasazení.
Dívky, které uspějí v soutěži krásy, vstupují do světa showbyznysu. Jak se změnil oproti době, kdy jste v tomto kláním bodovala vy? Jako vicemiss z roku 1996 máte možnost porovnání s odstupem 20 let.
Samozřejmě v některých ohledech je diametrálně jiný. Zvláště prostor médií nabral ohromné obrátky. Za mé doby to bylo: internet – nula, sociální sítě – nula, chytré telefony – nula. Byly zkrátka noviny a pevná linka. (smích)
To pro nás bylo v něčem malinko jednodušší, protože jsme nebyly pod takovým tlakem. Na druhou stranu, pokud člověk tyhle nové nástroje umí chytře využívat, tak je to výhoda. Když o vás dříve někdo něco napsal, tak to zkrátka platilo a nedalo se s tím nic dělat. Dnes se ke spoustě věcem můžete vyjádřit a okomentovat je. Částečně tak máte svůj mediální obraz ve svých rukou. Zároveň díky tomu obrovsky vyrostla konkurence.
Když zmiňujete sociální sítě, vy sama jste velmi aktivní na Facebooku, kde se se svými fanoušky často dělíte o různé momenty. Také je z vašeho profilu patrné, že máte velmi dobrý přehled o tom, co se o vás a projektech s vámi spojenými píše...
Je to především o tom, že sociální sítě vnímám z devadesáti procent jako svůj pracovní nástroj. Takže ano, ve chvíli, kdy jdu na nějakou oficiální akci, která je spojena s určitými partnery, nebo je to například příležitost, na kterou mi návrhářka ušije šaty, tak takové momenty sdílím. Pro ty lidi je totiž důležité vidět pak reakci ze strany médií. Samozřejmě jako ambasadorka České Miss bych navíc měla mít přehled, co se kde píše. V neposlední řadě jsem média pět let studovala a jsou mi velmi blízká.
O vás se dlouho psalo jako o celebritě, která si úzkostlivě chrání své soukromí před médii. Mnohé pak překvapilo, když jste uváděla magazín Top Star, který se zaměřuje na soukromí hvězd. Začala jste na bulvár nahlížet jinak?
Nikdy jsem se nebránila normálním autorizovaným rozhovorům, byť šlo o bulvár. Během svého života jsem jich udělala mraky například do Blesku, a pokud fungovala určitá korektnost, nikdy jsem s tím neměla problém. Bulvár totiž do mediálního světa patří, plní zde svou roli, ale měl by se držet určité hranice. Navíc si myslím, že se dá dělat vtipně, šikovně, chytlavě a nemusí být zlý a zákeřný. Jinak je pravda, že extrémně o svém soukromí nemluvím, svou rodinu neukazuji, děti nevodím nikam na veřejné akce a na tom se nic nemění. Do Top Staru jsem šla jen proto, že jsem věděla, že nepředstavuje právě ten bulvár, který jde přes čáru a který netoleruji.
1. srpna 2013 |
Když se ještě vrátíme k soutěži Miss, vzpomenete si, co jste tehdy za druhé místo vyhrála?
Ceny se postupem času také v mnohém změnily. Tehdy byl celý systém soutěže jiný a musela jsem nejdřív projít několika veřejnými koly, než přišlo úplné finále. Už tehdy jsem vždycky něco dostala. Pamatuji si, že když jsem vyhrála Miss Čechy, tak jsem si odnesla kolo. No a v samotném finále to bylo docela vtipné, protože vítězka Petra Minářová dostala auto, pak byla takzvaná Miss Sympatie, kterou volili diváci v sále, a ta dostala taky auto. Shodou okolností tenhle titul získala dívka, která se umístila třetí, tedy za mnou. Takže ta dvě děvčata vyhrála každá vůz a já jsem dostala pračku a mikrovlnku. Takže jsem byla taková holka do domácnosti.
Nastal nějaký výrazný rozdíl ve výši honorářů? Řada modelek totiž přiznává, že živit se pouze modelingem bez dalších přidružených aktivit je výsadou jen hrstky šťastných.
Nejsem si jistá, jestli je v tom výrazný rozdíl. Pochopitelně jsou ceny vyšší, ale to platí obecně pro všechno. Z mého pohledu jsou ovšem dva druhy modelingu. Opravdový fashion modeling u nás téměř nefunguje. Pokud se mu děvčata chtějí věnovat, musí vyjet ven. Potom existuje takový, řekněme, komerčnější modeling, a ten u nás funguje velmi dobře. Ve chvíli, kdy ze svého jména vybudujete svou značku, chtějí se s vámi spojovat různé firmy, abyste jim dělala reklamu, a na tom se u nás vydělat dá. Pokud se vám podaří etablovat se navíc ještě v jiné profesi, tím líp.
Stále celkem často fanoušci připomínají, že jste před lety zvítězila v anketě o nejkrásnější poprsí. Mnohem méně se ale ví, že jste vyhrála také jinou anketu, a sice o nejcudnější dívku Česka. Nemáte pocit, že si tyhle dva tituly na první pohled nepatrně protiřečí?
To máte pravdu. Možná to ale trochu souvisí s tím, že ačkoli jsem kdysi vyhrála nějakou anketu o nejkrásnější prsa, tak bych se sama do něčeho takového nikdy přihlásila. To, že prsa jsou v souvislosti s mou osobou skloňována velmi často, je něco, na čem jsem svou profesní kariéru nezaložila. Spíš jsem se s tím určitou dobu smiřovala a sžívala. Až později jsem se to naučila uchopit a vnímat jako něco, co ke mně zkrátka patří a co v některých situacích může být určitá výhoda. Vlastně jsem se z toho naučila trošku těžit. Nikdy jsem to ale nebrala tak, že na prsou stojí mé pracovní závazky. Ano, občas jsem sice nafotila fotky, které byly trochu víc sexy, ale nikdy jsem se neodhalila úplně. Možná proto lidem přišlo, že jsem víc cudná.
To je ovšem vlastnost, která modelce může být někdy celkem na překážku...
Nejsem člověk, který by se na první dobrou rád někde odhaloval. Třeba přehlídky spodního prádla se mě celou dobu prakticky vůbec netýkaly. Za celou kariéru jsem vyšla na molo jedinkrát v prádle, a to ještě proto, že jsem chtěla vytrhnout trn z paty jedné známé, které někdo na poslední chvíli odřekl. Pravda je, že jsem se na pódiu před lidmi ve spodním prádle styděla. Na můj vkus jsem na to měla příliš velká prsa. Z mého pohledu to prostě působilo lascivně a nebylo mi to příjemné. Proto mám v sobě danou určitou hranici a nepřekračuji ji. Navíc v současnosti mi nejvíc času zabírá moderování a u toho naštěstí odhalování není potřeba.
10. listopadu 2015 |
