„Přestupky tohoto zákazu se trestaly pokutou až do výše 200 korun anebo při nedobytnosti pokuty vězením po jednom dni za každých 10 korun,“ píše se v Internetové encyklopedii dějin města Brna.
To není zdaleka jediná vyhláška, která už v současné době působí spíše legračně. Naštěstí už neplatí, stejně jako další. „Vyhlášky postupně nahrazují zákony. Takže se vyhlášky ruší,“ poznamenal tajemník brněnského magistrátu Pavel Loutocký.
Za dobytek až sto zlatých
Co platilo v Brně
Zdroj: www.encyklopedie.brna.cz |
Když bádal v dokumentech města, našel třeba vyhlášku, která upravuje hnaní rohatého dobytka. Vydaná byla v roce 1887.
Nařizuje, aby především v hlavních ulicích města byla kvůli opatrnosti zvířata na nohou svázána pevnými provazy nebo řetězy a vedena ve smečce v průvodu počtu obratných hnanců. Kdo tento příkaz porušil, hrozila mu pokuta sto zlatých nebo čtrnáct dnů za mřížemi.
„Ani tato vyhláška už samozřejmě neplatí,“ podotkl Loutocký.
A dopravy se týkaly i další zajímavé vyhlášky. Provoz v ulicích Brna upravovala třeba vyhláška, od jejíhož vydání letos uplyne 308 let. Tehdy Marie Terezie vydala příkaz, který řešil dopravu nosítky. Brno tak mělo první veřejnou dopravu tohoto druhu v Českých zemích.
„Pro nosiče byl ještě ustanoven zvláštní řád, který jim přikazoval například zachovávat mlčenlivost o jejich zákaznících a nosítka denně čistit. Zakazoval také pod pokutou čtrnáct krejcarů nést nosítka, když příliš mnoho pil,“ uvádí Internetová encyklopedie dějin města Brna.
Zákaz cesty v nosítkách pro nemocné a Židy
Stanoviště nosítek byla v Brně dvě: na Zelném trhu a v Girodově domě na náměstí Svobody. Jako nosiči mohli být najímáni jen rodilí Moravané a Němci. „Z dopravy nosítky byli vyloučeni nemocní, livrejovaní sluhové s výjimkou pážat a trubačů, a Židé,“ píše se ještě na www.encyklopedie.brna.cz.
Vyhlášky v minulosti upravovaly také konzumaci jídla a pití nebo chování na veřejnosti.
V roce 1907 Městská rada hlavního zemského města Brna schválila nařízení, které pro slušného člověka snad ani není potřeba. A to zákaz plivání na podlahu v restauračních zařízeních. „Vyhláška co nejpřísněji zakazovala v hostincích a kavárnách plivati na podlahu. Přestupky tohoto zákazu se trestaly podle císařského nařízení ze dne 20. dubna 1854 peněžními pokutami až do výše 200 korun anebo při nedobytnosti pokuty vězením až do dvaceti dní,“ uvádí oblíbená brněnská encyklopedie.
A utrum měli dokonce také kuřáci. V roce 1801 z důvodů četných požárů ve městě, jejichž nejčastější příčinou bylo kouření dýmky, policejní ředitelství zakázalo kouření na veřejných ulicích a mezi domy.
