V anketě, v níž hlasují pouze členové Unie profesionálních trenérů, a vybírají tedy nejlepšího muže či ženu ze svého středu, se na další medailové posty propracovali fotbalový kouč Pavel Vrba a kajakářský trenér Jiří Prskavec starší.
Pro vítěze, tedy pro Trenéra roku 2015, jsme přichystali dotazník, v němž prozrazuje 15 vlastních NEJ uplynulého roku. A jelikož jde o šéftrenéra biatlonistů, rozdělili jsme i naše otázky do tří položek.
Jak se s nimi Ondřej Rybář vypořádal?
První položka: LIDÉ
1. NEJvětší pohodář z týmu?
Jestliže to má být zároveň i bavič a katalyzátor týmu, tak Michal Krčmář. Je bezprostřední. Šoumen. Srdcař. I když dojíždí závod, užívá si to. Ale už letos, kdy vystrčil růžky a dal o sobě víc vědět, to pro něj bude složitější, ocitne se i pod větším mediálním a jiným tlakem. Loni, když ještě byl v zákrytu kluků, měl vše jednodušší.
2. NEJvětší nervák?
Víc se stresují holky. Těžko vybrat. Většinou to však bývá ta, která je v danou dobu čtvrtou holkou v ženské štafetě a od které se čeká, jestli tu štafetu zvládne nebo ne.
3. NEJvětší zmatkař?
Tady musím dát Gabču Soukalovou. Zapomínání se s ní už táhne a je součástí jejího image, aniž by to dělala schválně. Prostě k ní patří.
JEĎ, GABČO, JEĎ! U trati s Gabrielou Soukalovou
4. NEJvětší perfekcionista?
Nejvíc precizní přístupy mají Ondra Moravec s Verčou Vítkovou. Ondra vše možná sleduje ještě o něco víc. Vnímá trénink i veškeré detaily a je na sebe velmi přísný. Sportem doslova žije, má nasledované i ostatní sporty, ví přesně kdo, co, kdy. Pro nás je i takovou chodící encyklopedií.
5. NEJvětší „skokan“ roku?
Michal Krčmář. Už během přípravy naznačoval, že by mohl doplnit dva kluky, kteří se pohybovali vepředu (Moravce se Šlesingrem). A teď je jasně vidět, že udělal velký progres. Ale pokud bychom mohli tuto cenu udělit kolektivu, pak je loňským skokanem jednoznačně ženská štafeta. Její výsledky byly pro nás loni velkým a milým překvapením. A byl to i signál pro celý tým, že ti silní potřebují i ty slabší a naopak.
Druhá položka: UDÁLOSTI
1. NEJkrásnější (sportovní) den?
Mix štafeta v Kontiolahti. Mistři světa jsou mistři světa. Vyhrát šampionát je něco úžasného.
ZLATO JE NAŠE! Ondřej Moravec v euforii. Naproti mu běží Veronika Vítková a Gabriela Soukalová, za nimi přichází Michal Šlesingr.
2. NEJvětší zážitek?
Jak Ondra Moravec na mistrovství světa třemi medailemi zopakoval olympiádu. To je pro trenéra cosi skvělého. Gábina na mistrovství také získala medaili, ale její předchozí sezona se k ní vůbec nevyvíjela a pomohlo až, že sebrala před šampionátem všechny síly, kterých byla schopna. Kdežto Ondra šel po olympiádě cíleně za další sezonou a měl na ni hlavu nastavenou.
3. NEJhorší den?
Pokud by nešlo o výsledky, řekl bych, že to byla zkraje minulé sezony konfrontace Gábiny a moje, kdy jsme si tehdy nerozuměli ohledně pojetí a nastavení práce. Takové dny jsou pro trenéra obzvlášť těžké, připadal jsem si, že mám svázané ruce. Ale zvládli jsme to. Z výsledkového pohledu však byl pro mě vnitřním zklamáním výsledek chlapské štafety na mistrovství v Kontiolahti, i když bylo jejich 6. místo výborné. Tehdy jsem si ale během závodu říkal, že pokud by se klukům povedlo prosadit se ve štafetě na pódium - a bylo k tomu hodně blízko - ukázalo by to ještě víc sílu našeho týmu. Když se to pak nepovedlo, byl jsem opravdu hodně zklamaný.
4. NEJbláznivější zážitek?
Asi loňská štafeta žen v Anterselvě. Při ní bylo všechno nahoru dolů, strašně špatně se střílelo, přicházely poryvy. A navíc jsme v tom všem uspěli.
5. NEJtěžší rozhodnutí?
Zda setrvat u týmu. To jsem si musel před minulou sezonou vyřešit. Ne že bych s týmem být nechtěl, ale šlo mi také o rodinu. A má hlava byla nastavená pro to dát přednost rodině.
Třetí položka: MÍSTA
1. NEJkrásnější atmosféra?
Bez váhání Světový pohár v Novém Městě. Kdyby mi někdo řekl, že něco takového budeme doma a před českými fanoušky zažívat, nevěřil bych. Na to se mi vzpomíná moc hezky.
TRENÉRSKÁ RADOST. Zdeněk Vítek (vlevo) a Ondřej Rybář spokojeně sledují výkony svých závodníků.
2. NEJméně oblíbené středisko?
Takovým hodnocením je proslulý Oberhof, kvůli zdejším podmínkám, mlze, dešti, slotě. V tomto směru je jednoznačně nejhorší a sportovcům se pak těžko vysvětluje, že v takovém počasí mají udržet hlavu nahoře. Ale možná ještě míň oblíbený je u mne Chanty Mansijsk, protože k Rusku úplně vazbu nemám a je to navíc pořádně daleko.
3. NEJpřekvapivější destinace?
Asi norský Vik, kde jsme byli poprvé na soustředění. Norsko je pro mě kolébkou biatlonu. Na druhou stranu tam občas vidíte strašně amatérské podmínky, ve kterých trénují.
4. NEJsložitější cestování?
Třeba z Kontiolahti jsme jeli domů autem, ale na takové cesty jsme víceméně zvyklí. Nejsložitější byla pro mě letos v listopadu logistika před soustředěním ve švédském Idre, které bylo našim novým střediskem pro závěrečnou přípravu na sněhu. Tam jsme jeli s crafterem přeloženým jídlem, protože jsme poprvé vezli na kemp i vlastního kuchaře. Co jsme do Idre všechno táhli, bylo až neuvěřitelné. Nevím, jestli bych to chtěl zažít ještě jednou, byla kolem toho spousta starostí.
RYBÁŘOVA PARTA SPORTOVCŮ POHROMADĚ. Na galavečeru v Chanty Mansijsku se v březnu 2015 sešla celá česká reprezentace. Zleva dole Jitka Landová, Gabriela Soukalová, Barbora Tomešová a Veronika Vítková, nahoře Jaroslav Soukup, Michal Šlesingr, Eva Puskarčíková, Tomáš Krupčík, Michal Krčmář, Ondřej Moravec a šéf novoměstského Světového poháru Vlastimil Jakeš.
5. NEJlepší relaxace?
S rodinou. Teď jsem se v pondělí vrátil o půl čtvrté v noci z Anterselvy, ale když se pak vedle vás ráno děti vzbudí, jde o tu nejlepší relaxaci. Dnes jsem s jedním synem strávil dopoledne, druhého jsem vyzvedl ve škole, to bylo bezvadné. Rodina je pro mě určitě nejvíc.
