Soustředěný Berdych se nenechal rozptýlit Kyrgiosovými bavičskými výstupy. Vedl 2:0 na sady. Po polevení ve třetím setu ve čtvrtém znovu zabral. V jeho klíčové chvíli udeřil na výstředního soka, sebevědomě si vzal vítězství 6:3, 6:4, 1:6, 6:4 a postoupil do osmifinále Australian Open. Toť nejpodstatnější informace.
Rozhovory reportérů z různých koutů světa s oběma soupeři ovšem začaly otázkami na muziku, která tolik pohoršila poněkud rozevlátého mladíka Kyrgiose.
“Zcela jasně jsem ji slyšel,“ dušoval se Kyrgios a ironicky pokračoval: „Leda bych měl halucinace. Ať dopíšou do pravidel, že se smí hrát tenis za hudebního doprovodu.“
Berdych se ani po utkání nechtěl dát zatáhnout do „Nickovy show“.
Odmítl komentovat jeho chování.
O tajemných zvucích jen podotkl: „Vážně nevím. Asi měly znít z mé strany, ale soustředil jsem se na sebe. Naučil jsem se blokovat všechny vnější vlivy, rámus nevnímám, takže nemůžu sloužit.“
Kyrgios hledal podporu mezi přítomnými novináři. „Já jsem to taky slyšel,“ ozval se jeden.
“Skvěle. Tak vidíte!“ triumfoval Kyrgios.
Na kurtu se obořil na Keothavonga, že měl v takové situaci přerušit hru. Soudce mu přitom přerušení nabízel.
Kyrgios to zprvu popíral, až na tiskovce ustoupil: „Dobrá, řekl to, ale nepřikázal publiku, aby tu hudbu vypnulo.“
Vyšetřování spělo do slepé uličky, nepodařilo se zjistit, odkud se zvuky linuly.
„Nebyly tak hlasité, aby pocházely z (vedlejší) Margaret Court Areny,“ přemítal Kyrgios.
Rušilo vás to při hře? přiletěla otázka.
“Až tak ne, ale bylo to divné. Ještě nikdy se mi to nestalo.“
Během utkání australský rebel ještě několikrát lamentoval. Házel raketou. Koledoval si o varování a trestný fiftýn. Trestu byl ušetřen. Po porážce nakvašeně sdělil Keothavongovi, že je hrozný rozhodčí.
Nejdřív před žurnalisty mlžil: „Nic jsem mu neřekl.“ Až potom uznal: „Řekl jsem, že podle mě neřídil utkání dobře.“
Hned po Kyrgiosovi ke Keothavongovi přistoupil Berdych, poplácal ho po noze a cosi mu povídal.
Co? „Že to měl těžké. Že ho znám a vím, že to mohl zvládnout líp,“ pravil Berdych. „Ale nejde o nic zásadního. Mně se taky někdy daří víc a někdy míň.“
