Temné sci-fi The Nullpoint je krutá hra na schovávanou s ufony

Izometrická akční adventura The Nullpoint sice může připomínat nedávný Stasis, ale spíš, než o řešení hádanek půjde o tvrdé přežití. Nepřátel je mnoho, jsou téměř nesmrtelní a prostředí se generuje náhodně, takže nikdy nevíte, co číhá za dalšími dveřmi.

Ačkoliv je teprve ve fázi vývoje, sci-fi The Nullpoint nám ukazuje své doširoka vyceněné zuby. Tato kombinace adventury, taktické hry a stealth akce vás nejspíš překvapí originálním a neokoukaným prostředím, náhodně generovaným obsahem, skvělou grafikou a v neposlední řadě také velmi neférovou obtížností. Takže ty vyceněné zuby jsou zuby dost děsivé.

Není toho mnoho ,co by bylo známo z příběhu. Hlavní hrdina se probouzí na podivném místě, nejspíše vesmírné stanici, či lodi. Nejspíše. Všude kolem se povaluje zpola funkční a rezivějící lidské vybavení (počítače, různé stroje, krabice a plynové bomby), na druhou stranu je zbytek prostředí viditelně mimozemského původu.

Je to patné na obrovských vetřeleckých dveřích, prosvítajících organických podlahách a všudypřítomné nepozemské záři. Takže, ať už je to stanice, základna, nebo loď rozhodně není lidská. A to, co se po ní potuluje lidské není také.

The Nullpoint je izometrická hra a tak trochu mi připomíná nedávnou nezávislou adventuru Stasis. Podobá se tak trochu i hratelností. I zde je potřeba číst všudypřítomné notesy, datapady a sbírat předměty. Ne ovšem k řešení hádanek, ale spíše k obraně.

Jde tu totiž především o přežití. A tohle přežití se nedělá zrovna snadno, když je veškeré prostředí kolem náhodně generované. A to zcela a úplně. Zapomeňte na naučené postupy, každé spuštění hry je krokem do neznáma. Sice hrdina není sám a časem se k němu přidají další přeživší, ale je to spíš smutný fakt, než výhoda, protože si uvědomíte, že pro další lidi nikdy nemáte dostatek vybavení.

Přežít je těžké nejenom kvůli nejistotě do čeho a kam šlapete, ale i kvůli nepřátelům. Těch je jen pár druhů, ale jsou velmi otravní, dost toho vydrží a jsou jich opravdu mraky. Jakmile vás spatří, nebo uslyší, i základní mutant je schopný vás honit přes celou úroveň a nalákat na sebe deset jemu podobných.

The Nullpoint je velmi nelítostná. Skoro až krutá. Nejobyčejnějšího protivníka zabijete na deset výstřelů z pistole, on vás rozmázne na pár plácnutí chapadlem. Samozřejmě, jako v jiných hrách tohoto typu i zde vám stále schází náboje. Hra se vám tedy snaží neustále podsouvat zbraně nablízko. Je to ale spíš výsměch, protože jsou úplně k ničemu.

Boje na ostří nože pro vás vždy končí nemile. Musíte se spíš schovávat a vyhýbat se jakémukoliv konfliktu, než se bezhlavě vrhat do boje. Když na nějaký dojde, vezměte nohy na ramena i s celým týmem.

Takže pozor, The Nullpoint sice skvěle vypadá, výborně zvučí a má drsnou atmosféru, ale je to zkouška ohněm. To nejlepší samozřejmě nakonec. Zemře-li vám nějaký hrdina, je po něm. Natrvalo. Zemře-li celá jednotka, hra skončila a můžete restartovat od začátku. To je výzva, co?

Na této adrese si můžete stáhnout také dřívější verze hry a také verze pro Mac OSX.