V minulém týdnu měla příjemnou povinnost, coby absolventka fyzioterapie na FTVS zvládla v Praze promoci. „Šla jsem jako první a byla tak nervozní, že jsem zapomněla, jak se latinsky řekne „slibuji a přísahám“. Tak mi musela dvakrát poradit kamarádka, naštěstí jsem to nepokazila,“ usmála se plavkyně z Chomutova, čtyřnásobná medailistka z posledního ME před dvěma lety, kterou trénuje její otec Tomáš Baumrt.
Můžete něco slíbit před evropským šampionátem?
Asi nic, je to sport a nemůžu vědět předem, jak to dopadne. Ale dělala jsem pro to celou sezonu v krátkém bazénu maximum, takže uvidíme.
Přihlášená jste na 50, 100 a 200 metrů znak, navíc byste měla nastoupit v ženské a smíšené polohové štafetě. Kolik to obnáší startů?
Ale ještě nevím, jestli smíšenou štafetu poplaveme. Kdyby ano, šlo by o dvanáct startů.
Dá se taková porce zvládnout?
Určitě, dvanáct jsem jich měla i před dvěma lety v dánském Herningu. A to bylo ve čtyřech dnech. Tentokrát bude šampionát trvat pět dní, takže by to problém být neměl. Ostatně, podobně je na tom třeba Bára Závadová.
V Herningu jste získala tři stříbra a senzační zlato na padesátce. Na které trati si věříte nejvíc teď?
To nevím, záleží, co se mi nejlépe povede. Myslím, že mám všechny disciplíny hodně vyrovnané. Nechci se soustředit jen na jednu trať, abych nebyla zbytečně nervozní. Ale vím, že kdyby se mi něco nepovedlo, mám stejné šance i jinde.
Byly by opět čtyři medaile příliš odvážným cílem?
To tedy ano, vždyť ani nevím, jaké přijedou soupeřky. A navíc – právě od Herningu se mi další tři vrcholy po sobě ne úplně vydařily; loňské letní mistrovství Evropy v Berlíně (dvě pátá místa – pozn.) a „krátké“ mistrovství světa v Dauhá (sedmé a osmé místo) , a letošní mistrovství světa v dlouhém bazénu v Kazani, kde jsem zůstala v rozplavbách. Takže budu ráda za každé zaplavání na úrovni osobního rekordu. A medaile? Byla bych strašně ráda, kéž by to po dvou letech zase zacinkalo, ale napřed se musím dostat do finále.
Jenže vaše české rekordy jsou na vysoké úrovni...
Myslím, že každý osobák by znamenal medaili. To by bylo skvělé. Přála bych si to moc. Jenže v danou chvíli můžu zaplavat maximální výkon, ale třeba budou tři holky lepší a to už neovlivním.
V říjnu jste překonala dva domácí rekordy, ale v kraulařských disciplínách. To byl záměr?
Znakařské rekordy už nejspíš můžu překonávat jen na velkých akcích, protože je mám nastavené tak vysoko, že během sezony už je nezaplavu. A kraulařské rekordy podle mě ještě nejsou třeba na hranici finále mistroství Evropy. Krauly a polohovky mám jako doplněk, aby mě znak neotrávil a měla jsem změnu. Podobně to dělají Bára Závadová v polohovce nebo prsařka Martina Moravčíková – osobáky máme naladěné vysoko.
Řekněte ještě – když jste uzavřela studium fyzioterapie při pražské FTVS, znamená to, že se teď budete věnovat jenom plavání?
To ne, nastoupila jsem na doktorské studium, život přece není jen o plavání. Chci mít doktorát z kinantropologie, která se zabývá lidským pohybem. Věřím, že si jednou otevřu ordinaci a budu pomáhat lidem třeba s bolavými klouby či tělem vůbec.
