Na sklonku listopadu pětatřicátého roku se totiž v Turnově uskutečnila pozoruhodná přednáška. „O televizi neboli vidění na dálku přednášel známý odborník Jaroslav Šafránek. Výklad doprovodil ukázkami televizních přístrojů,“ uvádí kniha Stalo se na severu Čech.
A první televizní přenos se koneckonců odehrál také v Libereckém kraji: pět let předtím, než v třiapadesátém zahájila zkušební vysílání Československá televize, viděli lidé vysílání v Tanvaldu.
Tento televizní přenos se uskutečnil koaxiálním kabelem z budovy někdejšího místního Vojenského technického ústavu (později Praga, ABB, dnes výrobce oken) do protější restaurace U Müllerů.
Vysílání se konalo 23. března 1948 a sledovaly ho desítky novinářů. Veřejnosti ale pracovníci Vojenského technického ústavu předváděli televizi již na konci sedmačtyřicátého roku.
Historie vývoje televizního vysílání na Tanvaldsku je však delší. V průběhu roku 1943 přestěhovala německá firma Fernseh A. G. podstatnou část svého podniku z Berlína do textilní továrny v Dolní Smržovce.
„Podle informací, které se mi podařilo získat, byl jedním z hlavních úkolů vývoj a následná výroba zařízení Seedorf, které pracovalo s dvousetřádkovou kamerou, a které bylo určeno pro řízení bomb velkého kalibru na velké cíle. Pracovali zde také na zařízeních pro televizní přenos map, snímání filmů a přenos obrazů mezi dvěma telefonujícími osobami,“ vysvětlil bývalý učitel fyziky a matematiky Michal Bartoš ze Smržovky, který se historií zdejšího televizního vývoje dlouhodobě zabývá.
Nešlo jen o firmu Fernseh A. G. v Dolní Smržovce. Ve Velkých Hamrech měl továrnu Blaupunkt a další německá firma sídlila v Riedlově sklárně v Desné. Všechny úzce spolupracovaly.
„V Tanvaldě se někteří pracovníci zabývali televizním systémem 625 řádků, jenž se používá po celém světě v podstatě dodnes. Takže lze říci, že vznikl právě tady,“ míní Bartoš.
V dubnu 1945 opustilo před postupují frontou podnik patnáct nejlepších odborníků. Společně s nimi byl vypraven nákladní vlak s materiálem a přístroji.
Převážná většina vagonů neopustila území republiky a hned po válce se vrátila do Tanvaldu, do nově vzniklého Vojenského technického ústavu. V tu dobu se smržovský podnik přejmenoval na Televid.
Chvíli ho řídilo ministerstvo obrany, ale pak se stal vojenskou kořistí Sovětů. Odvezli vše i s německými odbornými pracovníky. Co neodvezli, to vyházeli z oken.
První televarietní umělec z Tanvaldu
Za jednoho z prvních televizních umělců se dá považovat tehdy sedmnáctiletý Václav Bouška z Tanvaldu, který v jednom z prvních pokusných přenosů vystoupil jako televarietní umělec.
„Kamarád mě požádal, abych před kamerami vystoupil a spolu s ním zahrál na nějaký hudební nástroj. U Müllerů bylo postaveno provizorní pódium, okolo kterého bylo několik televizních kamer. Šel z nich obrovský žár. Pot z nás všech lil jako z konve. Jediné, co se mi z té události vybavuje, je to hrozné horko a také jak jsem se styděl, že hraji falešně, protože se mi rozladil nástroj,“ vzpomínal později na tuto událost pamětník.
Po vysílání v Tanvaldě se televize představila v květnu 1948 v Praze na Mezinárodní výstavě rozhlasu. Kamera stála vedle Veletržního paláce a přenášela obraz do provizorního pavilonu.
Poté tanvaldská skupina televizních techniků zajišťovala v červenci téhož roku přenos z XI. všesokolského sletu. Toto vysílání bylo zachyceno až na rozhledně Štěpánce nedaleko Tanvaldu.
Dnes první vysílání televize v Československu připomíná pamětní deska na budově tanvaldského soudu. „Restaurace U Müllerů už dneska neexistuje a málokdo by do těch míst přišel,“ tvrdí Michal Bartoš.
