Poslední zápasy jste už nastupoval v základní sestavě, na začátku sezony jste si ale na šanci od trenéra Jarolíma musel počkat. Jak jste to nesl?
S trenérem jsem normálně komunikoval. Samozřejmě mě mrzelo, že jsem v některých zápasech nehrál, třeba v Ostravě. Ale potom, co mě poprvé nasadil do základní sestavy, jsme se shodli, že jsme udělali dobře, když jsme s tím počkali.
Proč?
Kdyby mě tam dal na začátku sezony, kdy jsem na tom nebyl fyzicky dobře, třeba bychom si – jak on sám říkal – oba nabili hubu. Tlak by byl daleko větší. Jedna věc je euforie hráče, který si myslí, že už je připravený, druhá rozhodnutí trenéra. Jsem rád, že to udělal takhle.
Tým ale mezitím začal šlapat. Bylo těžké do něj naskočit?
Byl jsem v létě zraněný, musel jsem dohánět manko. Když už to vypadalo, že bych mohl hrát, zase jsem se zranil a vypadl z tréninku. Týmu se dařilo, nebyl důvod do toho sahat. Ta doba tedy přišla až před třemi týdny, musel jsem si počkat. Ale to k fotbalu patří.
Teď Boleslav i s vámi v sestavě vystoupala na třetí místo, od Sparty a Plzně vás dělí jen dva body. Přijde občas v kabině řeč na boj o titul?
Každý, kdo tam sedí, musí s pokorou myslet na to, že se to dá vyhrát. Byla by škoda, kdybychom se spokojili s nějakým třetím místem. Třeba ho na konci sezony budeme brát jako výborné, ale teď je to rozehrané tak, že se klukům snažím říct, aby si dali do hlavy, že ligu chceme vyhrát. Pro Spartu a Plzeň je to povinnost, pro nás spíš sen, který můžeme dotáhnout, pokud nám vydrží forma a zdraví.
Právě s Plzní hrajete o víkendu. Jak důležitý bude tenhle zápas pro vývoj ligy?
O titulu rozhodovat nebude. Víme, že Sparta s Plzní jsou největší favorité, ale dokázal to Baník v roce 2004 i Liberec o osm let později – z role černého koně ligy se titul dá vyhrát.
