Verdikt soudu zatím není pravomocný, účastníci sporu si nechali lhůtu na rozmyšlenou.
Aktuální rozhodnutí se týká celkem pěti menších a nepříliš významných pozemků. Kammerlanderová má nárok na půdu v Koberově-Besedicích, na Malé Skále-Vranově a na tři pozemky v Železném Brodě.
Na Turnovsku však Kammerlandová žádá o mnohem cennější pozemky a především o státní zámek Hrubý Rohozec. Její nároky projednává semilský soud.
Kammerlanderová již před několika lety získala zpět les ve Žďárku u Turnova. Přiznaly jí ho všechny tuzemské soudy, které kauzu řešily.
Dalších pět pozemků v Líšném je už v soukromém vlastnictví a stát má dědičce za ně najít náhradu.
Jiné pozemky v Jenišovicích se pak musí přeměřit a přezkoumat. Podle soudu se po druhé světové válce často měnily.
Celkem si Kammerlanderová činí nárok na asi 120 hektarů půdy. Žalobě čelí Lesy České republiky, Povodí Labe, krajská správa silnic a jednotlivé obce.
Je to úspěch, ale ještě ne vítězství, říká dědička
„Je to úspěch, ale není to ještě vítězství. Bude to trvat ještě nějakých tři až pět let než odvolací soudy v kauze konečně rozhodnou. Stejná věc se u soudů řeší již dvacet tři let,“ okomentovala úterní rozsudek přítomná Kammerlanderová. Spor o dědický nárok se řeší od roku 1992.
Soudce Jaroslav Kneř také řekl, že se soud důkladně zabýval údajnou Walderodeho spoluprácí s nacisty. Walderode kvůli tomu přišel a na základě Benešových dekretů v roce 1946 o rodový majetek a československé občanství.
Občanství mu sice úřady o rok později vrátily, ale majetek zpět již nezískal. Přišel totiž komunistický puč v roce 1948, šlechtic emigroval a o občanství opět přišel.
„Z důkazů nelze dovodit, že by se doktor Walderode za druhé světové války provinil proti tehdejší Československé republice. Proto neexistuje překážka pro nesplnění restituční podmínky,“ uvedl soudce Kneř.
Dodal také, že procházel řadu listin, svědectví a dalších dokumentů z té doby. Walderode byl sice jako řadový voják odveden do Wehrmachtu, ale podle důkazů byl jeho postoj k tehdejší německé armádě velmi vlažný a spíše odmítavý.
„Jako tlumočník na vojenském soudu v Praze dokonce Čechům pomáhal. Například jim dával rady nebo jim úmyslně něco špatně přeložil, aby se například vyhnuli nějakému postihu,“ doplnil Kneř.
