Ústavní soud se problematikou zabýval z podnětu Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, která žalobou neúspěšně vymáhala od nezletilé pacientky 1 020 korun. Částka představovala dluh za regulační poplatek spojený s hospitalizací.
Zákon o veřejném zdravotním pojištění v souvislosti s pobytovým poplatkem v minulosti výslovně říkal, že jej má hradit „pojištěnec, anebo za něj jeho zákonný zástupce“. Obvodní soud pro Prahu 3 to vyložil tak, že vylučovací spojka „anebo“ nedává možnost volby. V případě, že má pojištěnec zákonného zástupce, má za něj platit právě on.
Nemocnice považovala výklad provedený obvodním soudem za příliš formalistický. Primárním účelem zákona o veřejném zdravotním pojištění bylo podle stížnosti vybrat regulační poplatek za pobyt. Není pak podstatné, zda bude plátcem formálně sám nezletilý pacient, anebo jeho zákonný zástupce. Ústavní soud se přiklonil k názoru obvodního soudu a stížnost nemocnice zamítl.
„Jsou to především zákonní zástupci nezletilého, kteří za něj nesou finanční odpovědnost,“ uvedl soudce zpravodaj Jaroslav Fenyk. Právě zákonný zástupce, tedy nejčastěji rodič, rozhoduje podle ÚS o tom, zda dítě využije služeb podléhajících regulačnímu poplatku. „Navíc dítě si zejména v nižším věku nemusí být ani vědomo povinnosti regulační poplatek platit,“ doplnil soud v nálezu.
Poplatek za pobyt v nemocnici původně činil 60 korun. Po jeho zvýšení na 100 korun za den jej před dvěma lety přezkoumal Ústavní soud a s několikaměsíčním odkladem poplatek zrušil. Vláda jej poté už neobnovila ani v původní výši. Ústavní soud již tento týden rozhodl, že starší dluhy z období šedesátikorunové sazby lze po pacientech vymáhat v exekucích.
Stejnou formulaci, jakou svým novým nálezem interpretoval ÚS, obsahuje zákon o veřejném zdravotním pojištění dosud ve vztahu k poplatku za ošetření na pohotovosti.
