Jamajský blesk Usain Bolt má patnáctou velkou zlatou medaili kariéry. A devátý titul ze světového šampionátu.
Víc jich nikdo v dějinách mistrovství nezískal.
„V současné formě ho měl Justin Gatlin porazit,“ připomíná Maurice Greene, někdejší světový rekordman. „Ale stejně tak měl Bolta porazit i Blake na olympiádě v Londýně.“
Když však šlo opravdu do tuhého, tehdy i nyní, vytasil Bolt znovu svůj drtící „záběr“. A jeho největší sok, až příliš bytostně vnímající, jak se k němu Jamajčan blíží, těsně před cílem klopýtl a odpravil sám sebe.
Setina sekundy rozhodla.
„Byl to můj nejtvrdší závod. A pořád to z mé strany nebylo nejlepší,“ uznává jásající a tančící Bolt. „Mohl jsem běžet rychleji než za 9,79. Taky jsem škobrtl. Ale nepřinesl jsem si na dráhu žádný stres.“
A to byl klíč k triumfu.
Čtyři setiny od vyřazení
O 25 hodin dříve, na startu sobotních rozběhů, je ještě mnohé jinak. Bolta sice vítají v Ptačím hnízdě největší ovace (žádné překvapení), ale Gatlin předvede nejlepší čas (vzhledem k průběhu sezony také žádné překvapení).
Narůstající sebevědomí prezentuje Američan po svém vstupním běhu za 9,83 i v následujících slovech: „Připadal jsem si, že dominuju od prvních kroků. Přitom jsem se chtěl jen naladit do dalších kol.“ Zato Boltův jazyk těla napovídá, že má daleko k někdejší bezstarostnosti. Ve vyjadřování je zdrženlivý, pospíchá pryč, chce odpočívat.
Jistě, šlo jen o předkrm. „Až semifinále nám ukáže, jestli je Usain opravdu připraven,“ soudí Greene.
Skutečně?
Před nedělním semifinálovým během Bolt zdraví diváky stylově sepjatýma rukama, jenže po startu takřka zastaví. Ještě 20 metrů před cílem je čtvrtý, mimo postupové pozice. Otáčí hlavu na mladé dravce po levici, než se před ně přece jen prosmýkne. Nad sebou samým i nad časem 9,96 jen kroutí hlavou.
Pouhé čtyři setiny dělí legendu od vyřazení!
Koleduje si.
„Poslouchej, moc o tom přemýšlíš,“ říká mu proto trenér Glen Mills. „Ten závod je až moc v tvé hlavě. Dělal jsi to přece milionkrát. Tak tam jdi a udělej to znovu.“
Gatlin naopak ve svém semifinálovém běhu vyrazí z bloků jako rozzuřený bizon. „Ze vší té nenávisti a zášti, která je na něj namířena, čerpá sílu,“ usoudí Ato Boldon, bývalý stříbrný olympionik a současný přední atletický analytik. Cílem proletí Gatlin za 9,77, v nejrychlejším semifinálovém času historie, a na druhého krajana Rodgerse vrhne pohled ve stylu „to jsme jim to zase nandali, kámo, co?“
JASNÝ POSTUP. Justin Gatlin a Michael Rogers po semifinále MS v Pekingu.
Greene uznale prohodí: „Tak jednoduché. Tak bezstarostné.“
Jako by se okolo Boltova hrdla utahovala smyčka.
Obří videostěny připomínají zlatý olympijský úprk mladého Jamajčana z Pekingu 2008. Jak snadné mu to tehdy připadalo. Chyťte si mě, když to dokážete, křičel titulek u fotografie, na které se už před cílem fanfarónsky otáčel na soupeře.
Letos přijel do Číny s výkonem 9,87. Až šestým v tabulkách.
Jeho excentrická krajanka Shelly-Ann Fraserová-Pryceová, olympijská vítězka se zelenými vlasy a vpletenými žlutými sedmikráskami, nicméně připomíná: „Usain už v minulosti předvedl stovku za 9,5. Žádný jiný sprinter se k takovému času ani nepřiblížil. Počkejte a uvidíte, co vám tady ukáže.“
Mazák Greene souhlasí: „Nikdy ho neodepisujte! Není podstatné, jestli letos běžel čtyři, nebo dvanáct závodů. Ty opravdu důležité umí.“
Naposledy Bolt proti Gatlinovi vyběhl na mistrovství v Moskvě 2013. Potom dva roky ne. Ačkoliv na vzájemné souboje vedl 6:1, na nejlepší časy roku vede Gatlin 5:0. O statistiky se však Bolt nikdy nezajímal. „Závod je vždy o tom, kdo je v nejlepší formě a dovede ji prodat.“
Souboj o duši atletiky
Média vyhrotí jejich střet do netušených sfér. „Bitva o morálku,“ nazvou ho reportéři New York Times. Jinde si přečtete o souboji o duši atletiky. Či o střetu kluka z plakátu s Nemesis, bohyní osudu. Server BBC tvrdí: „Mnozí soudí, že Gatlinovo vítězství by bylo zničujícím úderem pro atletiku, už tak poškozovanou množícími se podezřeními z dopingu.“
Kdysi dávno, v éře podvodníků Montgomeryho, Jonesové či Chamberse, byl také Gatlin označován za mladou, čistou tvář svého sportu.
Pak jej v roce 2006 už podruhé pozitivně testovali.
Dnes je pro atletiku problémem. Či přesněji: jeho potenciální vítězství na šampionátu by se jím stalo.
Problémem totiž není, že Gatlin znovu běhá, ale že běhá až tak rychle.
A navíc ve 33 letech.
Vrátit se po čtyřletém trestu a být ještě lepší než před ním? To je v očích mnohých expertů i fanoušků neakceptovatelné. Marně ho hájí Jimson Lee, uznávaný odborník na fyziologii atletů: „Gatlinova technika je mnohem lepší než předtím. V jeho těle až nyní do sebe vše zapadlo. Biomechanicky je teď perfektní. A ač je mu 33 let, jeho tělo méně opotřebované, tak devětadvacetileté.“
Přesto vše by jeho triumf znamenal, že by každá reportáž i každý článek připomínaly temnou dopingovou minulost nového šampiona. Takové PR by bylo pro atletiku, kterou se Sebastian Coe snaží obrodit, dokonalým průšvihem.
„Někdo by možná mohl říci, že média věci příliš dramatizují,“ říká Ed Warner, šéf britské atletiky. „Ale každý, kdo vnímá náladu na stadionu, dokáže pochopit, proč si skoro každý atletický fanoušek přeje, aby Bolt Gatlina porazil.“
I proto se stal mottem tohoto finále „Souboj Dobra a Zla“. Ať už vám takové zjednodušení připadá přemrštěné, či ne.
„Dobro a zlo? Já jsem jen běžec, stejně jako Bolt je běžec,“ reaguje Gatlin. „Nejsme zlý a dobrý běžec. Jsme jen dva běžci!“
Navždy nejrychlejší?
Čtvrt hodiny před startem nedělního večerního finále jsou veškeré ostatní soutěže ukončené. Začíná odpočítávání. Videostěny nabízejí hru „Polib mě“. Ptačí hnízdo se chvíli baví, ale vlna napětí nabývá vrchu. Startér zkouší pistoli. Ještě vyhlášení kladivářů. Je však přehlušeno jásotem nad příchodem finalistů.
Bolt vyjde z tunelu, pokyvuje hlavou a ukáže vztyčený prst: Já vyhraju! Postojí chvíli za soupeři, ruce v bok, hledí na ně: Ano, já vyhraju!
V obložení čtyř červených dresů sprinterů USA září v páté dráze žlutý jamajský trikot.
Při představování atletů si překryje oči, načež pohlédne do kamery. Gatlin si políbí prsty a zatne pěsti. Psst, ozve se, když protilehlá tribuna ještě cosi skanduje.
Konečně nábožné ticho. Start. Řev. Gatlinův úprk.
Deset metrů před cílem se Bolt dostává před něj. V nitru Američana je sebevědomí střídáno zděšením.
A ještě potom... Bolt je král.
O SETINU. Usain Bolt poráží Justina Gatlina ve finále stovky na MS v Pekingu.
Gatlin se drží za hlavu, nevěřícně hledí na tabuli. Co se to stalo?
U hrazení se v objetí matky Jeanette rozpláče. V roce 2006, jak Gatlin sám vyprávěl, plakal v matčině objetí poté, co mu oznámili, že byl znovu pozitivně testován. „Já jsem mrtvý, mami, jsem mrtvý,“ říkal jí tehdy. Devět let poté u ní hledá útěchu znovu. „Má matka a můj otec se mnou byli při všech mých vzestupech i pádech. Byla to dlouhá cesta a oni na ní byli pro mě. Miluji je.“
Jen o kousek dál čínští fanoušci roztáhnou transparent „Bolt No 1“.
DÁL ZŮSTÁVÁ JEDNIČKOU. Usain Bolt slaví zlato na stovce na MS v Pekingu.
„Cítil jsem se dobře,“ vrací se k závodu poražený Gatlin. „Ale na posledních pěti metrech jsem klopýtl a ztratil rovnováhu.“
Michael Johnson, další z přihlížejících legend, souhlasí: „Začal příliš brzy finišovat. Proto klopýtl.“
Byl to den, kdy se impérium jamajského blesku málem zhroutilo.
Jenže ono stojí dál, opancéřované krunýřem Ptačího hnízda.
Steve Cram, bývalý světový šampion na 1500 metrů, entuziasticky komentuje pro stanici BBC: „Zachránil svůj titul, zachránil svoji reputaci - a možná zachránil i svůj sport.“
Na tiskové konferenci dostává Gatlin otázku, zda je podle něj Boltovo vítězství pro atletiku cenné - s nevyřčeným podtextem, zda je cennější, než by byl triumf atleta, jenž v minulosti dopoval.
Američan, zdánlivě nesmyslně, odpoví: „Jsem vděčný.“
Mohl by být více konkrétní?
“Konkrétně: Jsem vděčný.“
Slíbí odvetu na dvoustovce. A na olympiádě v Riu. Tvrdí, že nejlepší léta kariéry jsou stále před ním, zatímco Bolt už sestupuje ze svého vrcholu.
The best years of my career are ahead of me��#fathomablee - today was just a blip. It happens!@usainboltt is past his best#Beijing20155 ����
Bolt, sedící po jeho pravici, má na sobě tričko s nápisem „Forever faster“. Pořád rychlejší. Volně a v duchu mnoha Boltových vyjádření přeloženo: Navždy nejrychlejší. Tak by se totiž chtěl zapsat do dějin.
Neplatilo to během sezony. Ovšem platí to v den D.
„Mým cílem je zůstat jedničkou, dokud neukončím kariéru,“ zdůrazní 29letý Jamajčan i po svém nedělním triumfu. „Proto na sebe budu tlačit a tlačit.“
Ještě dva roky.
