Ostrý provoz zahájilo lví safari před měsícem. Areál s rozlohou půldruhého hektaru obklopuje téměř čtyřmetrový plot, v několika úrovních elektrický ohradník.
Automobily mezi smečku lvů vjíždějí přes dvojitou ocelovou bránu. Prostor nepřetržitě snímají kamery, návštěvníky monitoruje hlídka v dřevěné věži i strážce v terénním autě uvnitř. Přestože ostraha má k dispozici pepřový sprej i pušky, hlavní zbraní a pomocníkem v kritických situacích je samotné vozidlo.
Nasedám do terénního mitsubishi se zamřížovanými okny a velkou klecí na korbě. Ostraha ve věži otevírá brány a se zoologem Radkem Hlávkou, hlavním šéfem lvího safari, vjíždíme dovnitř. Je hodina po poledni, na obloze jsou husté mraky a každou chvilku začne pršet.
V safari už je několik vozů. Před první zatáčkou zastavujeme, po pravé straně odpočívají dva lví samci, na protější straně vozovky jejich bratr. Zvířata jsou v klidu a projíždějící vozy ignorují.
„Větší problémy nám dělají lidé než lvi. Jsou neukáznění a zbytečně riskují,“ říká Radek Hlávka.
Lví safariProvoz zahájilo 12. července a je součástí Afrického safari Josefa Vágnera. Vzniklo za 18 milionů korun nedaleko nástupiště safaribusů současně s novým pavilonem a lanovým hradem. Z jeho vyhlídky mohou pěší návštěvníci pozorovat lvy ve výběhu. Areál protíná páteřní půlkilometrová cesta. Návštěva lvího safari je v ceně klasického okruhu, tedy 195 korun za automobil. Mezi šelmy jezdí také Afrika Trucky s vyhlídkovými přívěsy za příplatek 60 korun na osobu ke vstupence do zoo. Ve výběhu se zatím střídá sedm lvů, zoo je před časem přivezla z Holandska a Anglie. Do budoucna chtějí chovatelé vytvořit chovnou smečku se dvěma lvy berberskými. |
Přestože cedule u vjezdu do safari varují před stahováním okének, řada návštěvníků si z toho nic nedělá. Chtějí si šelmy vyfotit nebo jen pustit do auta trochu čerstvého vzduchu. I malá škvírka však může vyvolat tragédii, stažené okno je pro lva snadno překonatelnou překážkou.
„Lidé si musí uvědomit, že to jsou šelmy, a ne domácí mazlíčci. Auto vnímají jako celek. Tím, že návštěvníci otevřou okno a začnou vystrkovat ruce, lvi pochopí, že v uvnitř je něco, co by je mohlo zajímat,“ vysvětluje odborník.
Rušícím elementem jsou také psi. Přestože do lvího safari nesmějí, někteří výletníci se je pokusili propašovat. „Dozorci“ je ale včas odhalili a zastavili.
Popojíždíme po asfaltové cestě o několik metrů dál, jsme pod lví smečkou. Z nebe začínají po několika týdnech sucha padat první kapky. Vůz stojí u krajnice, aby kolem mohli projet návštěvníci se svými automobily. V tom zoolog prudce zatroubí na klakson.
Řidič peugeotu, který se blíží k šelmám, okamžitě pochopí, co udělal špatně, a zavírá okénko. Mikrofon napojený na reproduktor tentokrát strážce nemusel použít.
Evakuační klec pro lidi
Za měsíc ostrého provozu ostraha zatím neřešila žádný skutečně závažný problém. Přestože strážci ve lvím safari mají v autě pepřový sprej s dostřelem šest metrů, který se v Americe používá proti medvědům, tou hlavní „zbraní“ je terénní vůz. Dostane se bez problémů na jakékoli místo i mimo cestu.
„Je to první pomoc. Lvi jsou učení, aby měli z aut ostrahy respekt. Když přijede, vědí, že mají uhnout,“ vysvětluje Hlávka, jenž před otevřením lvího safari společně s kolegy absolvoval stáž v dánské zoo, která obdobné safari provozuje.
Zásahové vozidlo má na zadní korbě evakuační klec. Pokud by automobil návštěvníků měl technickou závadu nebo začal hořet, ostraha je v kleci převeze do bezpečí.
V povinné výbavě strážců proto nechybí hasicí přístroj. Při evakuaci je připraven pomoci i druhý teréňák, který odcloní zvířata a lidé tak budou moci bezpečně přelézt do klece.
K evakuaci osob ze lvího safari slouží terénní vozidlo se speciální klecí.
Právě hořící vůz je největším strašákem.
„Kdyby došlo k technickému problému, dá se to řešit odtahem, ale v případě požáru musíme reagovat okamžitě. Kvůli tomu jsme vymysleli evakuační klec, do žádného terénního vozu se sedm lidí nevejde,“ upozorňuje Radek Hlávka.
Zoologická zahrada má v arzenálu také zbraně: brokovnice a kulovnice. Ty by pracovníci použili pouze tehdy, když lev uteče.
Pokračujeme dál po půlkilometrové cestě a z oblohy už padají provazy deště. Míjíme výběh, ve kterém jsou čtyři samice.
Denní směna v safari je čeká druhý den, jsou o něco „živější“ než vykastrovaní samci, se kterými se zatím střídají. Až se je chovatelům podaří spojit do jedné smečky, bude v safari všech sedm lvů najednou.
Zoo celkem chová devět lvů, dva berberští samci Napoleon a Bart zatím zůstávají v pavilonu.
Být neustále ve střehu
Opět se vracíme k místu, kde jsme poprvé spatřili trojici lvů. Majestátní dvanáctiletí samci se posunuli o pár metrů a před hustým deštěm se schovávají pod stromem. Ostraha musí mít dokonalý přehled nejen o projíždějících autech, ale především o lvech.
„Nejdůležitější je vědět, kde jsou zvířata. Vybírám si místa tak, abych viděl na lvy i na lidi,“ říká zoolog.
Kdo od návštěvy safari očekává akční podívanou, bude zklamán. Lvi proleží a prospí až 20 hodin denně. Vidět je vstát a přecházet se poštěstí jen málokomu. Tím hlavním zážitkem je adrenalin z bezprostředního kontaktu se šelmami. Nikde jinde se tak blízko ke lvům nedostanete.
Do areálu safari jsme se podívali i při zkušebním provozu
17. června 2015 |
Pokračujeme v kolečku po safari a zastavujeme před vjezdem. Déšť slábne a u první brány se štosují tři auta. Poslední stojí pod druhou bránou, která se tak nemůže zavřít. Teď do safari nikdo nesmí, obě dvě brány nemohou být otevřené najednou.
Ostraha ve věži reaguje a navádí motoristy. Řidič bílého opelu popojíždí o několik decimetrů, ocelová vrata konečně sjíždějí dolů.
Radek Hlávka mě vysazuje před branami a vrací se mezi lvy. Během zhruba hodinové hlídky obkrouží safari ještě několikrát, pak se vystřídá s kolegy.
V této části zoo pracuje celkem pět zaměstnanců, v celodenní službě jsou vždy tři najednou: ostraha ve věži, strážce uvnitř a pracovník starající se o zvířata v novém lvím pavilonu, který na safari přímo navazuje. Každý z nich tak přibližně pětkrát za den dohlíží na provoz z terénního vozidla.
Zdánlivě rutinní práce, při které ale musí být člověk neustále ve střehu. Hranice mezi bezpečným adrenalinem a neštěstím je zde totiž mimořádně tenká.
