Byla neděle večer a na badmintonistu Petra Koukala jeho slovy čekal „šílený úkol“. „Měl jsem na tričku příliš malý nápis Czech Republic. Řekli mi, že mě teoreticky v pondělí nemusí nechat hrát, přes noc to bylo třeba vyřešit,“ líčil Koukal v Baku Sports Hall po první výhře na turnaji, z čehož vyplývá, že šílený úkol zvládl.
I tohle je tvář Evropských her.
„Často jezdím i bez kouče, s financemi je to těžké. Tady jsem z tréninku zavolal na českou misi a ráno byla trička připravena. Být tu sám, je to neřešitelné,“ děkoval Koukal.
Zástupci menších sportů poznávají, že i o ně může být pečováno v nejvyšších standardech.
„Únavy tolik není. Nejsme úplně zvyklé na tak super servis, že o půlnoci přijdeme po zápase a můžeme ještě do jedné pracovat s fyzioterapeuty,“ říkala plážová volejbalistka Karolína Řeháčková, jež společně s Eliškou Gálovou došla do čtvrtfinále. Badmintonistu Koukala potěšilo, že mu v hale natočili zápas jeho příštích soků.
A bronzový v beachvolejbale Přemysl Kubala chválil, jak jeho 41leté tělo soužené úpalem a střevními potížemi díky lékařům výpravy odolalo: „Dávali mě dohromady celý týden.“
Další možností, kdy si to většina z výše jmenovaných bude moci vyzkoušet, bude v případě úspěšných kvalifikací až Rio 2016.
A o ně jde na druhé straně zeměkoule – Baku dělí od Ria osm časových pásem – už v těchto dnech.
Cyklista Petr Vakoč, další držitel bronzu z Evropských her, po závodě popisoval: „Dýchla na mě olympijská atmosféra. Hlavně to, že jsme společně s ostatními sportovci, což se nám za celý rok nepodaří; pro mě to byla úplná premiéra. Jsem rád, že jsem si mohl vyzkoušet, jak to asi na hrách vypadá.“
Nejsou to banální detaily. Výprava je spolu, sportovci se potkávají na pokojích i v jídelně. Do toho dlouhé přesuny, jiná pravidla...
„Problém je u závodníků, kteří jsou tu poprvé a znají určitý komfort ze Světových pohárů a významných soutěží, kde jsou naprosto svobodní. Kdežto tady jsou hodně svázaní instrukcemi,“ říkal Viktor Zapletal, šéftrenér českých bikerů.
Třeba cyklistický talent Vakoč poznal něco, co klidně může zažít i za rok v brazilské megalopoli. „S tréninkem to bylo poměrně složité. V den příletu nebyla možnost nikam jet. Nepustili nás na místní silnice s tím, že jsou moc nebezpečné. Museli jsme trénovat na ergometru,“ líčil. „Pokud budu příští rok v Riu, vím, co mě zhruba může čekat.“
Anebo šance hrát v luxusních arénách, před strmými tribunami. „Je to olympijský předstupínek. Možnost vyzkoušet si nervy velké akce, boj o medaile,“ dodala plážová volejbalistka Martina Jakubšová.
Nelze vyloučit, že některá česká cesta do olympiádou rozžhaveného Ria začne ve stejně horkém Baku.
