Letošní E3 je minulostí a my se pomalu můžeme pouštět do rekapitulování. Viděli jsme toho spoustu (všechny naše E3 články naleznete zde) a v nejbližších dnech vydáme řadu detailnějších článků, na jejichž přípravu není na veletrhu čas. Už teď mi ale dovolte rychlé ohlédnutí a menší zamyšlení nad celkovým stavem současného herního průmyslu.
Virtuální realita je realitou
Virtuální realita není jen Oculus Rift, ale třeba i projekt StarVR.
Loni se nástup virtuální reality skloňoval ve všech pádech a letos to vypadalo, že o jejím úspěchu už nikdo nepochybuje. Především: virtuální realita už není jen Occulus Rift, ale také různá unikátní zařízení, která bylo možné potkat na každém kroku. A tentokrát už nešlo o pouhé technické ukázky, ale o fungující prototypy.
Situace dospěla tak daleko, že na některá zařízení byla fronta pouhých několika nadšených jedinců. Oproti loňsku, kdy magická zkratka VR automaticky generovala hodinové fronty, je to obrovský rozdíl. A když už ne realita virtuální, tak alespoň augmentovaná (skutečný svět rozšířený o dodatečné informace, například prostřednictvím speciálních brýlí).
Nový příspěvek do diskuse přinesl i Microsoft se svými HoloLens, jejichž prezentace během hraní Minecraftu byla jedním z vrcholů celé show. Jak to celé dopadne, je ale pořád ve hvězdách, protože celý systém má samozřejmě i spoustu nevýhod. Je klidně možné, že to celé vyšumí do ztracena, jako ještě nedávno hustě propagované ovládání pohybem.
Hráči se hýbat nechtějí
Pohybové ovládání už příliš netáhne.
O pohybovém ovládání nepadlo nikde ani slovo. Kinect, původně slibovaná nedílná součást balení Xboxu One, nebyl na hlaví tiskovce zmíněn ani jednou, což dává tušit, že už se s ním do budoucna příliš nepočítá. Však také jeho podpora ve stávajících hrách je prakticky nulová.
Sony se o podobné zařízení ani nepokouší a dokonce i na stáncích Nintenda, které celou tu vlnu odstartovalo, jsem během hraní tenisu dostal do ruky obyčejný gamepad. Může být snad větší důkaz toho, že šlo o slepou linii vývoje?
Kapitalismus s lidskou tváří
Na to, že by mělo být hraní počítačových her v prvé i poslední řadě především o zábavě, se v tomto oboru potýkáme s často až absurdními vlnami nenávisti. Je potřeba uznat, že tomu šly velké firmy často vyloženě naproti a všechny ty protipirátské ochrany, agresivní obchodní taktiky, devalvace zavedených značek, arogantní prohlášení a další podobné legrácky si radikální odmítnutí určitě zasloužily.
Vypadá to ale, že se vše mění k lepšímu a i ty největší kolosy naslouchají hlasu lidu. Tuhle vývojáři oznámí, že se určitě nepočítá s placenými DLC (Downloadable Content, tedy stahovatelný obsah), támhle se objeví možnost pozvat do své hry i přátele, aniž by si museli titul také kupovat a celkový dojem z celého odvětví je najednou mnohem pozitivnější.
Jak ukázal třeba obrovský úspěch Zaklínače 3, lidé dokážou vstřícný přístup ocenit. A tak jsou i mamutí kolosy nuceny přehodnotit původní strategie a například zapracovat na emulaci starých her, umožnit pokračování ne příliš komerčně úspěšných sérií, povolit předběžný přístup, podporovat tvorbu modů i na dosud uzavřených platformách a tak dále.
Největší bizarních letošní E3.Hru Butt sniffin pugs ovládáte čicháním k psímu pozadí! pic.twitter.com/0j95Fiiku6
Nechte nás si hrát
Gigantický úspěch Minecraftu, který svého autora vynesl mezi nejbohatější obyvatele naší planety, vede k tomu, že se ho každý pokouší napodobit. To je celkem samozřejmé, stejně jako fakt, že podobný jackpot už se zřejmě nikomu rozbít nepovede.
No Man's Sky
Sean Murray, tvůrce chystaného hitu No Man’s Sky, se během své prezentace zamyslel nad samotnou formou toho, jak se lidé chtějí u počítače bavit. Následovat předpřipravené dobrodružství, které vás nutí dělat věci, o nichž si autoři mysleli, že by mohli být zábavné, totiž není pro každého. Zato prostá touha si hrát je vlastní úplně všem a cílem vývojářů by mělo být poskytnout hráčům dostatek nástrojů a zbytek nechat na nich.
S tím souvisí extrémní důraz na volnost a nelinearitu i u klasických AAA her. Každá druhá se nyní pyšní otevřeným herním světem, ať už jde o závody, akční hry, příběhové hry na hrdiny či cokoliv jiného.
Jedna MOBA vládne všem
Kdysi platilo, že každé vydavatelství muselo mít svůj interaktivní film. Později byly tím vyvoleným žánrem strategie, 3D střílečky, on-line hry, free 2 play sociální hry atd. Dnes je oním zlatým grálem žánr tzv. MOBA her. Samotná definice žánru je hodně neurčitá, ale představte si pod tím soupeření týmů hráčů proti sobě, jež je ozvláštněno boji s počítačem řízenými protivníky a vylepšováním vlastního avatara.
Battleborn
Trh už si rozdělily zajeté firmy, ale to nebrání tomu, aby se o žánr nezajímali i ostatní. A když už ne přímo, tak se jím alespoň nechali volně inspirovat. Battleborn či Gigantic jsou ambiciózní tituly od velkých firem, které je na E3 masivně propagovali. MOBA si ale našla cestu například i do jedné z nejzavedenějších značek vůbec, série Halo.
Zábavní průmysl se pořád mění a vynášet jakékoli předpovědi je značně ožehavé. Už za rok či dva se může ukázat, že nic z výše uvedeného neplatí a že se budoucnost se vyvíjí úplně jiným směrem. A proto nás nikdy nepřestaňte sledovat.
