Z textu zdůvodnění vyplývá, že otec obviněného, současný ředitel liberecké nemocnice Luděk Nečesaný, který se před dvěma lety pustil do boje za prokázání synovy neviny, neutratil několik milionů korun za své advokáty zbytečně.
Tříčlenný senát Nejvyššího soudu totiž uznal snad všechny výhrady, které k vyšetřování a posuzování kauzy advokáti Nečesaného měli. Jejich výtky přitom tvořily i obsah stížnosti pro porušení zákona, kterou kvůli případu podala tehdejší ministryně spravedlnosti Helena Válková.
V případu, na který ministryni upozornila spřátelená poslankyně Luďka Nečesaného Jana Pastuchová, Nejvyšší soud vyčetl předchozím soudům zejména vynechání ústavně znaleckého posudku ohledně možné ztráty paměti oběti, využití nekvalifikované znalkyně i nedostatek důkazů.
Soud využil nejasné posudky
Na první místo dlouhého seznamu zařadil nedostatečně zodpovězenou otázku, zda napadená kadeřnice utrpěla ztrátu paměti. Soudy, které předtím rozhodly o Nečesaného vině, měly k dispozici posudky tří expertů, z nichž pouze posudek předložený obhajobou tvrdí, že žena ztrátu paměti utrpěla s pravděpodobností téměř sto procent. Zbylí dva lékaři se shodli, že amnézii nelze vyloučit ani potvrdit.
Senát vytkl vrchnímu soudu, že nezadal další posudek ze znaleckého ústavu. Pokud by se prokázalo, že kadeřnice skutečně zapomněla, co jejímu napadení předcházelo, padl by klíčový bod žaloby.
Kadeřnice totiž tvrdí, že si děj předcházející napadení pamatuje. V 16.45 prý ostříhala posledního zákazníka, desetiletého chlapce, se kterým byla jeho matka, a pak už se v jejím podniku objevil jen násilník. Zdůvodnění poukazuje i na fakt, že se tyto zákazníky nikdy nepodařilo dohledat.
