Černé stopy po pneumatikách, olejové skvrny a mastné ostrovy špíny u každého stánku s rychlým občerstvením. To je dodatečná výzdoba nedávno opravené hlavní ulice v centru Pardubic.
Radní by třídu Míru rádi viděli opět čistou. A přáli by si, aby to tak poté i zůstalo.
Jenomže oslovené firmy si se špinavou ulicí nejenže nedokáží poradit, odborník navíc říká, že je to jednak nemožné, ale s ohledem na zkušenosti z jiných měst dokonce i zbytečné.
„Stále jsme ve fázi zkoušení, žádná metoda zatím není ideální. Ještě pár firem se nám pokusí předvést vlastní postupy,“ uvedla Lea Tomková, ředitelka Služeb města Pardubic, které mají údržbu třídy Míru na starosti.
Znalec na údržbu a čištění žulových povrchů Patrik Frýda říká, že vyčistit žulu v této fázi už je takřka nemožné. „Teď už s tím nic nenadělají. Olej a mastné skvrny už jsou nasáknuté, to by stálo moc peněz,“ uvedl Frýda.
Že je hledání metody, kterou by se dlažba dostala do původního stavu, zbytečné, říká i autor projektu nové třídy Míru Jaromír Walter. „Návrh dlažby byl stejný, jako na části třídy Míru před objektem Magnum, který jsme projektovali. Tato žulová dlažba je před Magnem od roku 2008. Přesto, že je na ní již přes rok tržiště, nevykazuje žádné známky zvýšeného znečištění,“ uvedl Walter.
Podle něj tak není důvod dlažbu na třídě Míru kritizovat. „Žulový povrch nebyl nikde nijak upravován. V čem jsou tedy tyto dlažby rozdílné?“ doplnil Walter.
Město se přesto snaží najít viníka, který v průběhu prací nepočítal s tím, že se nová žulová dlažba stane doslova lapačem špíny. „Mají to za úkol úředníci, ale asi nikoho nenajdeme, architekt říká, že je to normální,“ uvedla náměstkyně primátora Helena Dvořáčková.
A architekt potvrzuje, že podle něj se žádná chyba opravdu nestala. „Celý problém je v tom, že je to světlá žula, a tak je na ní teď všechno vidět. Za rok to bude špinavé celé a nikomu to už ošklivé nepřijde,“ řekl Frýda.
Podle něj by náročná očista a následná takzvaná penetrace, neboli jakýsi ochranný nátěr, mohl vyjít až na dvacet milionů korun. „Nikde to přitom nedělají, v Paříži, v Londýně a po celé Evropě vidíte neošetřenou žulu, žádné nátěry se nepoužívají,“ dodal.
Město už přitom provedlo několik pokusů, jak špinavou dlažbu vyčistit. Ve hře už byly například metody parou, vodou nebo takzvané pískování.
„Výsledky parního a chemického čištění prokázaly malou účinnost - nefungují do hloubky. Na dlažbě tak zůstaly i po aplikaci těchto způsobů zabarvené skvrny. Pískování je co do účinnosti suverénně nejlepší, avšak obrovský problém je v tom, že se při něm zároveň vymývají i zásypy mezi kameny,“ sdělila náměstkyně Dvořáčková.
MF DNES se přitom podařilo kontaktovat společnost Ventura-Venkov, která říká, že by se chtěla pokusit dlažbu vyčistit působením speciálních enzymů, na jejichž vývoji se podílí.
„Poslali jsme na město nabídku, že bychom se o to rádi pokusili, zatím ale nikdo nereagoval. Pokud bychom našli vhodný enzymatický prostředek, celá očista by rozhodně nestála miliony, ale pohybovali bychom se v řádech tisíců,“ uvedl jednatel společnosti Vlastimil Marek.
Dodal, že pokud by od města dostal vzorek dlažby, dostalo by město odpověď, zdali by enzymatické přípravky dokázaly problém radnice vyřešit.
10. dubna 2015 |
