Kdysi se Eva Puskarčíková bála sjezdů.
A Jitka Landová si zoufala na střelnici.
Teď spolu stojí po štafetě na nejvyšším stupni v Oberhofu a nedochází jim to. „Holky, on tu vážně nikdo není výš než my,“ je u vytržení Landová. „A ta medaile je zlatá, úplně jiná.“
Gabriela Soukalová je pozoruje a usmívá se: „Obrovská radost Jíti a Evičky je tak nakažlivá. Jsou medailemi ještě takové neposkvrněné.“
Radující se Eva Puskarčíková (zády)
Večer si ťuknou nealkoholickým šampaňským a jdou spát. „Oslaví to za nás ostatní.“ Jenže Landová ne a ne usnout. Emoce duní v hlavě.
Šéf svazu Jiří Hamza zatím vzpomíná, jak po hrách ve Vancouveru 2010 ženský tým málem rozpustili. „Nebyl pořádně z koho poskládat. A najednou tady holky vyhrávají. To je extrém!“
Tehdy, před pěti lety, chodily Puskarčíková i Landová na sportovní gymnázium v Jablonci a poněkud tápaly, co se svým životem provést dál.
Landová sedávala v lavici s Gabrielou Soukalovou, byly nejlepšími kamarádkami. Běhala na lyžích, nesedla si však s trenérem, proto přešla pod manžele Soukalovy, Gabrieliny rodiče. „Pak mi strčili do ruky flintu, ať objedu pár závodů. Docela se mi to líbilo, tak jsem zůstala. I když mé střelecké začátky byly tragické.“
Nejen začátky. Ve 3. ročníku chtěla končit. Nakonec si usmyslela: „Nějak to doklepu do čtvrťáku a zkusím třeba policejní akademii.“
Jenže pronikla do juniorské reprezentace a znovu měnila plány: Dobře, podřídím biatlonu život.
„Já flirtovala se vzduchovkou už na základce,“ vypráví naopak Puskarčíková. Na gymnáziu dočasně zbraň odložila a jen běhala na lyžích, než také zamířila k Soukalovým. „Stýskalo se mi po biatlonu.“
Přesto i ona v teenagerském věku dumala: „Má vůbec smysl dál závodit na úkor studia?“
Odpověděla si: Ano. „A tak dál válčíme na obou frontách.“ Obě jsou nyní studentkami Masarykovy univerzity.
Šéftrenérovi Ondřeji Rybářovi se hned vybaví hrůza, jakou vídal v očích mladičké Puskarčíkové, když měla na kolečkových lyžích sjíždět trať v jabloneckém areálu. „Při sjezdech se bála, plužila, obtížně překonávala strach. Zároveň se však strašně moc chtěla zlepšovat a pracovat na sobě,“ vzpomíná.
Eva Puskarčíková
Jitka Landová.
V Oberhofu nyní projíždí Puskarčíková s asistentem kouče Markem Lejskem místní likvidační klesání, snaží se vstřebat trenérovy technické rady. Respekt má ze sjezdů dodnes. Strach už ne.
Pro Landovou bývala naopak ničitelkou snů střelba. Vleže a hlavně vstoje. „To byla vždy vabank hra, velká neznámá,“ líčí kouč.
Letos si je najednou tak jistá.
Jak to dokázala, diví se mnozí.
„Už loni jsem trošku měnila systém najíždění na stojku,“ vysvětluje. Kouzlo proměny však hledejme jinde. „Letos jsem psychicky tak v pohodě, že je to při střelbě hrozně znát. Je to oproti loňsku jako nebe a dudy.“
Zatímco dříve létaly rány Landové všude možně, letos šéftrenér vyzdvihuje: „Jitčino grupetto se na terči ohromně stáhlo.“ Což znamená: Pětice ran je čím dál přesnější.
Povahově jsou odlišné. Čtyřiadvacetiletá Puskarčíková, nejmladší ze štafetového týmu, je...
„Smíšek,“ povídá Hamza.
„Bažant,“ vtipkuje Landová.
„Ale neposílají mě pro věci. Jsou na mě hodné,“ ujišťuje ona.
Ba co víc. „Eva je katalyzátorem týmu,“ vyzdvihuje Rybář. „Je to přímá holka. Je schopná říct jak Gabče, tak Verče, co si myslí. Umí se zasmát sama sobě, není urážlivá, rozdává všude pozitivní náladu.“
Landová je hloubavější. „Cílevědomá, jde si za svým,“ soudí šéftrenér. Přemýšlí o formě, o střelbě – a o jídle. Tím proslula. „Jsem sysel. Z každého jídla odcházím s plnou náručí zásob,“ přitaká.
„Jíťa prostě ví, co její tělo potřebuje,“ komentuje Soukalová.
Landová má podle ní i důležitou funkci: „Je mým andělíčkem strážným.“ Hlídá, zda se zmatkující kamarádka opět někde nezapomněla. Také před štafetou Soukalová nestíhala odjezd do areálu, hrála o vteřiny. Landová ji hned obskakovala: „Já ti dám flintu do futrálu, jo? A nemám ti ji vzít?“
Když se spolu baví, každou chvíli se smějí. Nejen v běžecké a střelecké formě, ale právě i v této evidentní pohodě je skryt kus středečního triumfu českých biatlonistek.
„Jsou týmem, co si vzájemně přeje. Fungujou jako dobrá parta,“ ocení Rybář. „A Evě i Jitce vyloženě pomáhá, když se mohou dotahovat ke dvěma holkám, co už jezdí ve světové top ten.“
Štafetou v Oberhofu to rozhodně neskončilo, věřte tomu.
