Díky svým výkonům, ale i marodce spoluhráčů ho trenérské duo Venera Říha postavilo v roli centra do první pětky vedle křídelníků Tomáše Zohorny a Petra Sýkory. Přitom druhý jmenovaný snajpr červenobílého kádru je o plných osmnáct let starší.
„Je to divné, protože když jsem byl malý, tak jsem se na něho chodil pravidelně na zimák dívat s tátou. Chci se od něho hodně naučit,“ říká Špaček. Pohodový klučina ke svému novému spoluhráči z elitní pětice chová patřičný respekt. „Viděl jsem, jak střílí góly, a teď mohu hrát s ním, což je pro mě obrovská čest,“ řekl.
Na větší zátěž je připraven
Špaček se do elitní formace přesunul ze třetí řady. „Povýšení“ pro něho znamená i další novinku. Na ledové ploše stráví daleko více času.
„Ze začátku sezony jsem byl na ledě devět deset minut. Teď to s každým zápasem stoupá. V první lajně budu mít icetime ještě vyšší. Ale cítím se dobře. Jsem na to připraven a věřím, že týmu pomohu,“ doufá vicemistr světa do osmnácti let, jehož fandové poznají na první pohled. Vzhledem k věku jeho hlavu stále chrání přilba s košíkem. Drátěný kryt obličeje přitom přitahuje pozornost nejen diváků, ale i protihráčů.
„Každý zápas na mě ze střídačky někdo pokřikuje a v podstatě mi nadávají. Ale neberu si to a jenom se tomu zasměju. Asi jak mám košík, tak to soupeře štve. Snažím se však mít k nim trochu úcty a nic jim neříkám,“ podotýká Špaček, který poznámky na svoji osobu ignoruje jen mezi mantinely.
„Od diváků jsem žádné narážky nezažil, akorát v Hradci,“ vzpomíná. Na stadionu rivala dal však domácímu publiku důvod k nelibosti hned v úvodu prvního letošního derby, kdy už v 5. minutě zaznamenal svůj premiérový zásah v extralize.
Chce se vydat Noskovou cestou
V nejvyšší české soutěži sice pardubický rodák zkušenosti teprve sbírá, ale už přemýšlí o své budoucnosti.
„Chci tady zůstat ještě dva tři roky a pak bych rád zkusil štěstí v Kanadě,“ poodhaluje Špaček plány a netají se tím, že by chtěl jít po stopách svého loňského spoluhráče Tomáše Noska.
„Zvolil bych určitě podobnou cestu jako Tomáš, ale s tím, že bych šel věkově dříve,“ říká Špaček na adresu dvaadvacetiletého pardubického odchovance, který v létě zamířil do týmu „Rudých křídel“ z Detroitu.
Pokud mu vydrží zdraví a forma, mohla by se objevit zanedlouho i pozvánka do seniorské reprezentace. Na přípravných kempech dává kouč Vladimír Růžička mladým hráčům šanci. Myšlenky na start mezi dospělými však hází Špaček za hlavu.
„Možné je všechno, ale na to se vůbec nekoukám. Pro mě je priorita, abych hrál dobře v klubu, dostal se na dvacítky. Chci uspět s klukama i na osmnáctkách,“ prohlašuje hráč, který vedle hokeje pořád musí myslet i na své studijní povinnosti.
„Po dohodě s ředitelem dělám školu individuálně. Přes mail mi přijde, co se mám naučit, a pak jsem zkoušený,“ dodává s tím, že učení není jeho silnou stránkou. „Nejsem žádný chytrolín,“ přiznává skromný útočník, jemuž současný větší zájem okolí rozhodně do hlavy nestoupl.
„Pořád jsem svůj, takový typický kluk z vesnice,“ říká s úsměvem mladík z Dašic. Při poznámce, že patří mezi hráče, který klubovou kasu moc nestojí, ale přeci jen zvážní.
„Je jedno, jaké peníze beru. V tomhle věku je pro mě důležité, abych hlavně hrál. Tahle sezona je pro mě v kariéře zatím nejdůležitější. Jsem rád, že dostávám prostor a budu se ho snažit využít. A je jedno, jestli dostávám tisíc nebo milion. O tom to vůbec není,“ dodává Špaček.
