MÍSTO A ČAS PRVNÍHO SETKÁNÍ
Jana: Před Filipovou optikou. Šla jsem na domluvenou schůzku k panu Žilkovi ohledně případné spolupráce. Bylo to někdy dopoledne. Stál před obchodem s kolegou Martinem a kouřili. Já měla holinky.
Filip: Hledal jsem ženu, která by uměla nosit moje brýle. Doporučení kamaráda padlo na Janu a když jsem zkouknul její facebook, noc nebrala konce.
ČÍM MĚ OKOUZLIL/A
Jana: Nejdříve hlasem. O pár minut později schopností vést konverzaci, aniž bychom na sebe koukali a čekali, kdo co řekne, o hodinu později jsem si všimla, že mi v jeho společnosti je abnormálně hezky.
Filip: Naučila mě dělat bramborové placky zvané Magaše, které mi dělala má zesnulá babička a chutnají úplně stejně skvostně. Vždycky, když ochutnám, jsem rázem kluk na jižní Moravě v nekončícím létě bez starostí.
GESTO, KTERÝM MĚ VŽDYCKY DOSTANE
Jana: Filip rád vaří a já mu to ráda přenechám. Ovšem když se večer sejdeme doma a po celým dni má ještě energii mi vytvořit chuťový zážitek, tak jenom zírám.
Filip: Když dlouho mluvím a něco se mi na ní nelíbí, řekne: 'Epepepepééééé'.
CO NEJRADĚJI PODNIKÁME
Jana: Cokoliv. Když s Filipem sdílíme společné zážitky, je to pro mě nejvíc. V poslední době jsme se takto ocitli ve výběhu s vlky a čekali, plný strachu, adrenalinu, nadšení, až k nám přijdou a dají najevo, že tam můžeme být s nimi. Když jsme vylezli, nebyli jsme schopný slova, a přesto jsme věděli, co ten druhý prožíval.
Filip: Všechno co nás zasahuje dohromady a není třeba o tom hovořit. Tak třeba pozorovaní zvířat v jejich přirozeném prostředí, tanec, cestování, jídlo, snění o budoucnosti, společný gaučing, společenský kontakt, kdy se každý bavíme s někým jiným a přesto cítíme, že jsme tam spolu.
KDY MĚ NEJVÍC PŘEKVAPIL
Jana: Když mi k Vánocům vyrobil prsten. Ručně a sám.
Filip: Když jsem s ní zabloudil na odlehlém místě planety a dehydrovaná nepropadla hysterii či panice, ke které já měl nakročeno.
KDY SE DOSTAVUJE ŽÁRLIVOST
Jana: Tu jsem poslala rychlíkem do Vídně.
Filip: Jako moje? Pokaždé když zapomenu čí jsem.
LÁSKA POD LUPOU: Jana Plodková a Filip Žilka
KDY MĚ ROZPLAKAL/A
Jana: Když mi věnoval svoji báseň "Wapping Project".
Filip: Rozplakalo by mě, kdyby Jana rozepsala veřejně situaci, ve které jsem jí rozplakal. Teda pokud by to nebylo z dojetí.
ZLOZVYKY, KTERÉ TAKTNĚ PŘECHÁZÍM
Jana: Filip rád nechává věci tam, kde s nimi naposledy byl. A nějakým záhadným způsobem je tam zapomene. Takže chodím po bytě a sbírám.
Filip: Nepřecházím nic. Pokud bych se přistihl, že u Jany něco přecházím, tak mě to začne štvát. Já to buď ignoruju, nevidím nebo ji poprosím ať to příště nedělá.
KDE VIDÍM NÁŠ VZTAH ZA 10 LET
Jana: Já tam nedohlídnu. Pro dnešní den jsem ženou po jeho boku a jediné, co si přeju, aby tomu bylo tak i mnoho dalších dní.
Filip: Budoucnost pro mě neexistuje. Žiju tady a teď. V moři zážitků ruku v ruce s milovanou osobou.
NEODOLATELNÝ DETAIL
Jana: Šediny.
Filip: Neobyčejná krása.
VZKAZ MÉ LÁSCE
Jana: Kdy přijdeš?
Filip: Pojď domů!
