„Naši trenéři chtěli jen vysvětlení. Jenže rozhodčí si odjel do svého půlkruhu a odtud se nehnul,“ popisuje Sáblík. „Vysvětlení se nikdo nedočkal a on zápas ukončil.“
Jak se celá situace seběhla?
Byla za námi půlka zápasu, na časomíře svítilo sedm osm minut do konce druhé třetiny. Už po první třetině (6:0) bylo víceméně rozhodnuto, za stavu 7:1 jsme museli duel jen dohrát. Pak přišla neshoda s hlavním rozhodčím, kterou jsem osobně ještě nezažil. Občas na ledě padnou nějaká ostřejší slova od hráčů směrem k rozhodčímu. Ale tady to bylo obráceně. Pan rozhodčí se nezachoval moc profesionálně. Aby sudí bez ničeho přijel a hrubě mi naložil, to jsem ještě neviděl.
FaktaCo je v oficiálním zápise o utkání Reakce KSLH Vysočina k utkání |
Co jste mu provedl?
Šlo o vhazování. Čekal bych od rozhodčích trochu citu. Za prvé to byl přátelák, za druhé už rozhodnutý. Čároví ale stále měli snahu na buly rovnat naše hráče. Ti s nimi diskutovali, byli hodně podráždění. Když jedno buly trvalo snad už půl minuty a stále nás sudí vyhazoval, tak jsem zařval: Tak už to sakra hoď a nezdržuj. Použil jsem při tom nějaké to sprosté slovo.
A co se dělo pak?
Buly se hodilo, zanedlouho bylo další přerušení. V něm ke mně pan Mertl přijel a v tu chvíli mi připadalo, že není rozhodčí, ale hráč soupeře, který mě jede popíchnout. Bylo to neuvěřitelné! Ano, měl jsem kolikrát nějaký konflikt s rozhodčím, nejsem žádný beránek. Ale tohle si myslím, že bylo hodně.
Co vám řekl?
To nebudu ventilovat přímo, ale docela jsem koukal. Pak jsem se do něj taky pustil, neudržel jsem se. Na druhou stranu jsem rád, že jsem ho neinzultoval. Protože on na to vyloženě čekal.
Jak jste na tohle přišel?
Přijel ke mně, stoupl si hlavou asi na pět centimetrů a provokoval. Takové chování rozhodčího jsem ještě neviděl. Po utkání jsem se ani nevyspal. Natolik mi to šrotovalo hlavou, že jsem spal asi čtyři hodiny. Ještě jsem neviděl, aby si sudí tohle dovolil. Na druhou stranu i sami budějovičtí hráči a asistent trenéra Bělohlav mi říkali, že už s ním nějaké špatné zkušenosti mají. Že je arogantní.
Jak se k celé situaci připletl váš spoluhráč Marek Prokš?
Byl tam u toho, když mi rozhodčí nadával. Byla tam nějaká výměna, on ke mně přijel a Mára ho odstrčil. Nebylo to tak, že by ho uhodil nebo něco. Takže v tom byl úplně nevinně. Samozřejmě, my se rozhodčího nesmíme vůbec dotknout, tak to v pravidlech je. Ale v tuto chvíli si zasloužil dostat minimálně ránu. Když tohle udělá soupeř, jde přesně o důvody, kvůli kterým se hráči perou. Jenže co máte dělat, když vám to provede rozhodčí? Ale stalo se.
Sudí poté zápas předčasně ukončil. Proč?
Nám po té názorové výměně svítil dvou- a pětiminutový trest. Měli jsme hrát minimálně dvě minuty ve třech. Trenéři oprávněně chtěli, aby rozhodčí přijel ke střídačce. Ale vysvětlení se nikdo nedočkal, místo toho ukončil zápas.
On však, zdá se, postupoval podle pravidel.
Vím, že je nějaká lhůta, do kdy se musíme postavit na buly. Ale my jsme napřed požadovali vysvětlení: co se stalo, za co jsou ty tresty a vůbec, jak se ten rozhodčí choval. Jenže on nepřijel. Čároví s námi komunikovali, byli v pohodě. A hlavní ne. Takovou aroganci ze strany rozhodčího jsem nezažil.
Vzhledem k výsledku vám asi předčasný konec tolik nevadil.
Hokej jsme předvedli opravdu bídný, to taky nemá obdoby. Na ledě jsme vypadali, jako bychom se sešli poprvé. Takže nám rozhodčí možná to trápení ulehčil, to nepopírám. Nakonec nám přišlo trochu vhod, že jsme nemuseli zápas dohrávat. Bylo to ale prezentované tak, že my jsme odešli. To není pravda, my jsme z ledu odejít nechtěli. Zápas ukončil rozhodčí.
