„Na vlastní oči jsem viděl, jak psi požírají mrtvá lidská těla,“ řekl CNN Tárik, jeden z jezídů, kterému se podařilo přežít. „To není krize, to je katastrofa,“ dodal.
Boje v IrákuJEZÍDOVÉ: Paví lidé čelí genocidě BOMBARDOVÁNÍ: USA udeřily na Islámský stát OMAR ČEČENEC: Syn křesťana velí džihádistům VYRABUJ A PANUJ: Kde berou džihádisté peníze? SOUMRAK AL-KÁIDY: ISIL už džihádisty láká víc ŠÉF ISLAMISTŮ: Z malého fotbalisty vyrostl mozek džihádu DŽIHÁD NA SÍTI: Islamisté ukazují popravy i koťátka ARMÁDA: Radikály nezastaví, za premiéra bojovat nechce MEČ AJATOLLÁHŮ: Obraně Bagdádu velí vojenský mozek Íránu KURDOVÉ: Vycítili šanci na vznik vlastního státu PŘEHLEDNĚ: Vše o bojích v Iráku |
Noční můra třiatřicetiletého Tárika začala v jeho rodné vesnici Tal Banát-Sindžár v neděli 3. srpna v devět hodin ráno, kdy jim začali volat z okolních vesnic s tím, že se k nim blíží islamisté.
Měli před sebou jednoduchou volbu: zůstat, konvertovat k islámu a stát se jedním z příslušníků Islámského státu, nebo zůstat a riskovat smrt či vězení, což Tárik věděl, že by se stalo rodině, kterou tvoří jeden muž, tři ženy a čtyři děti.
Nebo tu byla ještě další možnost: utéct a doufat, že najdou místo, kde budou moci žít v bezpečí nebo se alespoň vyhnout řádění islamistů. Více než 300 rodin jezídů - a Tárik byl mezi nimi - si vybrala právě tuto třetí možnost.
Jejich prvním útočištěm se staly ruiny opuštěné staré vesnice, která byla dříve využívána při strážení dobytka a ovcí na pastvě. Vyslanec islamistů je ale dostihl a předal jim vzkaz: buď přestoupíte do poledne následujícího dne na islám, nebo zemřete.
Nedostatek vody a hlad
Tárik a jeho sousedé tak začali opět utíkat, tentokrát na horu Sindžár. Po klikaté pětikilometrové cestě se dostali až na vrchol pustého pahorku. Stovky jezídů, mezi nimi množství starších lidí a dětí, měl jen jeden druhého, téměř nic dalšího.
Ze svých domovů utekly jen v tom, co zrovna měly na sobě, a s kusem chleba v rukou. Islamisté mezitím obsadili všechny cesty vedoucí na horu a zabránili jim tak, aby se dostali k nějaké potravě. „V jednu chvíli se 15 lidí dělilo o necelých šest litrů vody,“ řekl Tárik. „Neměli jsme vůbec nic,“ dodal.
Jestliže jezídy nezabili islamističtí bojovníci, jejich obléhání se o to postaralo. Jedním z mrtvých uprchlíků byl i Tárikův osmdesátiletý otec. Zemřel dva dny poté, co se spolu s ostatními snažil přežít v extrémních vedrech na vrcholku hory bez jakéhokoli jídla či vody.
A nebyl sám. Jak Tárik uvedl, napočítal 500 až 1 000 mrtvých, z milovaných lidí se tak v jednu chvíli stala pouhá potrava pro hladové psy. „Viděl jsem, jak se lidé kácejí k zemi vysílením z hladu,“ řekl irácký uprchlík.
Uvězněno je stále na 20 tisíc jezídů
Tárikovi se podařilo přežít. Bojovníkům ze Strany kurdských pracujících (PKK), kterou USA považují za teroristickou organizaci, nyní ale sdílejí stejného nepřítele, kterým je Islámský stát, se v jednu chvíli podařilo obléhání hory prolomit a část jezídů se dostala pryč.
Jejich kroky je následně zavedly do mnoha částí severního Iráku, přes hranice do Sýrie, a pak zase zpátky. Zatím poslední zastávkou na jejich cestě se stala vesnice v provincii Dahúk v iráckém Kurdistánu, o které Tárik říká, že leží „uprostřed ničeho“. I když se nyní cítí bezpečně, nebezpečí nezmizelo, islamisté se totiž nijak nestahují.
Tisíce příslušníků jezídů navíc i nadále nemá přístup k jídlu či vodě. „V odlehlých horských oblastech je stále uvězněno více než 20 tisíc rodin,“ uvedl Tárik. „Jestliže se k nim nedostane jídlo či voda včas, hrozí jim smrt,“ uzavřel.
