Osud tohoto konkrétního kusu je příznačný. Kdysi oblíbené vozidlo králů a státníků je dnes zapomenutou kapitolou historie automobilismu. Poněkud neprávem, protože je posledním modelem dnes již neexistující značky Daimler. Vznikl sice s použitím techniky od Jaguaru, ale na rozdíl od pozdějších daimlerů nebyl pouze přejmenovanou verzí sedanu XJ.
DS420 debutoval v roce 1968, kdy nahradil podobně zaměřený model DR450. Od něj ho odlišovalo několik zásadních rysů. Základem samonosné karoserie (všechny předchozí daimlery měly samostatný rám) se stala platforma sedanu Jaguar Mark X, ale rozvor náprav se prodloužil o více než půl metru na výsledných 358 cm. Zmizela také zadní tuhá náprava, místo ní dostala nová limuzína komplexní nezávislé zavěšení, původem ze sportovního e-typu. O pohon se namísto hliníkového osmiválce 4,5 l OHV z dílen Daimleru staral řadový šestiválec Jaguar 4,2 l DOHC. I on se ve stejnou dobu nabízel v ve slavném Jaguaru E-Type a nesl si s sebou referenci v podobě pěti vítězství v Le Mans.
Limuzína byla chloubou koncernu British Motor Holding (ten se později stal jednou z hlavních částí British Leyland). Jaguar dodal konstrukční řešení, Daimler, tehdy již dceřiná firma Jaguaru, logo a karosárna Vanden Plas luxusní interiér. Ten ctil konvence: kabina řidiče měla jednoduchou lavici a byla od prostoru pro pasažéry oddělena přepážkou. Druhý pár dveří končí kus před zadními koly, protože zadní sedadla se nacházejí hezky v „závětří“. Vzdálenost od přepážky k zadním sedadlům byla působivých 130 cm. V tomto prostoru se mohla nacházet sklopná sedadla pro služebnictvo, ale také některý z příplatkových prvků: luxusní minibar, konzole s televizí nebo mobilní kancelář vybavená počítačem a faxem.
Velkou konkurenční výhodou daimleru byla jeho cena. Díky unifikaci techniky byl DS420 o polovinu levnější než obdobně zaměřený Rolls-Royce Phantom VI, který měl navíc klasickou rámovou konstrukci, bubnové brzdy a postrádal posilovač řízení. Jistě i díky tomu vyrobil Daimler během let 1968 až 1992 přes čtyři tisíce limuzín a další tisícovku šasi pro zakázkové přestavby. Limuzína rolls-royce v období 1968 až 1991 dosáhla jen 374 vyrobených kusů.
Za celou dobu výroby se vzhled DS420 změnil jen jednou, když v roce 1979 Daimler přišel s většími gumovými nárazníky a motor osadil vstřikováním paliva. Když po dalších třinácti letech končila výroba DS420, vypadal tento vůz jako z jiného světa. Daimler (ani mateřský Jaguar) už nikdy podobné vozidlo nezkonstruoval. Pokusy nezávislých firem vytvořit velkou limuzínu prodloužením standardního modelu XJ se také nesetkaly s větším úspěchem. Dnes danému segmentu dominuje Rolls-Royce s moderní interpretací Phantomu.
Ve své době patřilo v nejvyšších kruzích ke „slušnému vychování“ mít v garážích nějaký ten daimler. Britská královská rodina jich používala mnoho, jen Alžběta, královna matka, měla v průběhu let čtyři různé DS420. Dnes královský dvůr tvrdí, že vlastní tři takové vozy a ani jeden z nich není tím, který se nachází opuštěný v Bukurešti.
Suita prince Filipa ho tam zanechala svému osudu před třinácti lety, když se ho kvůli pravděpodobně banální poruše nepodařilo nastartovat. Od té doby parkuje a zapadá prachem v podzemních garážích luxusního bukurešťského hotelu. Mihai Antol, který má parking na starosti, tvrdí, že tam starý daimler stál, už když společnost hotel přebírala. Provozovatel hotelu tvrdí, že veteránský daimler je majetkem britské ambasády, ale ta se k autu nehlásí.
Další exempláře měly například i vládnoucí rody v Dánsku, Lucembursku, Švédsku nebo Kataru.
DS420 často používali také guvernéři zámořských držav Spojeného království, ale ve své době se tento luxusní vůz dočkal nasazení také v individuální přepravě nebo jako hotelové vozidlo v noblesních podnicích. Samostatné podvozky většinou posloužily jako základ pro pohřební vůz. Daimler s velkou prosklenou nástavbou můžete spatřit v celé řadě anglických filmů.
Dnes je nejpopulárnějším využitím úprava landaulet, která se nabízí jako atraktivní zpestření svatby. Originálních „polokabrioletů“ ovšem vzniklo jen několik, v drtivé většině případů proto jde o dodatečné přestavby nejrůznější kvality provedení. Není výjimkou, že upravená karoserie a bílý lak ve skutečnosti skrývají žalostný technický stav. Jako všechna auta z té doby podléhá DS420 zkázonosné korozi. Protože nosnou částí karoserie je prakticky jen podlahová skupina, proreznutí nosníků má opravdu fatální a často neřešitelné následky.
Zájemce o tento daimler by proto měl pečlivě vybírat, a přesto se raději připravit na nákladné karosářské opravy a počítat s tím, že tržní hodnota těchto vozů je relativně nízká a zatím neroste. Daimler DS420 zkrátka svoji dějinnou úlohu splnil a nyní se pohybuje na okraji zájmu veřejnosti i sběratelů.
