Pravděpodobně neexistuje člověk, který by to nezažil. Usnete na sluníčku na pláži, pracujete na zahradě do půl těla nebo podceníte sílu slunce při sportu a už k večeru je vám jasné, že noc bude plná vášní. Máte pocit, že jste se navlékli do kůže o několik čísel menší, než byste potřebovali, pokožka je zarudlá a kdykoli si na ni sáhnete, je to, jako byste po ní přejížděli drátěnou rukavicí.
Možná se vám dokonce objevily i puchýřky. Pokud jste nestrávili předchozích několik let v kómatu, je vám jasné, že jste se spálili a že je potřeba poškozenou kůži ošetřit buď některým ze speciálních přípravků po opalování, nebo osvědčeným babským receptem, tedy bílým jogurtem.
Pigmentové čepičky
Ačkoli si to většina lidí neuvědomuje, kůže je největším orgánem našeho těla, který zajišťuje jakousi přirozenou "bariéru" mezi tělem a okolím. Pokud byste se podívali na zvětšený průřez kůží, viděli byste tři základní vrstvy: vnější pokožku (epidermis), škáru (dermis) a podkoží. Pokožka tvoří jakýsi "obal" našeho těla, zatímco ve škáře jsou uložena nervová zakončení, potní žlázy, cévy a vlasové folikuly. Epidermis neobsahuje žádné cévy, je vyživována ze škáry a dělí se do mnoha vrstev, z nichž je ta nesvrchnější tvořena zrohovatělými buňkami, které se pravidelně (zhruba každých 29 dnů) odlupují a jsou nahrazovány novou vrstvou. Pro opalování je však podstatné, že se v pokožce nacházejí čtyři základní druhy buněk: keratinocyty, melanocyty, Langerhansovy buňky a Merkelovy buňky.
A právě melanocyty, které produkují melanin, jsou zodpovědné za to, že při vystavení slunci získá naše pokožka hnědý odstín. Melanocyty mají totiž výběžky, jimiž jsou napojeny na sousední keratinocyty. Jakmile zalehnete na pláži a vystavíte tělo slunečním paprskům, melanocyty začnou s tvorbou barviva melaninu, který se předává do keratinocytů. Jakmile se melanin dostane do keratinocytu, přesouvá se nad buněčné jádro a vytváří jakousi pigmentovou čepičku, která chrání před účinky UV záření. Navenek se tento proces projeví jako opálený odstín pokožky.
Množství melanocytů je u všech lidí přibližně stejné, ale to, jak dobře se opalujete a jaký má vaše kůže přirozený odstín, je způsobeno rozdílným množstvím melaninu, který tělo každého člověka produkuje. Lidé s tmavším odstínem kůže zkrátka mají aktivnější melanocyty než blonďáci. Jen tak pro zajímavost, melanocyty nejsou zodpovědné jen za atraktivní opálení, ale i za kožní nádor melanom. Melanom je vlastně poškození melanocytů způsobené UV zářením.
Smrtonosné UVB
K tomu, aby se pokožka mohla opálit (potažmo spálit) je potřeba slunečních paprsků, jejichž součástí je ultrafialové záření. To se dělí do tří kategorií: UVA, UVB a UVC (to je absorbováno ozónovou vrstvou a na zem vůbec nedopadá). Celých 99 procent ultrafialového záření na zemi je tvořeno UVA, nicméně právě ona menšina, kterou zastupuje UVB, je pro naše zdraví velmi nebezpečná.
Pokud se slunci, respektive UV záření, vystavíte na krátkou dobu, aktivujete tím melanocyty, které začnou produkovat melanin. Ten je schopen UV záření absorbovat, čímž chrání buňky před jeho působením a možným poškozením. Problém nastává v okamžiku, kdy dobu strávenou na slunci neodhadnete.
Spálení je vlastně jakousi opožděnou reakcí našeho těla na působení UVB paprsků. Zhruba po čtyřech hodinách od doby, kdy UVB paprsky začaly pronikat pokožkou, se objeví začervenání způsobené zvýšeným přítokem krve k postiženému místu, kterým tělo reaguje na poškození buněk. Mezi osmi a čtyřiadvaceti hodinami od slunění pak příznaky spálení vrcholí.
UVB paprsky poškozují DNA buněk tím, že štěpí jejich strukturu, objevují se zánětlivé procesy, dochází k rozšíření cév a objevuje se otok. Právě poškození DNA buněk způsobené UVB zářením se považuje za spouštěč rakovinového bujení, jehož výsledkem je kožní nádor melanom. Měli byste si také uvědomit, že i když se vnější příznaky popálené pokožky ztratí, buňky jsou už navždy poškozené a jejich DNA si tento drastický zážitek "pamatuje", což opět zvyšuje riziko vzniku rakoviny kůže.
