O víkendu jste v úvodním závodě Světového poháru v Miláně skončili druzí na 500 i na 1 000 metrů. Jaké to je? Užíváte si slávu?
Radoň: Pro nás už je to relativně normální výsledek, loni při SP v Szegedu jsme byli dvakrát třetí a předloni v Duisburgu dvakrát první. Ale tím, že se nám na nominačních závodech v Račicích moc nedařilo, jsme si teď spravili chuť. Bereme to jako povzbuzení, ovšem vrcholy sezony, mistrovství Evropy a světa, jsou až v červenci v Brandenburgu, respektive v srpnu v Moskvě.
Dvořák: Je to o něco horší než skončit dvakrát první... Ba ne, jsme docela spokojeni, protože předtím forma nebyla valná. Proto nás výsledky z Milána příjemně překvapily, i když víme, že už se s námi tak trochu počítá. A konkurence byla dobrá, dvakrát jsme porazili i Maďary, loňské mistry světa na kilometru a stříbrné na poloviční trati, v obou případech nás porazili jen Poláci. Doufáme, že jim to za deset dní při Světovém poháru v Račicích oplatíme.
Na olympiádě v Londýně jste byli pátí na kilometru, loni na mistrovství světa dvakrát třetí na kilometru i poloviční trati, teď dvakrát druzí. Čemu to přičítáte?
Radoň: Je to dlouhodobým tréninkem, který vede Filipův táta Libor. A taky tím, že se snažíme obětovat sportu co nejvíc.
Dvořák: Tenhle Světový pohár bych do toho žebříčku tolik neřadil, vyšpičkovanou formu mají všichni zpravidla až na mistrovství světa. Ovšem kdyby ta vzestupná tendence pokračovala, bylo by to prima.
V řadě sportů, například v lyžování, horských kolech nebo v judu, pobírají přední závodníci v podnicích Světového poháru finanční odměny. Jak je tomu v kanoistice?
Radoň: U nás prémie nejsou, závody Světového poháru jsou vlastně jen kvalitním tréninkem a poměřením s konkurencí. A výsledky mohou přinést určité zadostiučinění. Jisté odměny máme až na konci sezony od Dukly nebo od svazu, v obou případech se ale hodnotí umístění na mistrovství světa a Evropy.
Dvořák: Pokud vím, tak mezinárodní federace po sezoně sečte výsledky všech tří Světových pohárů a mistrovství světa a tam nějaké odměny jsou, v minulosti to několikrát vyhrál Martin Doktor. My ale na třetí závod Světového poháru, který bude týden po Račicích v Szegedu, nejedeme. Je pravda, že v jiných sportech včetně veslování je to prestižnější záležitost.
Jak vůbec žijí přední světoví deblkanoisté?
Radoň: Pocházím z Nymburka a od přestupu do Dukly Praha v roce 2006 jsem bydlel na její ubytovně v Podbabě. Letos jsem se přestěhoval do branického bytu sestry, která je teď pracovně v Kanadě, a příští rok bych se měl přesunout do nového bytu ve Stodůlkách. A taky se snažím stíhat studium na FTVS.
Dvořák: Já jsem Pražák, bydlím s rodiči. Život je sportem hodně poznamenaný, během sezony žijeme pádlováním, do toho se snažím nezanedbávat studium mezinárodního obchodu na Metropolitní univerzitě. A začínám zařizovat byt na Zeleném pruhu, který jsem si koupil s pomocí rodičů.
Dá se tedy kanoistikou vydělat na nový byt?
Radoň: Když vyhrajeme pár olympiád, tak asi ano.
Dvořák: To nás teprve čeká! Budeme se snažit.
Mimochodem - poznali jste někdy větší dřinu, než jakou obnáší kanoistika?
Radoň: Asi úplně ne. Ale tím, že jsme oba vojáci, jsme po hrách v Londýně absolvovali pětitýdenní výcvik ve Vyškově. Někdy to tam bylo hodně tvrdé. Taky jsem skládal uhlí, což ale byla otázka jednoho dne nebo půldne, to člověk ani nebere jako práci. Myslím, že větší dřinu, než je ta s pádlem v ruce, jsem nepoznal.
Dvořák: Ale někomu zase může přijít jako nesmírná dřina celodenní vysedávání v kanceláři. A vojenský dril ve Vyškově se od kanoistiky dost lišil. My se celý den soustředíme na to, abychom v obou fázích odtrénovali co nejkvalitněji, zatímco ve Vyškově se vás nejdřív snaží unavit psychicky i fyzicky. A teprve pak po vás vyžadují různé úkoly. Myslím, že kanoistika v tomto pohledu dost suverénně vede a nepředčí ji ani skládání uhlí.
Myslíte, že po úspěších v posledních letech je o vás větší zájem médií?
Radoň: Možná o něco větší je. To je dobře ne kvůli nám, ale kvůli celé kanoistice - snad je vidět, že se našemu malému sportu daří, každá zmínka je určitě dobrá. Hlavně proto, aby se kanoistika dostala do povědomí dětí. Čím víc jich k vodě přijde, tím líp.
Dvořák: Snad jo. Dá se to přičíst tomu, že jsme začali jezdit rychleji a tím jsme asi víc vidět. Pro kanoistiku je to dobře - vlastně od doby, kdy přestal jezdit "Boban" Doktor, tady byla mezera. Pak se začalo dařit klukům ze čtyřkajaku, přidali jsme se my, Máťa Fuksa na kanoi a Pepa Dostál ze čtyřkajaku začíná řádit i na singlu. Doufám, že v tom budeme pokračovat.
