Za sebou měl víc než den cesty z druhého konce a taky 10. místo, které Kulhavého po všech zdravotních trablech potěšilo. "Spíš jsem si říkal, že budu spokojený do 15. místa, že to bude odpovídat současné formě," přiznal. "Desítka je nad plán. Bylo tam několik chyb, které mě stály umístění, a teď je jen na mně, abych je odstranil a dohnal fyzickou stránku, kde jsou největší rezervy. Ale do dvou až tří týdnů by to všechno mělo být v pohodě."
A právě za tři týdny se pojede domácí závod v Novém Městě na Moravě.
Těším se na atmosféru ale i na závod samotný, protože jsem toho zatím moc neodjel. Chuť do závodění mám hodně velkou. A konečně snad budu moct jet úplně vepředu a bojovat o ty nejvyšší příčky. Tam už by to mělo být stoprocentní.
Co je pro vás na Vysočině tak speciálního?
Pro mě je to jeden z nejhezčích závodů roku, taky proto, že je to domácí závod. Ale i podle hlasů ostatních, co slýchám kolem sebe, jde o nejlepší svěťák v celém seriálu, každý se tam těší. Teď v Austrálii byla tak desetina diváků, co bývá v Novém Městě.
Budete pod tlakem?
Po minulé sezony už je to pro mě čím dál jednodušší, protože tam už nejsem jen já, ale taky Ondra Cink, Katka Nash a další. Po olympiádě už to aspoň trochu utichlo a já se s tím vším okolo naučil fungovat.
Ale v Novém Městě bude zase peklo.
Tak že bych se schovával? To nemá smysl. Ale někdy, což dělá třeba i Schurter, vyjedeme na trénink mimo ten oficiální, kdy na trati večer nikdo není. Během toho oficiálního stojí před každou technickou sekcí fronta bikerů a vedle toho dav diváků, kteří čekají, kdy kdo spadne, což je nepříjemné.
Kde budete před Vysočinou závodit?
Odjíždím na Lago di Garda, kde v sobotu pojedu maraton. Jede i Franta Raboň, Sauser, Kristián Hynek. Bude to sice náročné, hned z letadla přesednout do auta a jet do Itálie, ale bude to dobrý trénink. Pak pojedu Pražské schody a týden před Novým Městem buď v Německu nebo pojedu Český pohár.
Proč jste vlastně v Austrálii spadl? Nepozornost, veliký risk, nebo po pauze ještě nemáte techniku v paži?
Technicky jsem na tom byl dobře, jenže jsem předjížděl v místě, kde bylo asi šest možných stop, ale zrovna tahle mi nevyšla. Byly to takové koleje v trávě, z nichž jedna byla extra hluboká a ještě k tomu tam byl asi nějaký kořen. Už po startu jsem viděl, jak tou stopu někdo jel a hned se kutálel, sebralo mu to kolo. No a mně se stalo přesně to samé.
Není už těch zdravotních potíží na začátku sezony nějak moc?
Nějak se to na mě lepí, ale doufám, že už je to pryč. Teď jsem měl velké štěstí.
I loni jste hodně marodil. Velký kontrast oproti sezoně 2011, že?
To jsem vyhrával jeden závod za druhým a tehdy jsem říkal, jak je neuvěřitelné, že se člověku všechna smůla vyhýbá. Defekty, pády, zdraví... Vždy to ale jednou přijde a to tělo si to asi musí vybrat. Snad už je to za mnou, cítím se docela dobře a teď to koleno není nic, co by mě mělo ovlivnit.
V této sezoně ale bojujete i o smlouvu.
Komplikace to není, ale jsem trošku nervózní. Vždycky v roce, co se jede o smlouvu, potřebuju ta nejlepší umístění a takové zranění mi nepomůže. Sice mám nějaké výsledky za sebou, ale o smlouvu se hraje až ten poslední rok a tehdy jsou výsledky nejviditelnější.
Copak i olympijský vítěz se musí bát o budoucnost?
O tu já se nestrachuju, ani o smlouvu, někde jezdit budu a své osobní partnery mám až do roku 2016, do Ria. Jsem v klidu.
A navíc je tu trumf v podobě mistrovství světa v Hafjellu. Tam jste loni vyhrál závod Světového poháru.
Tam by mi to mělo sedět, vím, do čeho jdu, což je dobré. A další věc - mistrovství světa v maratonu. To je úplný opak oproti loňsku, kdy mi to nesedělo. Tam se taky pokusím o výsledek, který mi jako jediný chybí. Byl bych první na světě, kdo má z maratonu a cross country všechny tituly.
