Třicátá léta minulého století ranila rozhodující část britské politické reprezentace krátkozrakostí a slepotou. Jejím důsledkem byla usmiřovací politika, která přispěla k vzestupu totalitních režimů a následně vzplanutí druhé světové války. Admirálové britského královského námořnictva byli prozíravější. I přes svou vyhlášenou konzervativnost si uvědomili, že v nadcházejícím válečném konfliktu budou hrát důležitou úlohu letadla startující z palub letadlových lodí. Bylo nutné zahájit stavbu moderních plavidel tohoto typu.
Plovoucí sejfy
Námořnictva Spojených států a Japonska se při vývoji nových letadlových lodí zaměřovaly především na co nejvyšší počet nesených letadel. Velká Británie byla v jiné situaci. Její letadlové lodě se v relativně uzavřeném atlantickém a středomořském bojovém prostoru budou muset potýkat s letouny startujícími z pozemních základen a schopných nést těžší pumy než námořní bombardéry, uvažovali admirálové.
Z jejich úvah se zrodil projekt letadlových lodí třídy Illustrious. Ty měly při konstrukčním výtlaku 23 207 tun nést leteckou skupinu pouhých 36 letounů. Pro srovnání: ve stejné době stavěné americké letadlové lodě třídy Yorktown s výtlakem 19 800 tun nosily 90 letadel.
Ve srovnání s americkými protějšky však britské letadlové lodě nesly dvojnásobnou protiletadlovou výzbroj. Jejím jádrem bylo šestnáct nově vyvinutých dvouúčelových děl ráže 114 milimetrů, umístěných po dvou v osmi plně zakrytých dělových věžích. Tu doplňoval proměnlivý počet rychlopalných kanónů Bofors a Oerlikon. Například Victorious nesla při zařazení do služby roku 1940 celkem 21x40, 45x20. Formidable operovala v létě 1945 s lehkou výzbrojí složenou z 40x40, 42x20.
Největší pozornost však Britové věnovali pasivní ochraně letadlových lodí. Illustrious a její tři sesterské lodě měly mít letovou palubu v podobě pancéřové desky o síle 76 milimetrů. Hangárová paluba byla tvořena další pancéřovou deskou, tentokrát 51 milimetrů silnou. Stěny hangáru byly zkonstruovány z pancíře silného 102 mm. S výjimkou japonské lodě Šinano, kterou navíc na její první plavbě 19. listopadu 1944 potopila americká ponorka, nenesla tak mohutné pancéřování žádná soudobá letadlová loď. Vnitřek letadlových lodí třídy Illustrious měl podle námořních plánovačů připomínat obří pancéřovou skříň. Posádky lodě záhy překřtily na plovoucí sejfy.
Admiralita posvětila položení kýlů čtyř mohutných plavidel, aniž by si uvědomila, že současné stavba bitevních lodí třídy King George V., o množství menších plavidel nemluvě, s sebou přinese zásadní materiálový problém. Kde sehnat tolik tisíc tun kvalitní oceli na pancíř Illustrious, Victorious, Formidable a Indomitable? A navíc: kde je sehnat rychle? Psal se rok 1936 a světové události neodvratně směřovaly k válečnému měření sil.
Úředníci britského ministerstva zahraničí Admiralitu upozornili na opomíjeného středoevropského spojence Československo, jehož ocelářský průmysl patřil mezi světovými válkami k nejrozvinutějším na světě. Zraky admirálů se upřely do Vítkovic.
Základy slávy tamních hutí položil bratr císařů Josefa II. a Leopolda II. Rudolf, olomoucký arcibiskup, přítel a dobrodinec Ludwiga van Beethovena a pokrokový hospodář. Zkušenosti s výrobou pancéřových desek pro válečné lodě ve Vítkovicích získali při práci pro rakousko-uherské námořnictvo a nic z toho, co se naučili, nezapomněli. Zakázka britského námořnictva, zprostředkovaná za spolupráce s ministerstvem zahraničí, představovala v po nedávných letech ekonomické krize doslova požehnání.
Požadavky britské Admirality byly tvrdé. Pancéřová paluba měla být schopna odolat přímému zásahu tisíciliberní, tedy téměř půltunové pumy. Pro zásah pod úhlem byly požadavky ještě tvrdší.
Okleštění Československa Mnichovským diktátem na podzim roku 1938 a okupace z 15. března 1939 ojedinělou spolupráci mezi vítkovickými ocelárnami a loděnicí Vickers Armstrong, která první tři letadlové lodě třídy Illustrious stavěla, ukončilo. Přesto se podařilo dodat dostatečný počet pancéřových desek, aby mohly být použity při stavbě Illustrious a velmi pravděpodobně také Victorious.
Stačilo jen zamést?
Letadlová loď HMS Victorious po zásahu kamikaze.
České pancéřování britských letadlových lodí prošlo první vážnou zkouškou roku 1941. Letadlovou loď Illustrious operující ve Středozemním moři zasáhlo dne 10. ledna celkem šest bomb o hmotnosti 250 a 500 kilogramů, které na ni svrhly německé střemhlavé bombardéry. Ačkoliv loď utrpěla vážné poškození, dokázala vlastní silou doplout na Maltu. Zde se však stala terčem dalších náletů.
Šestnáctého ledna a znovu o tři dny později Němci společně s Italy zasypali maltský přístav krupobitím bomb, které ještě zvětšily rozsah poškození letadlové lodi. Ta nakonec, stále vlastní silou, odplula nejprve do Alexandrie a potom do Spojených států. Zde prošla rozsáhlou opravou. Při té se zjistilo, že důkladné pancéřování loď téměř s jistotou zachránilo před potopením.
Přímý zásah šesti pumami v jediné akci žádná letadlová loď předtím ani potom nepřežila. Osudným se hrdé letadlové lodi stalo střetnutí s japonskými sebevražednými letci. Dne 6. dubna 1945 na Illustrious zaútočil kamikaze. Ten podlétl radar, v blízkosti lodě vystoupal do výše asi 400 metrů, obrátil se na záda a vrhl se proti lodi. Drtivá palba protiletadlových děl sebevraha dokázala vychýlit, takže se zabořil do moře v těsné blízkosti boku Illustrious.
Puma, kterou sebevražedný letoun nesl, explodovala pod vodou. Výbuch však způsobil slabě chráněné podhladinové části trupu tak rozsáhlé škody, že je bylo možné opravit pouze v domácím přístavu. Oprava Illustrious skončila až roku 1946. O osm let později byla letadlová loď, které zachránilo život české pancéřování, vyřazena ze služby a v roce 1956 sešrotována ve Faslane. Illustrious, z jejíž paluby startovaly torpédové bombardéry, které zmrzačily italské bitevní loďstvo v Tarentu, dodnes připomíná lodní zvon, zle pochroumaný střepinou německé pumy.
Hon na Bismarcka a další
Druhá britská letadlová loď nesoucí (se vší pravděpodobností) pancíř z Vítkovic, Victorious, prožila neméně bouřlivou válečnou kariéru. Těsně po zařazení do služby se v květnu 1941 účastnila honu na německou bitevní loď Bismarck a její bombardéry o tři roky později útočily i na další pýchu Kriegsmarine, Tirpitz. Část roku 1943 strávila ve společné službě s americkými letadlovými loděmi v Tichomoří. V americkém námořnictvu sloužila jako USS Robin - v odkazu na sherwoodského zbojníka Robina Hooda. V Tichomoří se také ukázala správnost britské koncepce těžce pancéřovaných letadlových lodí, byť byla mocnost pancíře vykoupená nižším počtem nesených letadel. Na tomto místě je třeba poznamenat, že v Tichomoří britské letadlové lodě třídy Illustrious operovaly s až dvaasedmdesáti letouny.
Kapitánský můstek letadlové lodi HMS Illustrious poškozený náletem kamikaze.
Během námořních operací u Okinawy se Victorious stejně jako její sesterská loď Illustrious stala terčem kamikaze. Poprvé 4. května 1945 a podruhé o pět dnů později. Na její letovou palubu dopadl sebevražedný letoun, ale pancéřová paluba na rozdíl od zranitelných palub amerických letadlových lodí v obou případech odolala.
Dvě exploze letounů plně naložených výbušninami a benzinem nijak neomezily bojeschopnost Victorious. Letadlové lodě amerického námořnictva mnohdy utrpěly od kamikaze nejvážnější škody a byly na dlouho vyřazeny ze služby (Bunker Hill, Franklin). Na britských plavidlech tomu bylo jinak. Americký styčný důstojník na palubě Victorious s obdivem a jistou závistí napsal: "Zatímco naše lodě se otřásají druhotnými explozemi, na Victorious po zásahu kamikaze prostě jen zavolají klidové čety s košťaty."
Snad můžeme pocítit alespoň trochu zadostiučinění nad tím, že část tohoto obdivu patří vítkovickým ocelářům. Mimochodem, ve Vítkovicích se ocelové pláty pro lodní trupy vyrábějí dodnes. Postavili z nich například kontejnerovou loď Yongxing.
Co se týče Victorious, ta po skončení druhé světové války prošla několika rekonstrukcemi, které výrazně zvýšily její bojovou hodnotu. Ze služby byla vyřazena roku 1968 a krátce na to sešrotována.
