Místo oštěpu tak nyní sportovec bere do ruky hůl a místo atletického dresu obléká elegantní kalhoty a triko s límečkem. "Hrozně se těším na závody, baví mě to, budu hledat dokonalý švih," řekl ve čtvrtek na Park Golfu v Hradci Králové.
Ne každý ví, že Šebrle s atletikou začínal právě v Královéhradeckém kraji, trénoval v Týništi nad Orlicí a na gymnázium chodil do Rychnova nad Kněžnou. Do Hradce přijel i se slavným trenérem Davidem Carterem.
Jak jste s golfem od loňského podzimu pokročil?
Už je to sedm měsíců, hodně jsme trénovali, byli jsme v Dubaji a na Floridě. Golfový švih a celá moje hra se vyvíjí a jsem zvědavý, jak se posunu, až začnu hrát turnaje. Teprve tam se ukáže, co jsem se naučil. Když jsem začínal, míčky lítaly úplně všude, teď už z toho mám lepší pocit.
Než si mě vzal David na starost, spoustu věcí jsem dělal špatně, takže jsem se musel leccos odnaučit. Nyní jsem schopný zahrát dobře i úplně špatně. Znám to z atletiky, kdy trvalo řadu let, než jsem se dostal nahoru. Zatím jsem se rozkoukával, ale přál bych si, abych se zlepšoval rychleji než doteď.
Nechybí vám atletika?
Atletika mi chybí i nechybí. Na jednu stranu jsou chvíle, kdy si říkám, že bych to chtěl dělat dál. Pak však nastanou okamžiky, kdy mi nechybí, protože golf je zajímavý a je pro mě novou výzvou.
Zkušeností z desetiboje máte nespočet. Využijete něco z nich i při golfu?
Z atletiky vím, že všechno nejde hned. I v atletice, když jsem začal běhat na začátku sezony, bylo to po pauze příšerné. Až časem se to zlepšovalo. V golfu je to podobné, kolikrát máte při tréninku chuť s tím seknout, s výkonností je to nahoru a dolů. Jinak se však golf s atletikou nedá moc srovnávat, atletika je mnohonásobně fyzicky náročnější. Golf je naopak náročnější na hlavu. Na rozdíl od desetiboje, kde trénujete s kamarády, jste totiž při golfu třeba šest hodin v kuse sám.
Máte stejně jako v desetiboji ty nejvyšší ambice? Prý už uvažujete o olympiádě.
Ano, je to jedna z mých ambicí, ale spíše dlouhodobý cíl. Další olympiáda bude až v roce 2016, i to je moc brzo na to, abych se dostal do takové formy. Rád bych se letos alespoň přiblížil k hendikepu nula.
S krajem máte mnoho společného. Kromě závodění jste tu i studoval. Jak na své mládí vzpomínáte?
Jako Východočech na to vzpomínám hrozně rád. V Rychnově a okolí jsem prožil půlku života. Bohužel se tam moc nedostanu, všichni známí už jsou v Praze nebo jinde.
Jaký jste byl gymnazista?
Vždycky říkám, že na základce jsem neměl žádnou trojku a na gymplu bohužel taky ne. Ve třídě jsme byli tři sportovci a učili jsme se, až když nám teklo do bot.
Hodně sportovců v kraji teď uspělo v zimních sportech, třeba Eva Samková přivezla z olympiády zlato. Jaký máte k horám vztah?
Mnohem radši mám léto, ale když už zima je, mám rád hodně sněhu. S dětmi na hory jezdím a rád si s nimi zalyžuju. Když je čas, zahraju si i hokej.
Jaké to vlastně je přejít na jiný sport?
Po půl roce úplného nicnedělání, kdy jsem ani neběhal, jsem při fotbale zjistil, že mi úplně chybí koordinace. Musel jsem začít znova tvrdě trénovat. Zase jsem začal vstávat ráno o půl osmé a chodil běhat.
Jste připraven na to, že budete mezi profesionály prohrávat?
Nemám kam spadnout, může to být jen lepší. Uvědomuju si to, těším se a chci si to užít.
